Ta však považuje celou záležitost za uzavřenou. „Co se stalo, není příjemné. Že je z toho taková aféra, je však absurdní. Podle mých právníků jde o spor mezi dvěma psy a určitě se s podobnou situací setkal nejeden pejskař. Můj pes sice nebyl na rozdíl od toho druhého na vodítku, ale ani jeden neměl košík. Že mezi ně pan Fiala strčil ruku a jeho vlastní pes ho kousl, by mě svým způsobem vůbec nemuselo zajímat. Přesto jsem to chtěla řešit, a to hned na místě. Kdyby byl zraněný, cítila bych vinu a snažila se mimosoudně vyrovnat. Pán se ovšem rozběhl za psem, kterému se naštěstí nic nestalo, ale jak byl vyděšený, prchal někam mezi baráky. Že jde o letce Michala Fialu, jsem se dozvěděla až druhý den na policii a telefonicky se s ním spojila,“ líčí Kanyzová.
Fialovi se omluvila, že psa v tu chvíli neměla na vodítku. „Bylo osm večer, minus sedm stupňů a jen jsme přebíhali do auta, které parkuji přímo před vchodem. Butch místo toho, aby naskočil dovnitř, uviděl knírače a rozběhl se za ním. Vrtěl ocasem, chtěl si hrát, jenže knírač ne. V tom jsem situaci podcenila,“ přiznává.
Svého psa okamžitě nechala vyšetřit, jestli nemá vzteklinu. Uklidnilo ji také, když si na policii přečetla lékařskou zprávu poškozeného. „Stálo v ní, že jde o malé škrábnutí a ranku od zubu a že je doporučeno ledování. Nic jiného nebylo ani ve druhé zprávě, pořízené o dva dny později při převazu. Tím spíš mě udivuje, že mi teď pan Fiala tvrdí něco úplně jiného. Například, že má měsíc neschopnost kvůli pohmožděnému zápěstí, které má dokonce v sádrové dlaze. Uvádí, že mého psa mlátil hlavní služební pistole do hlavy. Můj pes ale nemá na hlavě ani bouličku, navíc jsem si žádné pistole nevšimla. Vůbec si v mnoha věcech protiřečí, zdá se, že mu jde o peníze. Já v tuto chvíli chci, aby celou záležitost posoudil soudní znalec,“ říká Kanyzová.
Dvouletého stafordšírského bulteriéra mají Kanyzovi rok a půl. Ujali se ho, když ho jeho původní majitelka chtěla dát do útulku. Obstarali si patřičnou odbornou literaturu a radili se o jeho povaze a výchově s psychologem. „Doporučoval nám třeba dávat mu neustále ruku do pusy, aby si zvykl držet a netrhat. Říkala jsem si, že není přece možné, když nebudu vést psa k agresivitě a velet mu chytej nebo trhej, ale naopak mu říkat hodný, musíš mít všechny rád, aby z něj byl zlý pes. Mimochodem jsou tihle psi ve Skotsku, kde teď žije moje dcera se svým přítelem, jedním z nejoblíbenějších plemen. Je vhodný k dětem a miluje svoji rodinu. Může mít jedině problémy s jiným psem, nikoli však s lidmi, kteří si ho často pletou s pitbulem. Tenhle pes potřebuje strašně moc lásky a přímo se doporučuje, aby spal se svým pánem v posteli. Takže s ním samozřejmě doma spíme. Zatím se nám tenhle přístup vyplácel,“ dodává.
 Žofie Kanyzová v redakci iDNES při on-line rozhovoru. (18.3. 2003) |
 Žofie Kanyzová při on-line rozhovoru v redakci iDNES. (18.3. 2003) |
 Žofie Kanyzová při on-line rozhovoru v redakci iDNES. (18.3. 2003) |
 Manželé Kanyzovi s dcerou Barborou. |
