Existují patrně snazší způsoby, jak si získat přízeň vyvolené, jen málokterý je však natolik vzrušující a na pohled zajímavý. Tohle je kyz kuu, nebo-li "honba za dívkou", kazašská sportovní tradice, mající původ v dobách, kdy před staletími kočující kmeny křižovaly tento rozlehlý středoasijský stát, překonávaly obrovské vzdálenosti na hřbetech koní a dokazovaly svou jezdeckou zdatnost.
Stejně jako ve skutečném životě chlapec někdy dívku nedostane a cena za neúspěch je vysoká.
Na závodišti nedaleko nové kazašské metropole Astany se dvěma ze tří dívek, účastnících se kyz kuu na prvních jezdeckých sportovních hrách, podařilo uniknout.
Jejich odměna? Lovená kořist se mění v lovkyni, pronásleduje svého ctitele a tvrdě ho bije jezdeckým bičíkem. Prohra před rozdivočelým a nevázaným davem několika set diváků je potupná.
Z kazašské kultury a tradic se zachovalo jen málo.
Kontakty Kazachů, v 15. a 16.století jednoho z největších kočovných národů světa, s dávnou minulostí byly pohřbeny hluboko pod ruskou expanzí, po níž následovalo 70 let brutální sovětské vlády.
Milióny lidí se přestěhovaly ze stepí do měst - často ošklivých, bezvýrazných shluků budov, vybudovaných kolem průmyslového závodu.
Ti, kteří tak neučinili, byli nuceni vstoupit do kolchozů, vytvořených za sovětské kolektivizace. Mnozí raději pobili vlastní stáda, než aby zvířata předali státu.
Brutální represe jsou nyní, osm let po získání nezávislosti na Moskvě, naštěstí minulostí.
Rychlý přechod k tržní ekonomice s sebou přinesl patnáctimiliónové populaci nové idoly. Už mezi nimi není kůň, ale koňská síla.
"Teď dělá muž na ženu dojem nablýskaným automobilem, ale kdysi byl důležitý jeho kůň," říká Berik Djusembinov, expert na tradiční jezdecké sporty.
Tón módě a způsobu trávení volného času dnes udává nepočetná elitní skupina bohatých Kazachů, svištících výmoly se hemžícími ulicemi komerční metropole Alma-Aty v nových mercedesech, na sobě modely od Armaniho.
Takovéto bohatství zůstává pro většinu lidí v zemi, kde průměrný měsíční plat činí 75 dolarů a životní úroveň pod vlivem úpadku hospodářství klesá, jen pouhým snem.
Kořeny minulosti však přece jen neodumřely úplně a Kazaši postupně oživují slavné jezdecké a lovecké tradice.
"Tyto tradice upadly poněkud v zapomnění, nyní se však projevuje tendence vzkřísit je a oprášit," konstatuje Nabidulla Kikebajev, ředitel Federace jezdeckých sportů Kazašské republiky.
"Máme to v krvi, kořeny sahají hluboko - byli jsme kočovníci, žili jsme v jurtách," dodává.
K dalším sportovním disciplínám, předváděným před zraky prezidenta Nursultana Nazarbajeva na astanském festivalu, patří tenge alu a kokpar.
Při tenge alu, kazašský výraz pro "popadni peníze", leží na zemi váček s penězi, který musí jezdec v co nejrychlejším trysku zvednout.
Kokpar, populární také v Uzbekistánu, Tádžikistánu a Afghánistánu, hrají dva týmy na koních, zápasící o bezhlavý trup vlka nebo kozy.
Při jedné verzi hry se týmy snaží zvířecí trup umístit do kruhů nakreslených na zemi a získat tak body.
"Není to jen test síly jezdce, ale i koně," říká Djusembinov, zatímco tucet koní víří v mraku prachu za halasných výkřiků a práskání jezdeckých bičíků.
"To není sport pro bázlivé. Pro Kazachy je tahle sportovní disciplína válkou beze zbraní."
Legendární kazašský sokol předvádí svou loveckou zdatnost bleskurychlým sprovozením ze světa nešťastné lišky, která byla na turnaj dopravena v dřevěné kleci.
Asi 30 jezdců se utkalo o největší cenu dne v poněkud známějším běhu bez překážek, vyčerpávajícím 25kilometrovém vytrvalostním závodě, jehož se účastní soutěžící ve věku od šesti do devíti let.
Jeho vítězem se stal hřebec se šestiletým Sajatem Nurchadirovem v sedle, který tak získal odměnou byt v Astaně.
Oprašování starobylých kazašských sportovních rituálů je v plenkách a soutěže jako je tato jsou stále ještě vzácností.
