"Promiňte pane, vadilo by vám, kdybych vám ustříhl nohavici?," může se za vámi ozvat v kavárně nebo hospodě, právě tak, jako se to stalo jednomu nic nechápajícímu turistovi v Amsterdamu. Než se zmohl na odpověď, byl jeho soused o nohavici kratší, zatímco hromádka kořisti v rukou podivně vypadajícího mladíka opět o něco vzrostla.
Když mladíci lokál opouštěli, nápisy na jejich zádech prozradili těm méněchápajícím, o co vlastně šlo. "Ten blázen se žení," stálo na tričkách pěti z nich. Pouze na jednom tričku bylo napsáno "Ten blázen jsem já!".
Předvečer dne D je pro mnohé Holanďany a jejich jižní sousedy Vlámy možná stejně důležitý jako svatba samotná. Říká se mu Noc svobodných mládenců a starých pannen.
Je to vlastně poslední rozloučení se svobodným životem a platí pro ni jediné železné pravidlo: ženich a nevěsta ji slaví odděleně, každý se skupinou svých přátel.
Aby na tuto noc jen tak snadno nezapomněli, čeká je doslova očistec. Podle holandských zvyklostí se totiž přítelkyně nevěsty a přátelé ženicha nezávisle na sobě dohodnou, co všechno musí dotyčný během této noci prodělat, než se bude moci setkat se svoji drahou polovičkou a vstoupit do stavu manželského.
Seznam poťouchlostí, kulišáren a prekérností, kterým jsou "svobodný mládenec" či "stará panna" vystaveni, se neustále rozrůstá o další a další kousky. Většinou na dotyčného kladou extrémní požadavky, jako například, aby si zpíváním u kostela vyžebral na novou kravatu nebo aby, jak už bylo uvedeno, sesbíral deset ustřižených nohavic od kolemjdoucích.
Možná vás to udiví, ale Holanďané a Vlámové se tomuto veselí rádi poddávají a rádi k němu přispějí, byť je to třeba stojí nohavici u starých kalhot. "Sranda musí být," krčí rameny Vlám, kterému právě nohavici stříhají. "O nic nejde, stejně jsem potřeboval kraťasy."
Že se vdává například zdravotní sestra poznáte podle toho, že ona i celá banda jsou oděni do nemocničních uniforem, na čelech mají pásky červeného kříže a nabízejí vám rychlou lékařskou pomoc z polního vybavení, ve kterém nechybí ani skalpel či injekční stříkačky.
Oslavy noci svobodných mládenců a starých pannen se většinou konají v samém centru města a účast kolemjdoucích či hostů v putykách a krčmách je pro ně tím pravým kořením. Plnění absurdních úkolů rozproudí nevázané veselí, které poté, co jsou úkoly splněny, pokračuje až do rána.
Vzhledem k tomu, jak účastníci této noci druhý den vypadají, se stále více stává zvykem slavit Noc svobodných mládenců a starých pannen místo v předvečer dne D již několik dní dopředu, aby si z následujícího rána oba protagonisté vůbec něco pamatovali.
Pokud se k podobné událosit přichomýtnete, zajásejte. Dostane se vám příležitosti nejenom dobře se pobavit, ale i dostat se pod kůži jednomu z nejosobitějších zvyklostí tohoto národa.
Když mladíci lokál opouštěli, nápisy na jejich zádech prozradili těm méněchápajícím, o co vlastně šlo. "Ten blázen se žení," stálo na tričkách pěti z nich. Pouze na jednom tričku bylo napsáno "Ten blázen jsem já!".
Předvečer dne D je pro mnohé Holanďany a jejich jižní sousedy Vlámy možná stejně důležitý jako svatba samotná. Říká se mu Noc svobodných mládenců a starých pannen.
Je to vlastně poslední rozloučení se svobodným životem a platí pro ni jediné železné pravidlo: ženich a nevěsta ji slaví odděleně, každý se skupinou svých přátel.
Aby na tuto noc jen tak snadno nezapomněli, čeká je doslova očistec. Podle holandských zvyklostí se totiž přítelkyně nevěsty a přátelé ženicha nezávisle na sobě dohodnou, co všechno musí dotyčný během této noci prodělat, než se bude moci setkat se svoji drahou polovičkou a vstoupit do stavu manželského.
Seznam poťouchlostí, kulišáren a prekérností, kterým jsou "svobodný mládenec" či "stará panna" vystaveni, se neustále rozrůstá o další a další kousky. Většinou na dotyčného kladou extrémní požadavky, jako například, aby si zpíváním u kostela vyžebral na novou kravatu nebo aby, jak už bylo uvedeno, sesbíral deset ustřižených nohavic od kolemjdoucích.
Možná vás to udiví, ale Holanďané a Vlámové se tomuto veselí rádi poddávají a rádi k němu přispějí, byť je to třeba stojí nohavici u starých kalhot. "Sranda musí být," krčí rameny Vlám, kterému právě nohavici stříhají. "O nic nejde, stejně jsem potřeboval kraťasy."
Že se vdává například zdravotní sestra poznáte podle toho, že ona i celá banda jsou oděni do nemocničních uniforem, na čelech mají pásky červeného kříže a nabízejí vám rychlou lékařskou pomoc z polního vybavení, ve kterém nechybí ani skalpel či injekční stříkačky.
Oslavy noci svobodných mládenců a starých pannen se většinou konají v samém centru města a účast kolemjdoucích či hostů v putykách a krčmách je pro ně tím pravým kořením. Plnění absurdních úkolů rozproudí nevázané veselí, které poté, co jsou úkoly splněny, pokračuje až do rána.
Vzhledem k tomu, jak účastníci této noci druhý den vypadají, se stále více stává zvykem slavit Noc svobodných mládenců a starých pannen místo v předvečer dne D již několik dní dopředu, aby si z následujícího rána oba protagonisté vůbec něco pamatovali.
Pokud se k podobné událosit přichomýtnete, zajásejte. Dostane se vám příležitosti nejenom dobře se pobavit, ale i dostat se pod kůži jednomu z nejosobitějších zvyklostí tohoto národa.
 Než se holandští snoubenci dostanou do obřadní síně, musí většinou projít zvláštním rituálem oslav |
