Ve své generaci patří co do nechuti trávit čas nad sociálními sítěmi spíš k výjimkám, ale ono to tak nějak k herečce Kristýně Podzimkové povahově pasuje. Vždyť třeba dobrovolně odešla z jednoho z nejsledovanějších seriálů v Česku a na rozdíl od jiných nedává na odiv své mateřství.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  |
Na tento náš rozhovor jste přijela ze svého rodného Rožnova pod Radhoštěm, kde nyní znovu bydlíte. Kdyby tam někdo chtěl jet na výlet, co byste mi kromě známých míst doporučila?
Mám svůj rodný kraj ráda, i když jsem bydlela v Praze, ráda jsem tam jezdila a při odjezdu mi bylo smutno. Jsou tam krásné pěší trasy. Na Valašsku se najdou osady, které jsou nedotčené, kam se v zimě ve sněhu nedostanete ani autem, musíte je objevit pěšky. Mezi Rožnovem a Vsetínem jsou nádherné kotliny. Nebo třeba Soláň je krásné místo, které není tak provařené jako Pustevny. Říká se tomu valašský Montmartre.
Zpátky domů jste se vrátila před pár měsíci, kdy jste se stala maminkou. Jak se v této své nejnovější roli cítíte?
Víte, chápu, že se na to ptáte, ale je mi vždycky spíš stydno o tom mluvit. Místo toho, abych mluvila o své práci, čímž se dejme tomu liším od těch, co budou rozhovor číst, mluvím o tom, s čím má zkušenost tolik žen. Takže zvládám to jako každá, jednou řve a člověk neví, co dělat, pak je to zalité sluncem, klasická horská dráha. Nemám na to žádný patent. (smích)
Všimla jsem si, jak málo se toho o vás dá kromě pracovních věcí zjistit. Ani na sociálních sítích nejste aktivní. Tak moc si střežíte soukromí?
Mě to hrozně nebaví. Navíc si říkám, že aby prezentace na nich měla nějaký smysl, musí na to mít člověk čas, který já chci teď investovat jinam. Mám pocit, že jsem se narodila ve špatné době, že všechny sociální sítě mi protékají mezi prsty a já je ani nestíhám sledovat.
Ale profil na Instagramu třeba máte.
I na Facebooku, ale založila jsem si je kvůli práci na doporučení, že jako herečka bych je mít měla. Na začátku jsem na Instagram dávala co tři dny fotku, jenže pak jsem si řekla, že musím najít nějaký princip, který mě osobně nebude štvát a nepoleze do mého soukromí, a ten jsem nenašla.
Nejnověji vás lidé mohou vidět ve filmu Bábovky podle knihy Radky Třeštíkové. Kdy jste se s příběhem setkala?
Shodou okolností jsem před pár lety, ještě než se film začal natáčet, načítala část audioknihy, takže jsem příběh znala. Ta postava ve filmu ale nakonec není.
Kristýna Podzimková ■ Narodila se 1. května 1985 v Rožnově pod Radhoštěm. |
Hrajete ženu, která je součástí milostného trojúhelníku jako milenka. Jaká je?
Když se na to podíváte zvenku, tak i v životě jsou milenky vnímané jako špatné holky, které rozvrací rodinu a dělají něco, co se nemá – mimochodem, chlap dělá to samé, ale holka v tomto vyznívá zřetelněji. Ale já jsem se na to musela podívat z druhé stránky, jako bych tu postavu musela hájit a najít si k ní vztah. Důvodů, proč to žena dělá, může být spousta – třeba moje postava už má svá léta a chce založit rodinu. Ale také je spousta důvodů, proč to neudělat, samozřejmě.
Vaše postava ve filmu dost běhá, jaký máte vztah k tomuto sportu?
(smích) Já a běh je něco jako já a sociální sítě. Je to jedna z věcí, které si říkám, že bych měla dělat, ale nedělám. Párkrát jsem si vzala boty a šla si zaběhat, ale párkrát myslím třeba čtyřikrát. Nikdy jsem se nepřenesla přes hranici, že běháte delší dobu a už jste na tom závislí. Když jsem dostala tuto roli, režisér mi řekl: „Začni běhat…“ To jsem neudělala, ale začala jsem cvičit, abych měla lepší fyzičku a byla trochu zpevněná. Nakonec jsem z toho měla tedy benefit i já pro sebe.
Jako malá jste chodila do folklórního souboru. Dostanete se ještě někdy k lidovému tanci?
