Navštěvujete kvůli svému vzhledu místa, kde vás zkrášlí pomocí různých přístrojů?
Proboha, skalpel ani botox ne. Je ale pravda, že jsem si řekla: Kdy už se sebou něco udělat, když ne teď? Za deset let mi bude sedmdesát, a to si říkám, že už by bylo pozdě. Takže jsem o sebe začala pečovat. Vysvětlili mi, co vše by mi udělali bez skalpelu. Mně to přišlo hodně zajímavé a šla jsem do toho.
Fotogalerie |
Co konkrétně byla vaše největší noční můra?
Nejvíce mi dělal starost podbradek. To víte, přitažlivost zemská je veliká. A já bych stále ještě chtěla hrát osmačtyřicítky, někdy i pětačtyřicítky. Tak když mi to ten divák z patnácté řady zblajzne, ráda bych tyto role ještě chvíli hrála.
Říkáte, že vám úpravu nedělali pomocí skalpelu. O co tedy přesně jde?
Dělají to nějakým vysokofrekvenčním čímsi a dělají to dobře. Mám docházet jednou až dvakrát týdně a doma pak cvičit různé pohyby na obličeji, abych efekt ještě podpořila. Výsledek je pro mne velmi uspokojivý. Neříkám, že do sebe nikdy nenechám říznout, ale ještě teď bych ráda vše podstupovala skalpelu či botoxu. Vím, že zázraky se prostě nedějí jen tak a občas jim musí člověk jít vstříc.
Simona Stašová
Vy, pokud vím, jezdíte za kadeřníkem až do Brna. V Praze jste žádného kvalitního neobjevila?
Nevím, zda je v Praze dobrý či špatný. Já jezdím za kadeřníkem Oskarem do Brna, aby mi vlasy hlavně ostříhal. Ale jinak vás asi zklamu, o své vlasy se zase až tak nestarám. Je to genetika. Můj táta má vlasy jak hřebíky a podívejte se na Jiřinku. Ta má hlavu plnou krásných vlasů. Na to se asi zaměřili rodiče, když mě tvořili.
Co se vám na mužích nejvíc líbí?
Já jsem povrchnější než někteří muži. Mně se líbí, jak muž vypadá. Ráda se podívám na tmavého chlapa, a to ještě ve svých letech. Ale musím říct, že chlapům na mně se nejvíc líbí má povaha. Myslím si, že se svým zevnějškem už bych žádného chlapa neokouzlila. Možná pokud na mně zapracují maskéři. Snažím se, aby se mnou byla sranda, pohoda, abych si na nic nehrála, a tím pádem je přitahuji a mám jich kolem sebe dost.
Simona Stašová a Jiřina Bohdalová
Radíte se s mámou o různých holčičích věcech?
Určitě ano. Máme spolu krásný vztah. Máma je moje nejlepší kamarádka. Jsem strašně šťastná, že ji mám. Mně je šedesát a mámě bude pětaosmdesát. Která šedesátiletá ženská může říct, že si může takhle popovídat se svou mámou a vlastně i tátou. Tomu bude osmaosmdesát, takže já jsem vlastně pořád ještě dítě, což je nádherný. Čím víc ten čas ubíhá, tím víc si vše uvědomuji.
Máte pocit, že vás rodiče ještě stále vychovávají?
Znáte rodiče, kteří nevychovávají své děti, a to celý život? Ano, já to taky tak mám. To, co mě kdysi štvalo, dnes cítím jako milé a dojemné. Dokonce to i vyžaduji. Pokud povolí a jsou moc mírní, dostanu paniku, že se jim něco děje.
