Setkáváme se na degustaci moldavských vín. Jste milovnicí vína?
Já mám právě ráda dobrá vína a po dobrém víně mi nebývá špatně. V mládí jsem na tom ale byla nějak lépe, protože jsme pili to špatné a cítili se báječně. Ale teď už si musím dávat bacha, abych pila něco, co má určitou kvalitu a nebude mi po tom ráno… Znáte to.
A jakou barvu preferujete?
Mám nejradši bílá, ale tam riskuji kyselinku. Takže když je dobré červené, tak jsem nejradši. Ale to bílé mi chutná víc.
Používáte víno i „barbarsky“ v kuchyni? Na podlévání masa?
Zásadně neliji alkohol do jídla! Vím, že to někdy pomůže právě pod maso třeba, to jo. Vždycky na to ale zapomenu. Kdybych si vzpomněla a v lednici byla načatá lahev, tak bych to tam asi chrstla. Piju ale tak minimálně, že tam skoro nikdy není.
Petra Černocká
Česko rozvolňuje, už jste přemýšlela nad tím, kam vyrazíte na dovolenou?
To je zajímavé. Měla jsem spoustu plánů, až to všechno povolí. Přemýšlela jsem o tom, kam všude pojedu, a najednou jsem se tak nějak ještě neprobudila. Slibovala jsem si, že půjdu na výstavu, půjdu támhle, tuhle a teď mi to nějak nejde. Mám takový pomalý rozjezd. Ale cizinu asi letos vyloučím. K moři bych jela, až bych plakala. Ale možná s nějakou kámoškou, když mě pustí manžel, který zůstane doma, protože máme nového malého psa. A štěně s sebou někam brát? To je problém.
Jaká rasa je pejsek?
No když se ptáte, co je za rasu, tak to je vidět, že na mě celý život nedáváte pozor, protože já mám vždycky jezevčíka. To je takový úraz. Je to pes, který má sice svoji paličatou povahu, ale mně přijde nejkrásnější. Rozumíte? Když vy mu něco řeknete a on natočí tu hlavu… Zbožňuju jezevčíky.
Na jaké období kariéry ráda vzpomínáte?
Už tak na svoji kariéru moc nevzpomínám. Jenom jako na povel. K sedmdesátinám přišli a vydavatel řekl: Hele, hoďte všechny fotky, co máte od těch 70. let, uděláme fotoknihu! To jsem se vypjala k výkonu, vznikla fotokniha, ale v zásadě, že by vzpomínání byl můj koníček, to ani ne. Protože, tehdy to bylo všechno lepší, si myslím. Teda pozor! Abych nenarazila, jako společensky to bylo horší. Ale když je člověk takový svižný, je mu dvacet, tak pravděpodobně ani špatný režim tolik nepřekáží.
Petra Černocká ve filmu Otec (1981)
Dostala jste se tenkrát coby herečka někam na Západ, kde vás fascinoval jiný svět? Jak to na vás působilo?
Tak pro mě bylo třeba šokézní, když jsem se dostala do delegace, co jela s filmem do Mexika. To byla taková exotika pro malou českou holku z Prahy 7. Tam už bylo teplo, ačkoliv zde stále vládla zima, a oni mi na hotelu na mé požádání nosili misky s jahodami. To jsem pochopila, že život je někde jinde než v Praze. Byla jsem úplně unešená. Prahu ale samozřejmě miluju.
Druhý výlet, to už jsem byla vdaná, byl do Paříže. Tam mě můj muž, protože byl takový bystřejší než já celkově, vzal třeba k Tigridovi do Svědectví. Já jsem hlavně chtěla nějaké botičky a tak. Vrátili jsme se do Prahy, zavolali si mě samozřejmě fízlové a říkali: Vy jste byli u Tigrida ve Svědectví! Říkala jsem: Ne nebyla. Protože, mně to bylo úplně jedno. Kdo to byl pan Tigrid, jsem pochopila až daleko později. Takže mě pustili a říkali si: Buďto je taková dobrá herečka, nebo je úplně blbá! Ale to u zpěvačky asi předpokládali, že by mohlo bejt.
Vy jste byla vždycky dobře oblékaná. Jak to řešíte v roce 2021, když potřebujete vyrazit na nákupy?
