Jakou vlastnost máte společnou?
Martina: Smysl pro humor.
Alice: Vlastnosti máme rozdílné, rozhodně máme stejné příjmení.
Marta: Chceme žít v pohodě a v radosti. Každá jsme ale „ujetá“ jiným směrem.
Čemu se nejvíc zasmějete?
Martina: Všemu. V podstatě jsme každá úplně jiná, ale právě tím, jak se doplňujeme, vznikají fakt komické situace a tak nějak to do sebe pokaždé zapadne. Jinak se stoprocentně vždy zasmějeme, když v dobrém drbeme Petra Jandu – našeho manžela, exmanžela a tátu.
Alice: Nejvíc nás baví debaty o „našem“ manželovi. Velmi zajímavé a poučné.
Marta: Já se taky nejvíc bavím těm hláškám o tátovi. Každá ho zažila v jiném věku, každá to s ním „umí“, nebo „uměla“ jinak. Proto mají občas úplně jiné úhly pohledu. U Alice je táta úplně v klidu. S Martinou byl přece jenom trošku mladší a možná proto i víc velitel.
Alice, Marta a Martina Jandovy
Co vás nejvíc spojuje?
Martina: Smysl pro humor a určitá dětská energie. Jsme prostě praštěné.
Alice: Náš projekt JandoVíc, ale také rodina a přátelství. Jsme vděčné za to, že se máme, což je v dnešní době vzácnost..
Marta: Tak určitě můj táta. Ten nás dal vlastně dohromady. I když se o to moc nezasloužil. Mne si udělal s mámou, Martinu a Alici si vybral, ale dohromady jsme se my holky daly samy. Já vždy chtěla s každým dobře vycházet a i když to nebylo vždy lehké, tak to nakonec dopadlo dobře. Máme se, máme se rády a víme, že se na vztazích pracovat musí vždy. Proto si všechno hned vyříkáme. Ale zatím nebylo co. Zatím je vše zalité sluncem.
Kdo je nejsilnější spojovací element vaší rodiny?
Martina: Asi všichni, ale je jasné, že hlavní spojovací element je „vůdce“ naší rodiny Petr Janda. No a pak jsou to samozřejmě jeho děti. Tam to už roky láskyplně spojují starší sestry Marta a Eliška, které milují všechny členy rodiny včetně svých mladších sester Anežky a Rozárky. No a nebýt Alice, tak bychom takhle určitě nefungovali. Vlastně poslední roky je to nejvíc její zásluha. Jsem jí moc vděčná za to, že je to tak, jak to je. Za to, že se celá rodina společně schází a máme se rádi.
Alice: Spojovací element je určitě Petr a hned po něm Marta. V podstatě všechny Petrovy děti mají blízký vztah mezi sebou a my matky se s nimi vezeme.
Marta: Nebudu teď úplně skromná. Hodně jsem se o to zasloužila já, protože miluju harmonii. A plánování rodinných sešlostí. S tím plánováním mi teď šlape na paty moje sestra Eliška. A když tak spolu všichni jsme, tak se hodně nasmějeme. Prostě je nutné spolu trávit čas, abychom o sobě hodně věděli a měli o čem mluvit.
Jak spolu vycházejí vaše děti?
Martina: Milují se.
Alice: Mají velmi blízké vztahy.
Marta: Je to tak. Samozřejmě podle věku. Moje Maruška si život bez mojí nejmladší sestry Rose nedokáže představit. Alice jim spojila jména do slova Rozmar (z Rosálie a Marie) a to ony jsou. Já bych jim ještě dala druhé alias Děs Běs. Když jsou spolu, dělají šílené vylomeniny. Ale zase o nich celé dny ani nezavadíme. Pořad někde lítají, vyrábí, předělávají a zkouší.
Marta, Martina a Alice Jandovy
Jaké je krédo, případně nějaký nevšední zvyk vaší rodiny?
Martina: Krédo asi to, že se máme prostě rádi a pomáháme si, což je také dost nevšední a ne u každé rodiny to tak je. A z akcí je to asi tradiční garden párty na zahradě Petra a Alice, která už měla tradici za našeho manželství. Tam se každý rok schází úplně celá rodina a její přátelé. Letos bude asi 36. v pořadí a má pokaždé své téma – klobouky, sport, knoflíky, námořníci, piráti, indiáni a kovbojové… Tam se vyblbneme. Také nosíme vánoční svetry. Dokonce i vánoční pyžama. A na Vánoce všechny Jandovic rodiny dělají bramborový salát podle babičky Jandové, maminky Petra.
Alice: Máme se rádi a respektujeme jeden druhého. Dokážeme si vycházet vstříc a i když si třeba vjedeme do vlasů, vyříkáme si to a zase fungujeme dál.
Marta: Jedeme dál!
Kde se vidíte za deset let?
Martina: Jako kamarádky a šťastné ženy s mega úspěšným projektem, který vznikl před deseti lety doslova na koleni. A už samozřejmě se skvělým sponzorem.
