Setkáváme se spolu po delší době na akci jedné kosmetické značky. Kolik času ze svého dne věnujete kráse?
Já se jen osprchuji a jdu, nemám čas. (smích) Ani mě to moc tedy nebaví, musím říct. Takže si vyčistím zuby, večer se odlíčím a pak si zalezu do postele. Moje beauty rutina je žít život, který mě baví a kde jsem šťastná. To je myslím ta největší beauty péče.
Na vašem Instagramu je poznat, že svoji minulost jste nechala za hlavou. Psala jste tam, že byste se už nevracela. Proč to?
Já myslím, že nemá smysl si něco vyčítat, spíš je třeba se poučit. A to, co nefungovalo… Nevinit z toho toho druhého, ale spíš se podívat sám na sebe a do sebe a s tím pracovat. To dělám teď já. Vnímám, co jsem dělala špatně a snažím se to napravit, abych byla lepším člověkem.
Kdy jste dospěla do toho bodu a uvědomila si, že ta chyba není jenom na druhé straně, ale můžete za to i vy?
Já si myslím, že to takhle funguje vždy. V každém vztahu, když se dva lidi rozejdou nebo rozvedou, tak nejde říct „to byl debil a já jsem pohodě“. Já si myslím, že pokud to tak někdo dělá, tak je to ta horší cesta, která potom přispívá jenom k tomu, že se nám to opakuje s nějakým dalším mužem. To já už vím. Myslím, že jsem už dost stará na to, bych to věděla. Nikoho neviním, na nikoho neukazuji prstem a spíš přemýšlím, co tedy můžu změnit já, co mi třeba bylo vyčteno, nebo na co jsme naráželi.
Jestli je to něco, co opravdu ještě dokážu změnit, nebo je to nějaká část mé osobnosti, se kterou se musím jenom smířit a tím pádem přitáhnu muže, který to bude mít rád. A ono to takhle vlastně funguje. Zní to jako klišé, ale je to tak. Když se naučíme mít rádi sami sebe, můžeme pak vytvářet zdravější vztahy, protože přitahujeme jenom to, co cítíme sami k sobě.
Když to teď zpětně zhodnotíte vůči svému současnému vztahu, šla jste do něj se stoprocentní čistou komunikací a čistým stolem?
Já nemám žádný současný vztah, takže nefunguje podle mě ani srovnávání. Nevím, co bych srovnávala s čím, protože se v čase vyvíjím a dozrávám, doufám. Ale myslím si, že ano, když se kouknu zpět. Nemá smysl srovnávat, spíš koukat sám na sebe, poznat, kdo jsem a s čím můžu pracovat, co můžu zpevňovat a s čím už nehnu a jenom to přijmout, „tak to jsem já“. Třeba to někoho bude iritovat, tím pádem to není asi partner pro mě. A třeba si někdo jiný bude říkat „wow, to se mi na tobě líbí, to chci, aby si takováhle zůstala, neměň se.“
Přejete si k Vánocům ideální protějšek? Já vím, že ono se to tak hezky řekne, ale pak, když přijede ten princ na bílém koni, tak to kolikrát znamená inferno a ne ráj.
Nevěřím v to, že by přišel nějaký princ na koni, nebo ve Ferrari. Na auta jsem vlastně nikdy nebyla, ani na koně. Rozhodně si nemyslím, že by to takhle mohlo být, že bych pod stromečkem v krabici rozbalila chlapa. Nějak nám občas ty pohádky spíš ubližují, než by nám pomáhaly. Než bych vynakládala energii na hledání někoho úžasného, tak místo toho žiji svůj ideální život tak, abych byla sama se sebou spokojená a šťastná. I když v něm zrovna nikdo není. Tím způsobem se může třeba energeticky vytvořit prostor pro to, aby v něm někdo další chtěl být taky.
Všechno jsem si musela vybojovat sama, říká Vlastina Svátková |
Jak moc je ten ideální život o kompromisech?
Jsou názory, že kompromisy vztahu úplně neprospívají, protože vlastně ustupuješ z toho, co je pro tebe důležité. Já nejsem žádný terapeut, nebo vztahový odborník, takže si nedovolím vůbec říkat, jak to má být a jak to mají lidi dělat. Sama nejsem příkladem toho, jak to dělat. Ale myslím si, že to je zase o tom pracovat sám se sebou a pracovat na sobě. Neříkat „ok, já jsem nejlepší na světě a ostatní mě nezajímají,“ ale spíš si říct „dobře, s čím mám problém, co vytěsňuji, na co z minulosti nebo dětství se nechci koukat, co mě bolí, trápí, pojďme se na to podívat.“
Já jsem ten typ, který na sobě neustále dře a maká, až s tím podle mě lidi už otravuji. Ale asi je to tím, že jsem neustále sama se sebou nespokojená a potřebuji zjistit, kdo jsem. A potom to pevně uchopit i v těch vztazích.
Jak jste si coby zasloužilá maminka dokázala užít adventní čas a Vánoce?
Letos si to chci užít. Bude to takové vystoupení z komfortní zóny, což teď dělám běžně. Já a moje děti budeme sami. Ale budeme spolu u nás doma, v našem domě a nebudeme mít žádný stres, to bude asi na prvním místě. Hlavně se kvůli ničemu nebudeme stresovat. Budeme třeba v pyžamech a klidně můžeme pozdě večeřet. Nebo naopak moc brzo, to je jedno. Prostě se nebudeme ničím omezovat. Pečeme perníčky, já nebudu dělat dvacet druhů cukroví, protože jsem to nikdy nedělala. Budu ráda, když udělám aspoň to jedno.
A jelikož moje děti každé jí něco jiného a nikdo z nich nejí bramborový salát, tak budu dělat jenom jednu porci pro sebe, na což jsem tedy zvědavá, jak si to naměřím. (smích) Bude to velká improvizace. Ale důležité je, že budeme spolu. A i když třeba nedostanu nic pod stromeček, protože děti nemají peníze na to, aby mi kupovaly dárky, tak to vůbec nebude vadit.
