Muzikant, herec a moderátor Petr Vondráček má před sebou další, v pořadí již dvanáctou muzikálovou roli. Brzy ho však čeká také jeho první divadelní role. Pochlubit se může tím, že v muzikálu kapely Olympik vystupuje už podruhé.
Vzpouzel jste se hrát na klavír? Já bych to svoje hraní na piano právě oddělil od těch oficiálních hodin klavíru, které se odehrávaly v lidové škole umění. Ttam jsem vůbec chodit nechtěl. Bránil jsem se, co to šlo, raději bych si hrál s klukama na vojáky nebo kopal do balonu, ale rodiče mě nakonec donutili. Liduška mi ale dala jakous takous znalost not a třeba italského hudebního názvosloví. Ale byla tu i druhá rovina hraní. S radostí jsem si hrál na piano to, co jsem naposlouchal z německého rádia. To rádio jsme tajně a nadšeně ladili s tátou, společně pak poslouchali rokenrol a já si ty písničky nahrával na kazeťák. Například Jerryho Lee Lewise a samozřejmě Elvise Presleyho – tohle pro mě byly vzory!
Anička je pořád mazel, který se přitulí a dá tatínkovi pusu. Až se objeví nějakej potetovanej blbeček, kterej bude smrdět marihuanou, tak samozřejmě nebudu mít radost.
Petr Vondráček
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
