Jak se cítíte se zarostlou tváří? Pro okolí jste jistě k nepoznání.
Hipíci v šedesátkách demonstrovali svou svobodu dlouhými vlasy. Většina produkcí mě chce mít oholeného. Prý aby mě mainstreamové publikum poznalo. Takže když nemusím, neholím se. Tečka. Asi tak. Ale těch hejtů na Instagramu a přání oholte se! I když teď jsem právě na Déčko dotočil další sérii Doktor Žako z cyklu Čtení do ouška a vousy tomu dodaly nový rozměr. Teda nerad bych se mýlil.
Zarostlý jste byl i v roli vůdce kozáků ve filmu Nabarvené ptáče, poznávali vás diváci na plátně?
Ještě jednou musím poděkovat příteli a mentorovi Václavu Marhoulovi, že jsem mohl být při tom. Díky, kamaráde! To byla opravdu velká jízda. Nezapomenutelný zážitek na celý život.
K vaší otázce. Když dávali Ptáče v televizi, volá mi jedna příbuzná: Zdarec Raďo! Ty Raďo, my jsme včera teda zkókli to Nabarvené ptáče, no jako dobrý to bylo, ne že ne. Teda nic pro nás, ale vydrželi jsme to kvůli tobě až do konce, a my tě nepoznali! Cos tam teda hrál? A já na to: Toho šéfa kozáků. Ona: Jó, tos byl ty?! Ta sviňa?!
Nabarvené ptáče nebyla vaše první spolupráce s Václavem Marhoulem, dalo by se říct, že jste „Marhoulův herec“? Jsou nějaké další vyhlídky na vaši spolupráci do budoucna?
Marhoulův herec? No, bylo by to skvělé! Václava si vážím. Je to takový Made Self Man. Vymyslí si látku, napíše scénář, sežene peníze, zrežíruje si to. Už když jsme se potkali na jeho druhém filmu Tobruk, od prvního setkání jsem věděl, že ten chlap je neobyčejný. Buldok s duší skautíka.
A být něčí herec… Sice to má příchuť jistého stigmatu, ale v tomto spojení Marhoul, Smutný a někde vzadu Fiala, tak tomu bych se opravdu nebránil. Před nějakým časem jsme vedli řeč, co dál. Velmi klukům držím všechny svěrače, aby jim jejich hollywoodská mise s filmem o senátoru McCarthym vyšla. Ale jestli si Václav usmyslí, že přenese na plátno v českých poměrech ještě jeden neobyčejný projekt, tak udělám vše, co je v mých silách, abych tam hrál. To si pište.
Radim Fiala
Díky zmíněnému filmu jste se zúčastnil i jeho premiéry v Benátkách. Jaké to bylo?
Když mi počátkem 90. let paní Soňa Valentová s nevšedním zaujetím vyprávěla, jak byla s Jakubiskovým filmem Perinbaba na festivalu v Benátkách, vůbec mě ani ve skrytu duše nenapadlo, že skutečnost, jaká se mi naskytla minulý rok, bude až tak nepopsatelná. Pokusím se opsat to nejpodstatnější.
Ten pocit, když v rámci filmové delegace jedete motorovým člunem po Canal Grande směrem k Lidu a doplouváte k ikonickému Hotelu Excelsior, kde po chodbách visí fotografie velkých hvězd stříbrného plátna, a po téměř tříhodinové produkci filmu vám všem ve stoje tleská více než 1 500 diváků až do samého konce titulků. Pak se přesouváte na skleničku do prostor, kam herec z českých luhů a hájů jen tak těžko někdy zavítá, tak na tu malou chvilku máte naprosto opojný pocit a sám sobě si říkáte: Není to až tak špatný. A až s odstupem času si uvědomujete, že jste byl na chvilku součástí historického okamžiku. Ještě mám pár historek, ale ty si nechám pro sebe…
Nabarvené ptáče je kontroverzní dílo. Jak vy sám ho vnímáte jako celek?