Hele, to jsem si taky slibovala! Až to povolí, půjdu nakoupit. Hadříky a tohle. Já už ale asi z takových pohodlných pružných hadříků, co jsem na sebe vršila během pandemie, z těch tepláků na gumu nevylezu. Už prostě nikdy elegantní nebudu. Vždycky budu chodit v keckách a budu nosit všechno hrozně pohodlné. Za rok jsem si na to tak zvykla, že kdybych se měla nasoukat do něčeho elegantního, tak se nebudu cítit dobře.
Petra Černocká
Které z žen inspirují v módě Petru Černockou?
Je jich hodně, ale nechci napodobovat. Tereza Brodská – vždycky decentní, ale s takovým švihem. Potom Chantal Poullain – výborná! Tatiana Kovaříková, ta zhruba patří asi taky k tomuhle stylu, co mají holky. Já si tedy ale myslím, že je pohodlné, když člověk vklouzne do jednoho stylu. Někdy také inovuji. Někdy se povede, jindy ne.
Měla jste někdy před rokem 1989 zaječí úmysly?
Neměla jsem zaječí úmysly. Patřila jsem totiž k báječné partě lidí. Doba byla taková, že se vždycky utvořily takové kolonky lidí, které k sobě patřily. Chodila jsem do Rubínu do divadla. Tam se dělalo bezvadné divadlo oproti tomu oficiálnímu, které bylo někdy trošku podložené režimem. Moje kamarádka byla Iva Hüttnerová, znala jsem všechny herce z jejího ročníku, třeba Ondřeje Pavelku. Měla jsem kolem sebe báječné kamarády, jako je Karel Steigerwald nebo Alex Koenigsmark, prostě chytré, tvůrčí lidi.
Vůbec bych si nedovedla představit, že bych šla někam ven na takovou převýchovu, protože oni mě tahali a nějak modelovali. Neměla jsem odvahu spadnout do úplně jiné situace, a navíc jsem trošku špatná na jazyky. Slušně umím rusky. Ale nechtěla bych, abych to musela moc používat na vlastním území! (smích)
Petra Černocká a Jan Kraus ve filmu Dívka na koštěti (1971)
Vadilo vám v některém období života, že Petra Černocká se rovnalo Saxana?
No, Petra Černocká rovná se Saxana. To prošlo různými vlnovkami. Zkraje to bylo samozřejmě dramatické, protože ten film byl mimořádně úspěšný, skvělý, dobře vymyšlený a bezvadný. I na koncertech se zpívala Saxana imrvére.
Pak mi to chvilku vadilo, že jsem si říkala: To si nikdo ani nevšimne, že jsem taková hudebnice? Táhlo se to se mnou dlouho. Už jsem potom ani nic moc nefilmovala, měla jsem kapelu, musela jezdit. Musela jsem prodávat kulturáky.
Čtvrtňa byl hodně progresivní, vzpomíná Petra Černocká na soud s Českou televizí |
Člověk si na to ale zvykne. Myslím, že každý herec, malíř a vůbec umělec má něco takového svého stěžejního, a bohužel to často bývají ty rané začátky. Já bych byla radši, kdybych se proslavila až v zralejším věku, a ne jako krásná, mladá holka. To se proslaví kdejaká.
Ale krásná jste pořád.
Hele, jestli jsem krásná, nebo ne, to nechte na mně. Mám tedy ráno v koupelně blbý světlo. Blbý, takhle odshora. Takže si vždycky říkám, že bych někam zašla? Aby s tím něco udělali… Ale ještě jsem nezašla a asi se do toho nepustím. Myslím, že jsem si podobná spíš. Kdežto, jakmile s tím začnete něco moc dělat, tak ty ženský vypadají všechny stejně, ale blbě! Jsou takový odulý. Zatím si jenom tak studuji, možná že bych něco málo... Ale nevím, myslím si, že už to nechám bejt.
Příroda vám rozdala dobré karty.
Mám pocit, že ano. Vděčím za to genům, zřejmě jsem měla solidně postavené, zdravé, úspěšné předky. Povahu mám, myslím, celkem slušnou. (smích) Zjev byl výborný, teď je to tedy dva mínus. Ale furt dobrý. Mám pocit, že jsem byla obdařená, ani ne optimizmem, ale hlavně nějakou duševní mrštností. To neznamená, že jsem příliš nastudovaná. Mám jenom maturitu, a ještě jsem s tím měla potíže.
17. června 2021 |
