Predrag Bjelac je synem Srba a Chorvatky. Považoval se vždy za Jugoslávce a když v jeho zemi začala válka, odmítl bojovat proti sousedovi. „Pro mě bylo absurdní, abych se připojil na nějakou stranu. Obě strany byly moje,“ říká.
Snažil se vojně vyhnout, ignoroval povolávací rozkazy a doufal, že šílenství, kdy proti sobě stojí členové rodin, brzy skončí. „Nechtěl jsem do armády. Sháněli se po mně, já spal u kamarádů. Nejvíc chodí v noci. Hrozilo, že by ani nebyl soud, poslali by mě tam, kam chtěli,“ vzpomíná na dobu před svým útěkem.
Na Harryho Pottera jsem nedělal žádný casting, prozradil filmový Karkarov |
V roce 1992 ze země odešel a zamířil do Prahy, protože tu nebyla vízová povinnost. Snažil se podporovat finančně rodinu, která zůstala v Srbsku, ale bez znalosti jazyka se nemohl věnovat herectví, které v Jugoslávii vystudoval. „Dělali jsme videodistribuci. Byla to doba, kdy trh žádal filmy. Měli jsme béčové a céčkové filmy s Jackiem Chanem, Lorenzem Lamasem,“ popisuje.
V Praze pak poznal svou ženu, která taky utekla z Jugoslávie a společně si otevřeli síť butiků s kabelkami. Po sedmi letech se vrátil k herectví náhodou. Dělal na castingu sparing partnera adeptů na hlavní roli filmu BBC o válce v Jugoslávii. Režisér si vybral jeho.
Profesně se mu začalo dařit, v soukromí to bylo horší. Toužil založit rodinu, ale nedařilo se ani pomocí umělého oplodnění. Nakonec se to po dlouhých letech povedlo na klinice v Belgii. Dcery Una a Tara se narodily, když bylo Bjelacovi 46 let. „To už je věk, kdy máte ducha, ale nemáte sílu. Ale jsem šťastný. To byla poslední upomínka. Daly mi nějaký cíl a důvod. Snažím se kvůli nim,“ říká herec.
Jeho manželství se však rozpadlo a žena se rozhodla vrátit s dětmi do Bělehradu. Bjelac proto pendluje mezi Prahou a Bělehradem, aby mohl být s dětmi. „Vedu ten schizofrenní život už dlouho, od rozvodu. Pracuji tam hodně,“ popisuje.
Žít tam trvale by nechtěl. „Doma jsem všude, kde se cítím dobře. Cítím se dobře v Bělehradě, ale je to takové dobrovolné vězení. Doma je mi krásně, ale když musím ven, tak už mi není dobře. Dneska v Srbsku pomalu nikdo neuznává nikoho, kdo není Srb. Oni došli do takového extrému, že všichni musí být pravoslavní a všichni Srbové, jinak nejsme rovnocenní. Dnes už není snadné být v Srbsku někdo jiný. A já jsem jiný. Cítím se jako občan světa a ne jen jednoho státu,“ popsal herec.
