Pod dvěma třetinami žádostí o rozvod jsou v České republice podepsány ženy. Podle socioložky Jiřiny Šiklové je však ženská touha po změně, vyjádřená radikálním řezem rozvodu, dnes trochu ovlivněna ztrátou některých výhod. Za minulého režimu jí, až na nepatrné výjimky, zůstaly děti a byt. Že na tom byla ekonomicky špatně? A kdo nebyl? Další brzdou rozvodů je nevábná vidina dělení společného majetku i daleko vyšší náklady za právní řešení situace. Konečná statistika se však navzdory tomu podstatně nemění.
"Pokud se lidé nedokáží dohodnout, považuji to za selhání a porušení smlouvy mezi manžely," konstatuje doktorka Šiklová. "Já se rozvedla, když už děti byly na vysoké škole, přesto jim to, stejně jako vnoučatům, zkomplikovalo život."
Kdo s koho
"Ve sladkém období zamilovanosti a budování společného hnízdečka pro růžové mrně jde všechno snadno," soudí zpěvačka Petra Černocká. "Po čase ovšem nastoupí model známý z puberty: každý z partnerů si začne vydupávat svá vlastní práva a teritorium. A to bývá pro lidi, kteří většinou nemají příliš zkušeností a nadhledu, k nezvládnutí. Znám to ostatně z vlastní zkušenosti."
Některé ženy se skutečně jen těžko smiřují s faktem, že zanedlouho po svatbě vstoupí do jejich života namísto věčné romance próza všedního dne, k níž patří povinnosti, konflikty a křivdy. Přidá-li se k tomuto ponurému výčtu ještě protivný šéf a zlobivé děti, je zaděláno na pocit dlouhodobé nespokojenosti. Rozvod s manželem, který se už přestal podobat vysněnému milenci, se zdá být řešením nejsnazším.
Velká šéfka, tichý kuchyňka
"Nedávno jsem rozváděl velmi úspěšnou obchodnici s bývalým vysokým důstojníkem," vypráví pražský advokát Daniel Novák. "Očekával jsem horor, psychické i fyzické týrání, krev... Skutečnost byla úplně jiná. 'Nemůžu snést tu jeho neustálou úslužnost,' stěžovala si mi klientka. 'Sotva se zmíním, že máme špinavá okna, už je spěchá vypucovat. Když prohodím, že v Řecku teď musí být krásně, druhý den jsou na stole letenky. Jde mi čím dál víc na nervy, to snad ani není chlap...' A tak se ta dáma rozvedla s vysněným ideálem českých paní a dívek."
Proč vlastně? Nabízí se jednoduchá odpověď: žena, která je úspěšná v zaměstnání, a tedy i sdostatek sebevědomá, chce po svém boku cítit ocelové rámě dominantního Supermana. Nevýrazný a slabý manžel jí prostě přestane stačit, a to i tehdy, když jí neztrpčuje život žárlivostí, bolestínskými nářky nad vlastním neúspěchem či útěkem k méně úspěšné, ale o to vřelejší partnerce.
Ve skutečnosti je ale model Silného muže hluboce zakořeněnou, leč mylnou sociální konstrukcí, podobně jako ideál Ženy-puťky s krajkovou zástěrkou.
"Absurdním následkem tohoto mýtu je fakt, že daleko častěji jsou opouštěni muži pro manželství únosní a vhodní než nejistí partneři, u nichž nevěra a opilství patří ke každodennímu folkloru. S takovými se jejich manželky většinou rozvádějí až po letech trápení, kdy už definitivně přestanou věřit na zázraky."
Ženy veskrze moudré naopak oceňují své méně průbojné protějšky za jejich spolehlivost, za hluboký vztah k dětem či pocit jistoty, kterou poskytují.
"Pokud se vám podaří dávat manželovi najevo uznání za jeho nenápadné úsilí, budete v něm mít vy i vaše děti vždycky bezpečné zázemí," slibuje psycholog Pavlát.
Smutné vzpoury
Rozvody na oplátku a z trucu - tak je možné shrnout další kategorii manželských rozchodů v ženské režii. Bývají reakcí na mužské pojetí syndromu zavírajících se dveří. Muž je jím totiž neodolatelně puzen užít si ještě trochu nespoutaného sexu a exotiky nedovoleného vztahu, než na dveře zaklepe stáří, kterého se děsí jako moru.
"Po jedenadvaceti letech manželství se muž chodil domů už víceméně jenom převléct. Že má milenku, ani nezapíral. Když jsem mu pohrozila rozvodem, nasliboval hory doly, ale všechno šlo vesele dál," vypráví dnes pětačtyřicetiletá Ludmila D. "Rozvedla jsem se proto, že už jsem si nechtěla připadat jako podváděná chudinka."
Spravit si tímto krokem sebevědomí dusané řadu let, kdy je nutné ledacos překousnout a leckam ustoupit, může být ovšem poněkud krátkozrakou satisfakcí. Touha nic neřešit a raději se rychle osvobodit z neuspokojivého vztahu a stát se "sama sebou" má totiž svou druhou, méně atraktivní stránku. Smutná revolta, vyjádřená mnohdy dětinským "tak ať", má často smutný konec. Jaký, ví dnes už i osmačtyřicetiletá brněnská knihovnice Miluše B. "Kdybych mohla vzít minulost zpátky, nikdy bych se znovu nerozvedla," přiznává.