Alice: Stále kopající, hrabající, střeštěné a veselé v projektu JandoVíc.
Marta: Co k tomu dodat. Pořád kamarádky.
Co nového jste se díky vašemu pořadu o sobě dozvěděly?
Marta: Já třeba netušila, že je Ali až tak vtipná. Ona se nezdá. Tichá voda. A ničeho se nebojí. O Martině vím všechno. Jednu dobu jsme spolu bydlely. A docela hodně pařily. Pamatuju si, jak jsme jednou po nějaké premiéře seděly doma na zemi a měly půlnoční vyžírání lednice. Na ní mě asi už nic nepřekvapí. Leda, že by najednou byla na ženy. To bych po našich zážitcích byla fakt překvapená.
Martina: Poznaly jsme i jiné stránky své osobnosti. Jak říká Marta, Alice je vtipná a někdy z ní vypadne taková hláška, že padneme všechny smíchy. Překvapila mě vlastně i tím, že s námi do toho šla a takhle naplno. S Martou už nás navzájem asi nic nepřekvapí. Známe se od jejich 17 let a mně bylo 22. Nikdy jsme se už nerozdělily. Zažily jsme toho spolu už opravdu hodně. Dovolené, rozchody, mejdany, společnou práci, smích, pláč i hádky. Všechno si, ale vždycky hned vyříkáme a jedeme dál. Ale asi musím přiznat, že mě vlastně překvapila tím, s jakým nasazením se do toho našeho projektu pustila. Ona je tahoun, chrlí nápady, oslovuje lidi, sepisuje plány natáčení a dává do toho fakt maximum. Až mě to někdy dojímá…
Alice: Mě hlavně překvapily holky. Marta tím, jakého nasazení je schopná a Martina zase, jak svému oboru hodně rozumí.
Táta si vybírá dobrý ženský, říká Marta Jandová o svých macechách |
Která vlastnost je pro vaší rodinu typická?
Marta: U nás tří to je tak, že někdy láskyplně pomlouváme tátu. My ho teda milujeme, ale on se rád směje a my ho provokujeme. On je takový kohout a my jeho slepičky.
Alice: S tím souhlasím. A nejvtipnější je, když mu oznámíme pořízení dalšího zvířecího miláčka.
Martina: Typická vlastnost pro Jandovi je asi ochota pomáhat, podat pomocnou ruku. Ať jde o rodinu, přátele nebo někoho, kdo to potřebuje. Má to Petr a děti tuto vlastnost podědily a manželky převzaly. A láskyplné drbání Petra, srovnávání a vzpomínání. To je už tradice, u které se všichni hodně nasmějeme.
Co si nejraději společně zpíváte?
Marta: Prosím, neptej se zpěvačky. Když holky zpívají, dělám, že neslyším. Teda Alici jsem nikdy moc zpívat neslyšela. Zato Martinu! Ale důležité je zpívat s nadšením a láskou. A to tak zpíváme všechny. Holky si teda rády často zanotují něco od Kabátů. Má jí motorovou třeba.
Martina: Tak zpívá celá naše rodina. Tedy dobře zpívá. Kromě mě. Petr mi říkal, když byla Eliška malá: Proboha nezpívej pořád tomu dítěti. Vždyť ji úplně zkazíš hudební sluch! Naštěstí má Eliška hudební geny po Petrovi. Přesto zpívám ráda a hodně často. S Alicí jsme si nejvíc společně zazpívaly asi na svatbě Elišky. Naše oblíbené skupiny jsou Olympic a Kabáti. Ten stejný hudební vkus se nezapře. A když zpívá Marta, tak to je nádhera. Dojímám se a jsem pyšná maceška. Takže nejvíc si společně zazpíváme na koncertech Olympicu a na koncertech Marty.
Alice: Marta nejen že pořád zpívá, ale i mluví. Ta doprovod nepotřebuje. S Martinou si notujeme Olympic a pak hned Kabáty.
Kdy jste se o sebe nejvíce bály?
Marta: Já o Martinu při jednom jejím vztahu. Chodila fakt s debilem. Ona se trápila a nedala si říct. Ale pak pochopila sama. Haleluja. O Alici jsem se zatím nebála. Táta si jí hlídá.
Martina: Já se o Alici trošku bála, když jsme se otužovaly v kádí s ledem. V jednu chvilku začala hodně drkotat zuby. O Martu asi když měla rizikové těhotenství s Maruškou. Míra (manžel gynekolog) ji neustále napomínal, ať nic nedělá a sedne si, to jsem věděla, že jde opravdu o hodně. Ale dopadlo to dobře. Teď mají krásnou zdravou Marušku.
Alice: Já se o Martu taky asi nejvíc bála, když ležela s Maruškou v nemocnici. Aby vše dobře dopadlo a ona ten „odpočinek“ psychicky zvládla. U Martiny se nejvíc bojím toho, že se jí na chalupě naplní žumpa!
18. dubna 2023 |
