Teď nemyslíme slavnou roli tenoristy hraběte Teleke z Tölökö ve filmu Tajemství hradu v Karpatech, kde za něj pověstné „tříštivé vysoké cé“ zpíval operní zpěvák Jaroslav Hlubek, ale skutečného pop zpěváka s několika hity.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  |
Ke zpívání se dostal docela náhodou. Na začátku 70. let se v Československu objevil široký prostor pro slovenskou populární hudbu. Do té doby slovenská středoproudá pop music neexistovala. Slovenský rock byl na tom mnohem lépe, ale ten do televize moc nesměl. Televize hledala různé způsoby, jak zoufalý stav slovenské scény oživit. Jednou z nejschůdnějších cest bylo angažování zpěvu schopných herců.
Vedle Ivana Krajíčka se tak v kostrbatých hudebních pořadech objevil i třicetiletý Michal Dočolomanský. Neměl velký hlasový rozsah, ale na rozdíl od jiných dokázal písničce dát důvěryhodné vnitřní sdělení. Vzhledem k tomu, že byl na Slovensku nedostatek nejen interpretů, ale i autorů hudby, nezbývalo Dočolomanskému než zpívat cover verze zahraničních hitů, upravené tak, aby je pěvecky utáhl.
Největší slovenský miláček žen všech dob nejčastěji vystupoval se zpěvačkou Evou Kostolányovou. Velké popularity dosáhla například jejich verze písně Bannerman od skupiny Blue Mink. Slovensky se jmenovala Samotár.
Vrcholem Michalovy popové kariéry byla slovenská verze písně francouzského zpěváka Joe Dassina známá jako Ľúbim ťa. Šlo o recitativ jakoby na míru stavěný pro romantický odstín Dočolomanského hlasu. Herec se k písni v pozdějších letech vracel a dával na estrádách k dobru její parodii.
Pýchou Dočolomanského pěvecké dráhy bylo účinkování v představení Na skle maľované. Původně polský muzikál z roku 1970 se na Slovensku natolik líbil, že jej publikum přijalo za svůj. S několika přestávkami se hrál téměř třicet let. Dočolomanský v roli Jánošíka se v něm blýskl písní Zbohom buď lipová lyžka, žitia mojho družka. Nakonec s ní byla spojována celá jeho pěvecká kariéra. Hrála se dokonce i na jeho pohřbu.
Dočolomanského pěvecká éra skončila s nástupem nové slovenské popové generace. Modus, Miroslav Žbirka, Elán a další sebevědomé mladé hvězdy přinesly mnohem modernější styl, mohly bez problémů soutěžit s českým popem a v osmdesátých letech ho také snadno porážely. A tak dál publikum vnímalo Dočolomanského hlavně jako skvělého herce, který září ve filmech Oldřicha Lipského nebo v Tisícročné včele.