Před lety si našla přítele, se kterým se jí báječně mluvilo o knížkách. Byl to chytrý a zajímavý muž, o sedm let mladší než ona. Na rozvodu trvala přesto, že jí manžel dal velkoryse čas na rozmyšlenou. Jenže ona byla zamilovaná. Dopadlo to klasicky: milovník krásné literatury se zanedlouho odporoučel a ji čekalo jen méně peněz, více práce a starostí a také odpovědnost, o kterou už nebylo s kým se podělit.
Opustit rodinu, v níž dobře fungují vazby mezi rodiči a dětmi, partneři jsou schopni ji slušně finančně zabezpečit a dobře užívat společný majetek, je podle doktora Pavláta neuvážené a nezralé rozhodnutí: "Neshody bývají často přechodné, takže pokud jim člověk věnuje trpělivost a dobrou vůli, časem je jistě zvládne. Za to úsilí to ale stojí, vždyť rozvedená žena s dětmi má mnohem menší šanci, že nalezne šťastnější vztah. Pravděpodobnější je, že se ocitne v nouzové situaci a nouzová bude i její nová volba."
Východisko, nebo spíš selhání?
"Do advokátní kanceláře už většinou přicházejí klienti ve stavu značné 'zabejčilosti', na rozumnou dohodu bývá pozdě," míní doktor Novák. "Přitom je většinou jasné, že na počátku oné nesmiřitelnosti stál kdysi žabomyší problém, na který si většinou ti dva už ani nevzpomenou."
K tomu, aby se ženy vydaly k nejbližšímu advokátovi, jim podle názoru psychologů až příliš často stačí pouhá déletrvající nespokojenost. Většina problémů, které se v manželství nahromadí, má však východisko. V lecčems může pomoci mediace, tedy řešení konfliktů za účasti nestranného prostředníka, jímž bývá obvykle psycholog, jinde zabere dlouhodobější terapie. Za uchování rodiny nicméně stojí za to bojovat, i když se v ní nějaký čas nebudete cítit jako v klidném přístavu. Rozumné pokusy o zlepšení situace jsou však lepší než zbytečný rozvod. Muži, jejichž ženy požádaly o rozvod, by se podle doktora Pavláta měli chovat nezávisle, laskavě a klidně. Je možné s rozvodem souhlasit, avšak žádat jeho odložení. Psycholog ovšem zároveň podotýká, že manžel má velmi malou šanci situaci změnit především proto, že ji do velké míry podmínilo právě jeho chování a osobnost.
"Rozvod navržený ženou souvisí s vysokým stupněm emancipace - ne té proklamované, ale skutečně žité," soudí socioložka Jiřina Šiklová. "Pokud jsou však v manželství děti, měli by se partneři snažit udržet rodinu i za cenu svého dočasného 'citového nepohodlí'. Výjimkou je samozřejmě neúnosné soužití, kdy jeden není schopen plnit nejen manželskou, ale ani rodičovskou roli. Obecně však platí: dříve, než šlápnete na palec svým potomkům, zkuste si to na své vlastní noze."
ŠEST OTÁZEK PŘED KONEČNÝM ROZHODNUTÍM
- Snášíte dobře samotu?
- Dovedete si představit, že po rozvodu mohou být děti soudem svěřeny do péče otce?
- Jste připravena akceptovat i po rozchodu podíl otce na výchově a péči o děti?
- Je vám zcela jasné, kde byste po rozvodu bydlela a jaká část společného majetku by vám zbyla?
- Jste schopna postavit se ekonomicky zcela na vlastní nohy?
- Máte představu o tom, jak by váš nový partner reagoval na krizové situace, které mohou ve složitější rodinné konstelaci vzniknout?
CO BY VÁS PŘIMĚLO SE ROZVÉST?
Hana Heřmánková, moderátorka, vdaná:
To opravdu nevím. A divíte se mi?
Magdalena Poljačiková, svobodná, 21 let, Bánovce nad Bebravou, Slovensko:
Nesplněné představy. Rozdíl mezi realitou a snem.
Kamila Kalousová, svobodná, 22 let, Brno:
Kdyby mě můj muž neměl dostatečně rád.
Jarmila Kadlecová, vdova, 77 let, Praha:
Manželova nevěra.
Ilona Zbořilová, rozvedená, 28 let, Znojmo:
Dvakrát už jsem se rozvedla kvůli nevěře. Jednou své, podruhé manželově.
Míla Houbková, vdaná, 44 let, Kyjov:
Nepochopení v manželství.
Z JAKÝCH DŮVODŮ SE PODLE VÁS ŽENY ROZVÁDĚJÍ?
Karel Heřmánek, herec, ženatý:
Patrně proto, že nemají doma takového muže, jako jsem já.
Petr Glassl, 24 let, svobodný, Loket nad Ohří:
Především kvůli nudě. Partner nemá na manželku čas, a ta si hledá zábavu jinde...
Pavel Brzák, 40 let, ženatý, Poděbrady:
Z finančních.
Robert Uher, 51 let, ženatý, Třebíč:
Záleží hlavně na vztazích mezi manžely, na tom, jak se k sobě chovají. Důvodem k rozvodu podle mne je, když muž pije.
Zdeněk Plachý, 38 let, ženatý, Brno:
Rozhodují špatné vztahy a také ekonomické důvody.
Davorin Želko, 32 let, svobodný, Chorvatsko:
Pro nevěru ze strany manžela.
(kd, dv)
