Co vás přivádí do Prahy?
Já jsem přijela víceméně ze soukromých důvodů. Samozřejmě navštívit maminku, která už se trošku bojí létat. Pak starší synové od Miloše udělali takové setkání s rodinou a s přáteli, abychom na Miloše zavzpomínali. Takže jsem nemohla chybět. Do toho jsem zjistila, že Tereza Maxová má tady takovou krásnou příležitost, uznání její nadaci a její práci. Tak jsem byla hrozně ráda, že mě pozvala.
Přicházíte postupem času na to, že Miloš Forman je ve vašich očích větší a větší genius svého oboru?
To je velmi dobrá otázka. Musím říct, že ano. Je fakt, že člověk si uvědomuje všechny ty otázky, které bych se ho bývala ráda zeptala a tehdy jsem zapomněla, nebo to jenom vyplynulo z toho dalšího života. Ale musím říct, že my jsme byli opravdu velice spojení, takže hodně věcí jsem od něj přebírala nějak podvědomě. A snažím se držet těch zásad, které on měl. Ať se to týkalo životního stylu nebo prostě práce, vztahu k práci a tak dále. Pak mám od něj ten krásný dárek, že mám dva syny, takže to je taky radost.
Potěší vás občas korespondence od Milošových filmových neherců, kteří zavzpomínají a vzdají vám hold?
Tak mně žádný hold vzdávat nemusí. Ale třeba pana Pucholta mám strašně ráda. Je to nesmírně laskavý, hodný člověk. Těch lidí je víc. Tím, že sem jezdím docela pravidelně a zůstávám hodně v kontaktu i s Milošovými přáteli a s jinými tvůrci, tak se v tom prostředí stále dost pohybuji.
Jak se ve vašich očích mění postupně Praha?
Je stále krásnější a krásnější, to je jedna jistá věc. Moc mě to těší. Když jsem teď letěla přes Curych, protože ještě není přímá linka, vedle mě seděl takový vysoký manažer a viděl, že jsem měla na telefonu jako pozadí Prahu. A říkal: Ó, vy letíte do Prahy? Já na to: Jo, já jsem Češka. Úplně jsem viděla, jak jsem vyrostla v jeho očích během dvou minut do výšky. (smích) Říkal mi, že tady tři roky žil, byl šéfem nějaké zahraniční firmy, a strašně to tady miloval. Teď stěhuje rodinu do Curychu. Tak to mě potěšilo, že to nebylo jenom o tom obrázku, ale že opravdu ten život tady zažil a měl na to nesmírně pozitivní vzpomínky.
Co nosíte nonstop v srdci v Americe, co vás tam tak hřeje a drží?
Nejdůležitější pro člověka jsou lidé, přátelé, rodina. Takže s nimi pořád zůstávám v kontaktu. Pak písničky. Když byly ty těžké doby jako lockdown, covid a to všechno, tak jsem si úplně vědomě ordinovala dívat se jenom na komedie a pouštět si písničky, které mi dělají dobrou náladu, na které mám hezké vzpomínky. Hodně to byla osmdesátá léta, když jsem byla mladá. Ta hudba ve mně evokuje radost a mládí, takže to si hodně pouštím. Hudba je strašně důležitá.
Takže zajdete i za kulturou?
Jako myslíte tam? Samozřejmě, že chodím. Mám ráda stand-upy a Broadway. Na Eltonu Johnovi jsem byla nedávno na koncertě, jak má tour, kdy se loučí se svou kariérou, i když tomu nevěřím. Myslím, že ho ještě uvidíme. Pořád něco sleduju. A když jsem tady, snažím se taky chodit do divadla a na výstavy.
Když jste se dívala s manželem na nějaký film, měl profesní deformaci?
Ale ani ne. Pamatuju si, když jsem s ním začala žít, tak jedna spolužačka z FAMU mi říkala: Ale, jak s ním děláš ten dramaturgický rozbor? Já bych se tak strašně bála, že se ztrapním! Odpověděla jsem: My žádný dramaturgický rozbor neděláme. Miloš třeba řekl: No to byla blbost, ale příjemná. Měl hrozně přímý způsob komunikace a málokdy něco nějak rozebíral. Prostě film buď baví, nebo nebaví. Měl ale takovou zásadu se dokoukat, i když je to sebevětší volovina. Tak nějak z úcty k těm tvůrcům říkával: Když už jsem se na to začal dívat, tak třeba se to ještě zlepší. (smích)
Po emigraci musel fungovat i jako herec. Viděla jste ho například ve filmu Heartburn, kde hrál s Meryl Streepovou?
Tak on nemusel přímo fungovat, to bylo spíš, že měl přátelský vztah s těmi tvůrci. Takže ano, já jsem ho viděla ve všech těch rolích. Jeho poslední role byla, když hrál ve filmu režiséra Christopha Honoré. To byl francouzský film Milovaní, se to myslím jmenovalo v překladu. Hrál tam s Catherine Deneuve a s její dcerou. Vždycky si dělal legraci, že v jedné scéně je Catherine Deneuve nahá, a tak se k němu přitiskne zezadu. Na to říkal: Tak neviděl jsem prsa Catherine Deneuve, ale cítil jsem je!