HRUŠÍNSKÝ KRADL HRUŠKY
Rudolf Hrušínský na archivním snímku
Znáte moravskou vesničku Lužice u Hodonína? Právě tudy projížděla před 1. světovou válkou kočovná divadelní společnost vedená jistým Rudolfem Böhmem, synem ševce a porodní báby.
Herecké tlupě „šéfoval“ od roku 1913 a docela mu vadilo, že právě na Moravě mu lidé říkají Bóm. Proto cestou na voze vymýšlel zajímavé umělecké jméno – mělo znít Otomar Otovalský.
Než ho však začal používat, stala se mu na štaci nemilá příhoda. Právě když projížděli Lužicemi, z jedné zahrady rostla přes plot větev s krásně žlutými hruškami. Herec jednu utrhl, a jen se zakousl, z chalupy vyběhl chlap a začal ho honit.
Po večerním představení už historiku znala celá místní hospoda, a když se pak druhý den v přechodném bytě probudil, měl na dveřích kus papíru s nápisem: „Rudolf Hrušovský, dramatický umělec.“ Z něho se později stal Hrušínský, otec jednoho z nejoblíbenějších českých herců Rudolfa Hrušínského.
14. dubna 2019 |
Pohnuté osudy
Sledovat další díly na iDNES.tvNARODIL SE V DIVADLE
Rudolf Hrušínský ve dvou letech
Další méně známé městečko je Nový Etynk, dnes zvané Nová Včelnice kousek od Jindřichova Hradce.
Píše se rok 1920 a kočovníci právě dohráli představení Taneček panny Márinky. Rudolf Hrušínský nejstarší má starosti o těhotnou novopečenou manželku Hermínu Červíčkovou. Sotva se zatáhla opona, přišly stahy. V polovině toho hezkého října se přímo v divadle za jevištěm narodil Rudolf Hrušínský, ze kterého se měla stát hvězda českého filmu i divadla.
Na ochotnických prknech hrál od malička. A protože v kočovné společnosti neměli zrovna děvčátko, dostával i dívčí role. Při děkovačkách si však sundával paruku a vyhrnoval sukénku, aby publikum vidělo, že je kluk.
Gymnázium nedokončil, proto už v patnácti letech zahájil profesionální hereckou dráhu.
PIVO. NEJLEPŠÍ HONORÁŘ
Rudolf Hrušínský ve filmu Dobrý voják Švejk (1956)
50. léta považoval sám Hrušínský za nejlepší dobu ve své kariéře. Mladý herec hrál i režíroval, tehdy dostal významnou roli Švejka. Musel pro ni přibrat a stát se růžolícím vojáčkem, což se mu pomocí piva podařilo, nabral 15 kilogramů, které poté dlouho nemohl shodit.
Diváky udivovalo jeho charisma, klidný hlas, nulová mimika a rozvážná gesta, rozpoložení postavy dokázal měnit jen jinou intonací hlasu.
Zazářil v mnoha filmových skvostech, ať to bylo Tajemství hradu v Karpatech, Vesničko má středisková nebo Slavnosti sněženek, kde hrál v zeleném kloboučku. Prý mu ho po prvním natáčecím dni dal Bohumil Hrabal a poprosil ho, aby v něm roli hrál.
Nejlepší honorář své kariéry prý zase dostal za film Adéla ještě nevečeřela z roku 1978 – ve filmu si coby komisař Ledvina přihýbá z půllitru, což se zalíbilo řediteli jednoho pivovaru natolik, že se herce ptal, zda by fotografii mohl zařadit do podnikového kalendáře.
„Klidně tu fotku použijte, ale pošlete mi za to nějaké to pivo k Vánocům,“ odpověděl údajně Rudolf Hrušínský. Před Vánocemi zastavila před pražskou vilkou u Hrušínských nákladní avia plná piva a basy vyložili na chodník.
FACKA OD JOSEFA KEMRA
Josef Kemr a Rudolf Hrušínský ve filmu Studujeme za školou (1940)
První film sedmnáctiletého Rudolfa byl Lízin let do nebe. To bylo v roce 1937 a šlo také o první snímek o dva roky mladšího Josefa Kemra. Oba se spřátelili, a když v roce 1942 zařídil Hrušínský kamarádovi angažmá v divadelní společnosti své babičky Anny Budínské-Červíčkové, šťastný Kemr mu napsal: „Jestliže jednou, později, dojdu k uznání, že jsem aspoň trochu dobrý herec, pak budu děkovat tobě jako svému prvnímu učiteli.“
Přátelství trvalo celý život, oba si v Plané kousek od sebe postavili chaty u řeky Lužnice. Tam se navštěvovali a chodili na ryby. Přesněji, Hrušínský měl nahozeno a Kemr seděl vedle něj.
Věřící Josef Kemr jezdil do Plané nad Lužnicí s partnerkou Marikou Skopalovou, ještě v roce 1989 vozili v trabantu vápno a opravovali kapličky – „pracovní pikniky“ si zpříjemňovali trochou vína a cigaretou.
Přátelství na sklonku života skončilo za zvláštních okolností, Hrušínský totiž žertem poplácal Kemrovu družku. Následoval žárlivý výstup a facka od Kemra, který se přestal s kamarádem úplně stýkat. Nepřijal podávanou ruku k usmíření, tak to zůstalo až do Hrušínského smrti 13. dubna 1994. Kemr zemřel necelý rok poté.
ŽIVOT BEZ SVOBODY PÁCHNE
Bohdan Holomíček, Dobrý den, pane Hrušínský, můžu si Vás vyfotit? (1993)
„Bez svobody život nevoní, ale spíš páchne. Když není svoboda pohybu, to se dá ještě přežít, i když i to je nenormální. Ale když někdo chce brát člověku svobodu myšlení, tak to je tragédie,“ prohlásil Rudolf Hrušínský.
V roce 1968 podepsal mezi prvními manifest 2000 slov, který kritizoval komunistický režim. Když podpis za normalizace ani po nátlaku neodvolal, dostal zákaz hrát.
„Bylo to pro něj těžké. Zvykl si pracovat čtrnáct i patnáct hodin denně a teď najednou čekal doma, jestli mu někdo zavolá,“ popsal období represe syn Rudolf Hrušínský mladší.
Sám herec pak reagoval takto: „Celých šest let jsem seděl doma a užíral se. Byl to strašný nátlak na psychiku. Prodělal jsem čtyři infarkty a zhoršila se mi cukrovka. Nevěřil jsem, že se mi podaří v životě zažít ještě něco pozitivního.“
Lze si jen domyslet, jaké zajímavé role mohly vzniknout. Represe zasáhly celou rodinu včetně obou synů, situace vedla k nedostatku financí v rodině.
16. října 2020 |
