"Nesu jeho odkaz, daří se nám spousta věcí, vidím to pozitivně. Mám dceru Johanku, mám pro co žít. Smutky a negativa ventilovat na veřejnosti nechci, protože je to soukromá věc," říká na kameru iDNES.cz Eliška Kaplicky, jejíž výraz napovídá, že rány na duši nejsou zdaleka zaceleny.
Eliška Kaplicky s dcerou Johankou
Jméno Jana Kaplického se v Česku začalo naplno skloňovat v roce 2007, když jeho "chobotnice" zvítězila mezi návrhy na novou budovu Národní knihovny na pražské Letné.
"Bylo to pro něj neuvěřitelné štěstí, za několik týdnů to navíc vyvrcholilo naší svatbou," vzpomíná na přelomový rok Eliška, která ale zároveň připomíná, že právě po této události přišla lavina krizí, problémů a sporů v důsledku zamítavého postoje zákonodárců k architektově práci.
"Ve stejné síle ho do konce jeho života trápilo právě to, jak se vedení státu k Národní knihovně, národní stavbě, postavilo. Ještě horší bylo, jak se k němu chovali potom."
z filmu Oko nad Prahou (Jan Kaplický)
Eliška Kaplicky pomáhala režisérce Olze Špátové o celé události natočit dokument Oko nad Prahou (více čtěte zde), čímž pomyslně celou kauzu i Kaplického nečekaný odchod veřejně uzavřela.
"Národní knihovna jako kauza, taková dlouhá a bolavá etapa, tímto filmem, který jsem dala dohromady, pro mě skončila. Stálo mě hodně úsilí, aby film vyprávěl časosběrně tak, jak to opravdu bylo," dodává.
Jan Kaplický náhle zemřel 14. ledna 2009 v Praze ve svých 71 letech, ve stejný den, kdy se mu narodila dcera Johanka.