Mají však velkého přívržence v prezidentovi Nazarbajevovi, který je považuje za důležité pro posilování pocitu národní identity. Na dotvrzení toho se počátkem června stylově setkal s ruským prvním vicepremiérem Nikolajem Aksjoněnkem v soukromí jurty. Je proto naděje, že se tyto tradice podaří v plné míře vzkřísit.
Stejně jako ve skutečném životě chlapec někdy dívku nedostane a cena za neúspěch je vysoká.
Na závodišti nedaleko nové kazašské metropole Astany se dvěma ze tří dívek, účastnících se kyz kuu na prvních jezdeckých sportovních hrách, podařilo uniknout.
Jejich odměna? Lovená kořist se mění v lovkyni, pronásleduje svého ctitele a tvrdě ho bije jezdeckým bičíkem. Prohra před rozdivočelým a nevázaným davem několika set diváků je potupná.
Z kazašské kultury a tradic se zachovalo jen málo.
Kontakty Kazachů, v 15. a 16.století jednoho z největších kočovných národů světa, s dávnou minulostí byly pohřbeny hluboko pod ruskou expanzí, po níž následovalo 70 let brutální sovětské vlády.
Milióny lidí se přestěhovaly ze stepí do měst - často ošklivých, bezvýrazných shluků budov, vybudovaných kolem průmyslového závodu.
Ti, kteří tak neučinili, byli nuceni vstoupit do kolchozů, vytvořených za sovětské kolektivizace. Mnozí raději pobili vlastní stáda, než aby zvířata předali státu.
Brutální represe jsou nyní, osm let po získání nezávislosti na Moskvě, naštěstí minulostí.
Rychlý přechod k tržní ekonomice s sebou přinesl patnáctimiliónové populaci nové idoly. Už mezi nimi není kůň, ale koňská síla.
"Teď dělá muž na ženu dojem nablýskaným automobilem, ale kdysi byl důležitý jeho kůň," říká Berik Djusembinov, expert na tradiční jezdecké sporty.
Tón módě a způsobu trávení volného času dnes udává nepočetná elitní skupina bohatých Kazachů, svištících výmoly se hemžícími ulicemi komerční metropole Alma-Aty v nových mercedesech, na sobě modely od Armaniho.
Takovéto bohatství zůstává pro většinu lidí v zemi, kde průměrný měsíční plat činí 75 dolarů a životní úroveň pod vlivem úpadku hospodářství klesá, jen pouhým snem.
Kořeny minulosti však přece jen neodumřely úplně a Kazaši postupně oživují slavné jezdecké a lovecké tradice.
"Tyto tradice upadly poněkud v zapomnění, nyní se však projevuje tendence vzkřísit je a oprášit," konstatuje Nabidulla Kikebajev, ředitel Federace jezdeckých sportů Kazašské republiky.
"Máme to v krvi, kořeny sahají hluboko - byli jsme kočovníci, žili jsme v jurtách," dodává.
K dalším sportovním disciplínám, předváděným před zraky prezidenta Nursultana Nazarbajeva na astanském festivalu, patří tenge alu a kokpar.
Při tenge alu, kazašský výraz pro "popadni peníze", leží na zemi váček s penězi, který musí jezdec v co nejrychlejším trysku zvednout.
Kokpar, populární také v Uzbekistánu, Tádžikistánu a Afghánistánu, hrají dva týmy na koních, zápasící o bezhlavý trup vlka nebo kozy.
Při jedné verzi hry se týmy snaží zvířecí trup umístit do kruhů nakreslených na zemi a získat tak body.
"Není to jen test síly jezdce, ale i koně," říká Djusembinov, zatímco tucet koní víří v mraku prachu za halasných výkřiků a práskání jezdeckých bičíků.
"To není sport pro bázlivé. Pro Kazachy je tahle sportovní disciplína válkou beze zbraní."
Legendární kazašský sokol předvádí svou loveckou zdatnost bleskurychlým sprovozením ze světa nešťastné lišky, která byla na turnaj dopravena v dřevěné kleci.
Asi 30 jezdců se utkalo o největší cenu dne v poněkud známějším běhu bez překážek, vyčerpávajícím 25kilometrovém vytrvalostním závodě, jehož se účastní soutěžící ve věku od šesti do devíti let.
Jeho vítězem se stal hřebec se šestiletým Sajatem Nurchadirovem v sedle, který tak získal odměnou byt v Astaně.
Oprašování starobylých kazašských sportovních rituálů je v plenkách a soutěže jako je tato jsou stále ještě vzácností.
Mají však velkého přívržence v prezidentovi Nazarbajevovi, který je považuje za důležité pro posilování pocitu národní identity. Na dotvrzení toho se počátkem června stylově setkal s ruským prvním vicepremiérem Nikolajem Aksjoněnkem v soukromí jurty. Je proto naděje, že se tyto tradice podaří v plné míře vzkřísit.
