Maxine se narodila slovenskému otci a norské matce v Norsku 20. ledna 2015 a pracovníci Barnevernu dali ihned podnět k jejímu odebrání. Tvrdili, že je matka nebezpečná pro dítě, protože sama v dětství prošla pěstounskou péčí a je neslyšící. Argumentem byl i údajně nedostatečný oční kontakt kojence s rodiči a odmítnutí Ladických pobývat v zařízení pro monitoring rodin, kde by úředníci mohli sledovat vývoj dítěte.
Odebrání Maxine proběhlo o dva měsíce později.
Rodina Ladických dvakrát uspěla u norských soudů, kde napadla postup úřadů. Naposledy to bylo v září 2016. Barnevern ale Maxine nevrátil a odvolal se. Norský okresní soud pak v říjnu 2017 otočil - dal za pravdu Barnevernu a holčičku ponechal na utajené adrese u pěstounů.
„Čekáme, zda nás přijme nejvyšší soud v Norsku. Stále se nevyjádřili. Pokud nás odmítnou anebo nerozhodnou v náš prospěch, podáme žalobu k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku,“ napsala iDNES.cz Janka Ladická, babička Maxine.
Na případ nedávno upozornil Petiční výbor na podporu dětí Michalákových, který rodinu Ladických podporuje a je s ní v dlouhodobém kontaktu.
„Nebyl jediný objektivní důvod, proč odtrhnout zdravou a kojenou holčičku od milujících rodičů a její širší rodiny. Průběh okresního soudu v září 2016 prokázal jasné bludy, na nichž Barnevern postavil svou argumentaci. Přesto nechali rodinu více než rok se trápit, aby jim nakonec řekli, že dítě si zvyklo u pěstounů,“ uvedla bývalá poslankyně a dětská lékařka Jitka Chalánková.
Kontakt třikrát do roka na jednu hodinu
Redakce iDNES.cz se obrátila s žádostí o vyjádření na norské ministerstvo pro děti, rovnost a sociální začleňování. Resort ale případ odmítl komentovat stejně jako v ostatních medializovaných případech. „Jsme zodpovědní za celkovou politiku ochrany práv dětí. Ani ministryně ani vláda ale nejsou v pozici, aby komentovaly nebo se zapojovaly do jednotlivých případů,“ napsal mluvčí resortu Rune M. Akselsen.
„Už více než tři roky ponechává norský úřad sociální péče Maxine u pěstounů. Rodiče s ní mají možnost kontaktu třikrát do roka na jednu hodinu,“ doplnila Monika Onderková z přípravného výboru slovenského občanského sdružení Právo na rodinu.
Pokud se rodina obrátí na Štrasburk, bude mít podporu Slovenska. „Kancelář zástupců Slovenské republiky před Evropským soudem pro lidská práva dlouhodobě a s velkým znepokojením sleduje případy týkající se odebrání dětí z péče biologických rodičů bez relevantních důvodů (...) Rodině jsme poskytli relevantní judikaturu Evropského soudu pro lidská práva a v případě, že se na tento soud obrátí, určitě požádáme o intervenci,“ uvedla Marica Pirošíková, zástupkyně Slovenska před soudem ve Štrasburku.
Norská sociální služba je v Česku známá díky kauze Evy Michalákové, které Barnevern odebral děti v roce 2011. Také ona se o své dva syny Denise a Davida neúspěšně soudila a nyní se obrátila na soud ve Štrasburku. Případ Michalákové se letos zařadil k přednostnímu projednání, přesto stále není jasné, zda se jím budou soudci zabývat (více v článku Soud ve Štrasburku projedná kauzu Michalákové do půl roku).
Poslední posun, který nastal v kauze Michalákové je žaloba dědečka obou chlapců (12/2016):