Globálně? Jako umělecké dílo. Něco, co se naprosto vymyká tomu, na co jsme zvyklí. Něco, co budu ukazovat dalším pokolením a říkat jim: Tak tato sviňa jsem byl já!
Ve filmech Tobruk či Tmavomodrý svět jste se prostřednictvím rolí vrátil do druhé světové války. Máte rád vojenské prostředí?
A ještě Stůj, nebo se netrefím! Ač mám modrou knížku, vždy mě přitahovaly příběhy a hrdinské eposy z válečných vřav. Ta směsice odvahy, hrdinství a smrti, která je ve skutečnosti nastavena, padni komu padni, mě snad nikdy nepřestane udivovat a dojímat. Troufám si říct, že jsem viděl snad všechny filmy s válečnou tématikou.
I vaše populární postava doktora Hanáka ze seriálu Ordinace v růžové zahradě inklinovala k dobrodružnější stránce lékařské profese. Máte podobný naturel?
Tato postava má reálný základ v doktoru Čápovi z Hradce. Bývalý vojenský lékař, co sloužil na misích. A zbytek, to už je jen dramatická licence. Víte, s nadsázkou říkám, stvořil jsem archetyp postavy, která se již za „svého“ života stala rozpoznatelnou. Od začátku na mě lidé volají Hanáku! Doktor Hanák zvládne a přežije vše. Já mu říkám poslední akční hrdina z Kamenice. A ta podoba, ta je čistě náhodná.
Radim Fiala
V závěru seriálu Polda jste se nedávno na obrazovce pěkně popral. Jak prožíváte podobné scény?
Já to mám rád. Skákat, padat, rozdávat rány, střílet, utíkat a už jsem i hořel. Po většinu případů to dělám sám. A jsem opravdu rád, že se mi vážnější úrazy obloukem vyhýbají. No a pak si takhle sednu na kolo a ve snaze zastavit na přesném místě se mi zablokují brzdy a zpřerážím si obě ruce. No.
Taky jsem moc rád, že mám spousty kamarádů mezi kaskadéry. To jsou kluci, se kterými je vždy zábava. Na to, co vše mají za sebou, se nechovají jak nějaké primadony, i když by ten nárok měli. A opět ta směsice napětí, adrenalinu a… prostě mám to rád! Všimli jste si třeba, že Tom Cruise v každým filmu běží nebo utíká?
I když jste vystudoval činoherní herectví na JAMU a čtrnáct let jste působil v Divadle Husa na provázku, činoherní herectví nevyhledáváte. Je tato stránka vaší profese definitivně za vámi?
Říká se, nikdy neříkej nikdy. Kdyby se objevila opravdu nějaká zajímavá role, tak proč ne. Ale v dnešní době? Nejsem si jist. A taky, nemám rád ten divadelní patos. Jak říkává Bolek: Divadlo je jediný způsob, jak my alkoholici můžeme něco dokázat. (smích)
Spousta vašich kolegů tvrdí, že pravidelné hraní na divadle je pro ně psychoterapie. Co je tou vaší psychoterapií?
Filmy. Ruku na srdce. Kolikrát jste na konci představení v divadle slzela? A kolikrát u filmu? Mě dojme i dokument. A to nemluvím o pohádkách a akčním žánru. Já si tak užívám volných večerů a ta představa, že hraju v divadle dvacet a více představení, mě spíše deprimuje. Když jsem byl na konzervatoři, tak nám pan profesor Ladislav Lakomý na hodinách herecké výchovy říkával: Děcka, dneska je tak krásně. Běžte radši do Lužánek!
Mezi vaše záliby patří vaření. Jaký je vás oblíbený recept? Vaříte podle chuti, nebo dodržujete nějaký stravovací styl?
Zvláštní, jak se všichni ptají na to, co já a vaření. Jednou jsem to jen tak mezi řečí utrousil, že rád vařím, a od té doby je to leitmotiv každého rozhovoru. Ano, vařím dobře, vařím rád! Zvláště v pandemické době. To se furt doma ptáte: Co kdo chce na jídlo? Třeba dnes, ač nejsou Vánoce, jsem dělal štědrovečerní rybí polévku. Ještě dopilovat asijskou kuchyni a tradá na obrazovku a psát kuchařky! Stejně vždy nakonec přijdete na to, že nejlepší jídla jsou ta nejjednodušší.
