Dostala jste se k práci hlasatelky díky konkurzu?
I mě potkal inzerát na konkurz programové hlasatelky. A i když už jsem měla své normální povolání, pracovala jsem jako právnička pro právnickou fakultu, tak jsem si řekla, proč to nezkusit. Konkurz jsem vyhrála a to byla pro mě výzva. Řekla jsem si, proč ne. K původní profesi se můžu vždycky vrátit. Kdybych to nezkusila, asi bych si to jednou v životě hodně vyčítala.
Pamatujete si, o čem jste hlásila první den v práci?
To si asi pamatují všichni. U mě to bylo 15. října 1985 dopolední vysílání pro mateřské školy. Pořad se jmenoval Zadními vrátky do zoologické zahrady za zvířátky. Tehdy jsem se střídala s kolegyní Evou Dudkovou, která už byla ostřílenou hlasatelkou. Tenkrát chodil můj syn do mateřské školky a zrovna se na mě díval. Styděl se za to a nechtěl se ke mně znát a zapřel u paní učitelky, že jsem jeho maminka.
Opravdu se váš syn styděl za to, že pracujete v televizi?
Ano, styděl. On vlastně Filip není vůbec rád, když o něm mluvím. To dcera Kristýna ne. Ta by nejraději přišla se mnou a fotila by se a rozdávala rozhovory za mě. Snad se moc „nepomamila“. Vážně, nedej bože. Já ji do života nemluvím, ať si profesi vybere jakou uzná za vhodnou, jen jí práci, kterou dělám moc nedoporučuji.
Byla byste raději, kdyby dcera vystudovala práva jako vy?
To zase ne, ona se musí rozhodnout sama. Já jí vždy podpořím, ať si zvolí tak či tak. V životě přijdou určité události a musíte se k nim postavit, nějak se rozhodnout. Jestli dobře nebo špatně, tak to ukáže život. Důležité je, ničeho nelitovat potom.
Kolik let jste se profesi hlasatelky věnovala?
Od roku 1985 až do roku1998. Musím přiznat, že se mi o tom docela ještě zdá, že jsem v hlasatelně nebo že si musím napsat služby. Na to se prostě nedá zapomenout. Byla to krásná etapa mého života a já na to moc ráda vzpomínám. Krásné chvíle se sympatickými lidmi.
Mužů v pozici hlasatelů bylo málo. Vycházely jste spolu s kolegyněmi dobře?
Ze začátku jsem z toho měla trochu obavy, ale musím říct, že byli všichni fajn. Vím, že mi to třeba lidi nevěří, že mezi ženami nemusí probíhat konkurenční boj. U nás opravdu neprobíhal, dokonce jsme se všechny velmi skamarádily.
Měly jste hodně fanoušků?
Ano. Dokonce jsme měly všechny jednoho, který střídavě psal každé z nás. Ale já už si to vůbec nepamatuju. Ctitelé byli, pozvání na rande či svatbu také, ale to už je tak dávno. Navíc já byla v té době už vdaná a šťastná.
Nebylo náročné skloubit tuto práci s rodinou?
Byl to trochu frmol, ale pokud jsem se dostala k tak mimořádné práci, musela jsem si to v rodině srovnat, naplánovat. Pomáhali mi všichni, především manžel a rodiče. Dalo se to naštěstí vše zvládnout i bez chůvy.
V současné době pracujete kromě televize i v rádiu.
Práce v rádiu má úplně jiný charakter a moc mě baví. Je to něco jiného. Pracujete zde s hlasem a jestli vypadám dobře či špatně, tak to je v tomto případě jedno. Nejdříve jsem moderovala na Frekvenci 1 s kolegyněmi hlasatelkami Hankou Heřmánkovou, Marií Tomsovou, Marií Retkovou a Milenou Vostřákovu pořad Dámský klub. Teď dělám na Českém rozhlase Dvojka. Rádio prochází mým životem a je to nedílná součást i té hlasatelské profese. Musím si plno věcí připravit, vymyslet, mám tam možnost delší dobu si povídat s hosty.
Jak ráda trávíte volný čas?
Já jsem tak málo sama a říkám si, že bych tak někdy potřebovala být sama se sebou. Alespoň jedno dopoledne. Ale nevadí mi to, jsem mezi lidmi šťastná. Jinak hodně jezdím do Roudnice nad Labem na chalupu. Mám tam krásnou zahradu a pracuji na ní jako divá. Sice dřu, ale to je můj největší relax, taková druhá část mého života. Hned jak začne teplo, popadnu sekačku a lítám po zahradě. Je to lepší, než někde běhat do společnosti.