Díky svému partnerovi, který je skvělým tanečníkem, jsem s tím kolektivem zůstala v kontaktu. Ale na Valašsku se o víkendech konají sešlosti u cimbálu, kam se sjedou souboráci z okolí. Dokud jsem mohla, tak jsme si zatancovat chodili.
Z rozhovorů, které jsem s vámi četla, mi přijde, že máte ke své práci herečky velmi střízlivý přístup. Přitom svého času, když jste hrála v Ulici, vás lidé jistě poznávali…
…a pořád mě jako Theu poznávají, a to je to šest let, co už tam nejsem.
Tehdy vás ale každý večer sledovalo několik set tisíc lidí. Mohla jste si na tom trochu „ujet“.
Mohla, ale to souvisí s osobností člověka, a podle mě mám dobré základy z rodiny, která člověka utváří. Z Ulice jsem odešla na svou žádost, protože jsem se chtěla vyprofilovat jinak než jako herečka ze seriálu. Je něco jiného, když jste známá a začnete v něm hrát, ale já se známou stala až díky seriálu. Režiséři a producenti se pak na vás koukají jinak. Docela dlouhou dobu mi trvalo, než jsem se dostala k jiným pracím. A v tom období, kdy z takového projektu odejdete, víte, že spadnete. Že nemáte nic než divadla, ve kterých jsem se postupně začala prosazovat. To vás trochu sklepne dolů.
Řekla jste, že nejste herečka, jež má na stole množství scénářů, ze kterých si může vybírat, a prakticky práci, když přijde, berete. Je opravdu tak těžké se v Česku prosadit?
Musím říct, že já měla štěstí, ale také to nějakou dobu trvalo. Mám pocit, že to, co já chci dělat, se děje až poslední tři roky.
4. srpna 2020 |
To jste zaujala třeba v sérií Bez vědomí či ve snímku Metanol podle skutečných událostí v Česku v roce 2012.
To podle mě právě dělalo ten film tak silným. Když jsem poprvé četla scénář, tak jsem přesně věděla, jak to hrát, protože mi to neskutečně sedlo. Ale když víte, že se to stalo, jímá vás hrůza.
Máte i nyní ve výhledu další práci?
Trochu ano. Když jsem napsala Tereze Kopáčové, se kterou jsem právě dělala Metanol, že jsem porodila, tak mi odepsala, že až se za nějaký čas budu chtít odreagovat, že má pro mě roličku. Odepsala jsem, že velmi ráda. Bude to pidi rolička v novém seriálu pro Českou televizi s kauzami školního ombudsmana. Původně jsem tam měla hrát větší roli, ale pak jsem zjistila, že jsem těhotná. A ještě mám v plánu nový projekt s muzikantem Ondrou Fenclem, který zatím vymýšlíme přes maily.
Všechny své divadelní role jste předala kolegyním?
To sice ano, ale mám obrovské štěstí na soubory. Vyšly mi vstříc, můžu se kdykoliv ozvat a zahrát si představení, třeba když budu pracovně v Praze nebo ony na zájezdu na Moravě. Vzhledem k situaci to tak ale nikde není, zatím.
Kristýna Podzimková
Časově vám těhotenství a nástup na mateřskou dobře vyšly.
Skvěle, to bylo úplně načasované. Neměla jsem tím pádem ani pocit, že mi něco uniká. Čímž trpím ve chvíli, když nepracuji tak, jak bych si představovala, což teď nebylo, když se nedělo nikde nic.
Takže jste workoholička?
To si nemyslím. Ale jsem ráda v nějakém provozu, umím však i odpočívat.
A jak nejradši?
Úplně nejvíc si odpočinu, když si lehnu k telce, to vypnu úplně všechno.
To málokdo říká, většinou se spíš mluví o aktivním odpočinku…
Aktivně odpočívám v divadle, tam je člověk pořád v pohybu. Třeba osm let zpátky jsem z představení bývala vystresovaná, ale časem se z toho stal potřebný adrenalin.
Byl pro vás relax třeba i to, když jste kdysi v Rožnově vypomáhala v kavárně?
I to k tomu patří. Doufám, že až budu moct po mateřské pracovat, že tam zase budu pomáhat. Dělala jsem to i v Praze, ale nebylo to pro mě tak užitečné. Rožnov na to, že je menším městem, má dost dobrých kaváren a lidé jsou tam zvyklí chodit, třeba po práci nebo na schůzky. Já tam vždy potkám tolik známých, které bych s kočárkem v parku nikdy nepotkala.
20. září 2020 |
