Katya je pětačtyřicetiletá matka desetileté Olivie. Znám tu rodinu moc dobře, dochází do mé soukromé umělecké školy už pět let na lekce piana. Jejich příběh o tom, co Olivia zažila na základní škole v severokarolínském městě Huntersville v minulém školním roce, byl hodně zajímavý. Odpovídá ale tomu, o čem se tady v poslední době diskutuje v médiích i na rodičovských sdruženích. „Často jsem se nemohla vůbec soustředit na učení, moji spolužáci si hráli na zvířata, štěkali nebo mňoukali, někdy i řehtali jako koně, dokonce se tak i dorozumívali,“ vypráví Olivia.
„Je to teď velká móda, hrát si na zvíře,“ dodává Katya a pak popisuje, jak dopadla, když na to upozornila ředitelku školy. „Dělala, že o ničem neví, a když už existovala očitá a hmatatelná svědectví, řekla, že nemůže zasahovat do toho, jak se každé dítě cítí.“
