Letos poprvé oslavíte Vánoce jako máma. Budete je odteď chystat pro někoho jiného. Vnímáte tu změnu?
Alfrédce budou o Vánocích teprve čtyři měsíce, ale už tu změnu cítím a je mi příjemná. Popravdě, posledních pár let mi už Vánoce trochu přestávaly dávat smysl. Nebyla jsem dítě, pro které se Vánoce chystají, ale zároveň jsem je ještě neměla pro koho dělat hezké. Připadalo mi, že Vánoce jsou jenom o nakoupení obrovského množství věcí, a začala jsem závidět rodinám, které si třeba nekupují žádné dárky. Jenom se sejdou, popovídají si. Nacpou tam nějaký duchovní rozměr. Snad to přijde s dětmi.
Duchovní rozměr s dětmi? Sama víte, jaká je to blaženost sedět jako malá v hromadě hraček a roztrhaného balicího papíru. Děti jsou materialisté.
Jojo, pravda. Ale chtěla bych obojí nějak propojit. Nemám nic proti dávání dárků, ale je smutné zúžit Vánoce jenom na ně. Jde o to navodit správnou atmosféru. Poslední roky jsem třeba ráda poslouchala audioknihu Libuše Šafránkové Děti z Bullerbynu, jak tam slaví Vánoce, nebo si pouštím vánoční písničky, Vánoce mám spojené s nápoji, s jídlem, vůněmi.
Nakoupíte dárky pro dceru? Nebo budete dělat, jakože nic, když o nich Alfrédka ještě nebude vědět?
Zatím jsme se nerozhodli, jestli budeme v budoucnu hrát falešnou hru s Ježíškem. Spousta rodičů už dneska dětem neříká, že dárky nosí Ježíšek, nebo že se prostě najednou vyrojí pod stromkem. Netvrdím, že to je vyloženě dobře, nebo špatně, ale je to pro nás věc k úvaze. Třeba lze dokázat, aby člověk nemusel dětem lhát, ale zase aby udržel kouzlo Vánoc.
Můžete mlžit. Pohádkově mlžit. Kdybyste nemlžila, musela byste vynulovat Mikuláše a všechny čerty a anděly.
Zatím na to nemám názor, ale v něčem mi to celý přijde malinko ujetý. Jak třeba strašíme děti peklem – s tím bychom přece měli nakládat hrozně opatrně. Vezměte si, že děti bezmezně věří tomu, co jim říkáme.
Přestala jste rodičům nějak zásadně věřit, když jste zjistila, že dárky vám nekupuje syn Boží, ale máma?
Trauma z toho rozhodně nemám. Zatím jsem fakt úplně na začátku mateřství a nevím, co je správně. Oba se však s Markem shodujeme, že s Alfrédkou chceme komunikovat co nejvíc upřímně, samozřejmě v rámci toho, že je dítě. Určitě udělám spoustu chyb, ale o tom budu rozhodně ještě hodně přemýšlet.
Jeden kopeček šmoulový. Marie Doležalová píše pro děti 90. let |
Možná se v tom všem děti můžou zorientovat samy. Možná nepotřebují, aby jim rodiče úplně všechno dopodrobna vysvětlovali.
To je taky možné. My všichni jsme vlastně nejdřív věřili, že pohádky jsou skutečné a v dospělosti jsme je najednou neodmítli, i když už tak nějak považujeme za nepravděpodobné, že by mohl doopravdy přiletět drak.
19. prosince 2015 |