Radim Fiala
Jak vnímáte celosvětovou situaci okolo pandemie, jak vám osobně tato doba změnila život?
Je to velmi nešťastná doba. Se vším všudy. Buď jsme svědkem obrody lidstva, nebo to tady někdo pěkně po..al. Když opomenu, že nemohu plně provozovat své povolání a žít tak, jako asi většina z nás doposud byla zvyklá, je to i doba, která přináší snad i příležitosti do budoucna. Každá krize přináší nové příležitosti, praví staré ekonomické rčení. Jen je mi líto, že to odskákala spousta lidí, přátel a kamarádů, kteří tady ještě mohli být.
Kdesi jste prohlásil, že za dvacet let divadla nebudou. Myslíte, že se ta doba opravdu blíží? Souvisí to i s covidem?
Tahle domněnka je poněkud vytržena z kontextu. Divadlo, tak jak ho známe, za pár let zanikne. To jsem řekl. Ta doba už se zdá být tady. Divadlo už nebude takové jako před krizí. Spousta divadel zanikne. Zároveň na základech zaniklých divadel vzniknou nové formy a subjekty. Ekonomická situace už nedovolí být tak štědrá ke kultuře jako takové. Divadlo, stejně jako film, se stane moderní operou. Bude jen pro určitý typ publika.
Já se ptám, je stream v současné době platforma pro divadlo? Vím, že je to jen pokus, jak ukojit hlad po divadle. Ale může nahradit to neopakovatelné spojení mezi hercem a divákem. Pokud jde o film, dnes si díky covidu můžete pustit nejnovější film doma v obýváku, neboť téměř každá domácnost má doma malé kino. A znovu: nechodili jsme právě do kina za společným zážitkem z promítání?!
Všichni ve světě hledají nové cesty, jak dostat film k co nejširšímu publiku. Dnes tak populární streamové služby zatím jen vyrábějí obsah, a ne film. To je Scorseeseho věta. Nechci tady být dalším hercem, co trousí moudra, ale když se podíváte kolem sebe, tak je mi smutno ze ztráty starých dobrých dob. I když se říká, že štěstěna přeje připraveným.
Patříte mezi umělce, kteří se bouří proti stávajícím podmínkám v kultuře a podepisují petice?
Spíše si brousím tužku na jiné věci. Ale jsem rád, že občanská společnost se stále umí ozvat, když se jí něco nelíbí. Pokud se myšlenka petice ujme, dokáže hodně. Pevně doufám, že změna přijde. A to brzy!
Radim Fiala
Politik Radim Fiala je vaším jmenovcem. Zaznamenal jste nějakou humornou záměnu?
(smích)Jo, jak to víte?! Těch historek je několik. Poslední mám s Tomášem Břínkem známým jako TMBK. Volám mu kvůli jednomu projektu a po několika okamžicích hovoru se mě Tomáš zničehonic ptá: A vy jste ten politik? Já jsem smíchy upadl na zem a po pár chvílích se mu snažím odpovědět, že ne. A on: Jo, jo, jo. Já si říkám, že jste nějak moc v pohodě…
Jste zásadový člověk, nebo se držíte hesla, že kdo nemění své postoje, ten se neposouvá a nevyvíjí?
Pár zásad už asi za života neopustím, pár zásad jsem zkorigoval a o pár zásadách stále přemítám. A ze zásady se o zásadách nerad bavím. Moje prababička Kateřinka mi vždy říkala: Kdo se bojí, s..e v síni. S tím v zásadě souhlasím.
Co vás momentálně nejvíc živí, na čem pracujte, co se chystá do budoucna?
Nerad mluvím o budoucnu. Ale vždyť to znáte! Chcete Boha rozesmát, řekněte mu o svých plánech do budoucna.
6. února 2020 |
