Vyčítali mu kdeco. Že je mohutný a tancem nehubne, že nepodává dobré výkony a přesto postupuje do dalších kol. Josef Maršálek všechnu kritiku ustál a nakonec si mohl ještě mnout ruce. Protože nenávist jedněch vyvolala vlnu podpory u druhých a ti mu jednotlivě posílali i sto esemesek za večer, jak posléze zjistil.
Po soutěži se vrátil k cukrařině a drží se svého slibu. Tancem se živit nehodlá. Zatím vystoupil jenom v rodné vesnici své taneční partnerky Andrey Maškové, což si spolu naplánovali už na začátku StarDance.
S Terezou Bebarovou teď vydal knihu Čas na pečení 2. Fotografie si k nim tentokrát dělal sám, na mobil. Už v létě ovšem připraví jinou, výpravnější publikaci a k tomu se chystá porotcovat kulinářskou televizní soutěž v zahraničí. „Pro mě je podstatné, že se recepty z mých knih dostanou mezi lidí, a ti pak podle nich opravdu pečou,“ říká.
Pokud podle nich vyrábějí cukrovinky i v některých provozovnách a přitom ho jako autora neuvádějí, je mu to jedno. „Recept jako takový není duševní vlastnictví, nedá se patentovat. Takže pokud si někdo z mých receptů něco upeče a prodává to kdesi, tak mě to nebolí. Přeji, ať se mu daří,“ vzkázal.
Josef Maršálek sbíral zkušenosti v zahraničí. Zejména ve Velké Británii, kde pracoval pro luxusní obchodní dům Harrods. Zakusil i službu pro královskou rodinu. „Pracoval jsem tam pouhý týden. Byla to brigáda zprostředkovaná agenturou. V pondělí jsem nastoupil a věděl jsem, že v neděli končím. A vůbec jsem neuvažoval, že bych tam zůstal déle. Je to tradiční instituce, která vyrábí pro potřeby královské rodiny a Buckinghamského paláce. Ve srovnání s dalšími možnostmi by tam práce pro mě byla monotónní,“ uvedl.
Časem prosáklo ven, že zesnulá královna Alžběta II. drobila upečené domácí sušenky svým milovaným psíkům. „Ano, něco takového jsem se doslechl, ale pro mě je irelevantní, komu je dávala,“ říká Maršálek.
Pořád se vzdělává, jezdí na kurzy do zahraničí. „Mám díky pobytu v Anglii přátele po celém světě, navzájem se inspirujeme, vyměňujeme si nápady. V knize jsou například tříbarevné kokosové suky ve tvaru čaganu, což je indický recept,“ prozradil.
Kamarádům v Anglii či Nizozemsku může závidět zejména možnost manželství pro stejnopohlavní páry, která byla u nás smetena ze stolu. „Je to ostuda rozdělovat lidi na základě sexuální orientace do kategorií, a to se reálně děje, byť říkají, že ne. Všichni lidé, kteří žijí v této zemi, mají stejné povinnosti, mimo jiné platit daně, sociální a zdravotní pojištění. A najednou vás šoupnou, když dojde na manželství, do jiné kategorie. To je prostě hrozné,“ říká.
„Já ale nebojuji za sebe, já už to mám vyřešené. Já si tu svoji evoluci prožil od začátku. Od věku nula až do okamžiku, kdy mi je čtyřicet dva let a stojím tady s partnerem. Ale někde přede mnou nebo za mnou jsou jiní Pepíci, Honzové nebo Mařenky, kterým je osm, deset, patnáct, dospívají a teď slyší tuhle rétoriku. Názory poslanců, volených českým národem, kteří se o homosexuálech a lesbách baví jako o občanech druhořadé kategorie,“ dodal s tím, že dokud se svým partnerem Petrem Tejmlem nebude v manželském svazku, nechce uvažovat ani o dětech. „Není to na pořadu dne.“
23. listopadu 2023 |
Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tv
