Život bez dětí: klid a nuda

Oba mají dobře placenou práci pro zahraniční firmu, třípokojový byt v Praze, často cestují. Jsou spolu přes deset let a hádají se spíše výjimečně. Chtělo by se říct: ideální manželství. K tomu však něco chybí. Nemají děti.

Příčinou však není neplodnost či jiný zdravotní problém. Prostě oddalovali narození potomka tak dlouho, až nakonec zůstali bez dětí. Takových párů přibývá. Podle psychologů by měly počítat s tím, že jejich manželství sice budou klidná, bez starostí, ale zároveň více ohrožená krachem. "Ne každá žena má v sobě touhu po dítěti. Je to jen mýtus," míní Zdeněk Novotný, ředitel kojeneckého ústavu v Ostravě, jeden z uznávaných českých odborníků na problematiku adopcí. Setkává se jak s neplodnými páry, které zoufale chtějí dítě, tak s lidmi, kteří se rozhodli, že je mít nebudou. "Čím je člověk starší, tím méně se mu chce měnit zaběhnutý styl života. Žena po třicítce je zvyklá, že má doma ty své hrnečky pěkně srovnané. Přemýšlí nad tím, jak moc by jí dítě změnilo život. A dochází k závěru, že pořádně. V tom věku je už moc rozumná. Když budeme všichni takhle rozumní, vymřeme," říká. Přesto za takové rozhodnutí nikoho neodsuzuje. "Zpravidla není pro ženu jednoduché si přiznat, že po dítěti netouží. Není to snadné rozhodování," vysvětluje.

Říkali jsme: Někdy, potom...

Bezdětných párů je ve vyspělých zemích obvykle patnáct až dvacet procent. Ty jsou ve statistikách lékařů vedeny jako manželství, která děti mít nemohou. Přibývá však těch, kteří se prostě o potomka vůbec nepokoušejí. Počet narozených dětí klesá od osmdesátých let. Počet miminek je nejnižší v celé statisticky zaznamenané historii českých zemí a jeden z nejnižších v současném světě. Podle zprávy Českého statistického úřadu se v roce 2001 v České republice narodilo přes devadesát tisíc dětí. Po mírném přírůstku v předchozím roce tak počet novorozenců v roce 2001 opět klesl. "Potvrdilo se tím, že zvýšení počtu narozených dětí roce 2000 bylo způsobeno pouze dočasným vzrůstem počtu žen ve věku maximální plodnosti a že postoj současné mladé generace k rodičovství se zatím nezměnil," uvádějí autoři zprávy zveřejněné na serveru Českého statistického úřadu. "Když jsme se vzali, bylo mi sedmadvacet. Manžel je o tři roky starší. Během následujících sedmi let jsme postavili dům, muž rozjel se společníkem firmu. Já často služebně cestuji. O dítěti jsme nemluvili. Měli jsme jasno: někdy, potom... Žádné potom nebude. Lékařka mě upozornila, že by to bylo riziko, manžel tvrdí, že po dítěti netouží. Bojí se, že by místo měsíce s kamarády na jachtě na Jadranu trávil měsíc se mnou a miminem na zahradě," vypráví paní Ivana z Prahy, která nechce zveřejnit jméno. Návštěvy jejích rodičů v Beskydech jsou pro ni noční můrou. "Maminka, babička, sestra, dvě tety a tři sousedky se mě pokaždé jedna po druhé zeptají: A pořád nic? Cítila jsem, jak si o mně po straně říkají: Chudinka, nemůže mít děti. Jednou jsem s mámou zavedla hovor na tohle téma. Řekla jsem jí, že dítě nechceme. Že je nám takhle dobře. Byla to velká chyba," vypráví. Matka její rozhodnutí nikdy nepochopila.

Výhody i obavy

Páry, které si nepořídily potomka, vypočítávají stejné výhody bezdětných manželství: máme čas na kariéru, na koníčky. Nezanedbatelnou roli sehrává i fakt, že dítě je stále dražší záležitostí. Shodují se však i v obavách: ve stáří budeme osamělí, někdy přemýšlíme, jestli nebudeme litovat. Děti jsou navíc podle psychologů článkem, který mnohdy spojuje skřípající manželství. "Jsou s nimi starosti, které rodiče musí společně řešit. Tudíž mají o čem mluvit. A to je dobře. Nejhorší pro vztah dvou partnerů je, když si takzvaně nemají o čem povídat. Partneři se postupně jeden druhému odcizují," míní psycholožka Jarmila Máchová. "Hlavně záleží na tom, zda rozhodnutí nemít dítě je stejně silné u obou partnerů. Mnohdy je to spíše tak, že se jeden podřídí názoru druhého. Časem z toho může být problém," upozorňuje psycholožka. Doporučuje proto partnerům, aby si o plánech mít či nemít dítě rozhodně promluvili už před svatbou. Nejhorší podle ní je nevědět, zda partner po dítěti touží, či ne.

Čím je člověk starší, tím méně se mu chce měnit zaběhnutý styl života, říkají psychologové