Jak se chystáte na Vánoce?
Vánoce milujeme, takže se chystáme vždy s velkým předstihem. Snad bych mohla říct, že ještě víc máme rádi ten předvánoční čas adventu. Každou neděli se scházíme celá rodina, zapalujeme svíčku na adventním věnci, pojídáme cukroví, dáme si punč nebo svařené víno. Pouštíme si koledy a užíváme si čekání na Ježíška. Děti počítají každý den, kdy už přijde. Chodíme se dívat po městě na stromečky, na výzdobu, na trhy.
Co nákupy, pečení, vaření? Zvládáte s tím spojený předvánoční stres?
Já si ten stres a honění kolem svátků nepřipouštím. Tím, že Vánoce milujeme a těšíme se na ně, tak i nákupy a pečení jsou pro nás radost. Máme u toho úplnou pohodu, pouštíme koledy, zpíváme si, zapalujeme františka. Děti mi rády pomáhají a udržujeme tradice. Když jsem byla malá já, měla jsem to stejně s babičkou a maminkou. Co se nákupů týče, snažím se do nákupních center chodit dopoledne, nebo případně v noci, když tam není tak moc lidí. Takže se to dá zvládnout.
Dcera pořád věří na Ježíška?
Lindušce je pět let, takže ano. Luky je ve fázi, když už asi ví, že Ježíšek není, ale kvůli sestřičce to drží také. Je to od něj hezké.
Jaký mají sourozenci vztah?
Úžasný. Oni jsou fantastický, krásně se spolu vyhrají. Mají se strašně rádi a nedají na sebe dopustit. Linduška vzhlíží k Lukymu jako k většímu bráchovi a on ji zase opatruje jako naši malou princeznu.
Kde budete trávit Štědrý den?
Tradičně to máme stejné, jsme všichni u nás. Chodí celá rodina, moje maminka, táta, babička, brácha s manželkou. Letos to bude poprvé úžasné v tom, že nám přibyl nový člen. V březnu se narodil bráchův syn. Díky miminku nás bude víc. Vždycky je super, když se přidávají židle ke stolu.
Budou děti i se svými tatínky?
V tomto mají výhodu, že budou mít dvoje Vánoce. Doma se mnou a pak i se svými tatínky. To zná asi většina rodin, kde partneři nežijí spolu. Luky bude se svým tatínkem tady v Česku jako každý rok a budou slavit české Vánoce.
Lucie Borhyová pomáhá Neonatologickému oddělení nemocnice Na Bulovce.
Vypadáte skvěle. Jste šťastná?
Tyto věci nerada říkám, protože to nechci zakřiknout. Možná bych řekla spíš, že jsem spokojená. Děti jsou zdravé, jsou před námi Vánoce, pokřtili jsme kalendář pro dobrou věc, takže mám celkově radost, že se nám daří.
I když jste hodně pracovně vytížená, našla jste si čas na akci na neonatologii v Nemocnici Na Bulovce.
Na Bulovce jsem rodila obě děti. Mám k tomu místu tedy pozitivní vztah, skvěle se o mě postarali. Mám také ráda děti a snažím se jim pomáhat. Jsem třetím rokem patronkou Neonatalogického oddělení. Křtili jsme kalendář, v němž jsou Elinka a Sebík, kteří se tam takénarodili. Přišli na svět předčasně a byli v inkubátoru. Teď jsou to zdravé a šťastné děti, jsou jim tři roky. Výtěžek z prodeje kalendáře půjde právě na Neonatologické oddělení. Byl to nápad maminky, se kterou jsem se tam potkala, když porodila. Seděla v křesílku s miminkem v náručí a byla vystrašená, uplakaná, co bude s dětmi. Teď jsou všichni šťastní.
Proč právě oddělení s miminky?
Já je miluji. Když jsem tady, vždycky se kochám. Obdivuji práci lékařů, co dokážou vypiplat z takto malinkatých miminek, které se vejdou do dlaně. Moje děti při narození měly tři kila a já jsem se bála vzít je do náruče, koupat je, abych jim něco neudělala. Když potom vidím tady v inkubátorech malá miminka, která mají třeba 900 gramů, jsem ráda, že moje pomoct směřuje právě tímto směrem.
