Jak se vám momentálně jezdí po Praze oblepené plakáty, které avizují váš nový televizní seriál?
Je to součástí mé práce muset se na sebe občas dívat, jak visím spolu s dalšími u dálnice. A třeba se i při pohledu na sebe někdy leknout, zvlášť když člověk není úplně fanoušek svých fotografií. V seriálu Pálava hraji manželku Bolka Polívky, se kterým jsem se setkala pracovně poprvé a byla jsem z něj nadšená. Hraji Češku, která se přivdala na Moravu, takže jsem nemusela řešit moravské nářečí.
Našla jste v kraji vinařů něco pro vás zcela nového, dosud neznámého?
Strávila jsem na jižní Moravě spoustu času, mockrát jsem tam točila a ještě častěji jezdila za kamarády, hlavně na Slovácko. Pálavu jsem objevila až při natáčení Vinařů, jen jsem tenkrát neměla vůbec čas se tam zdržet. Letos jsem během natáčení seriálu Pálava bydlela často v Pavlově a úplně jsem se do něj zamilovala. Ten výhled na Nové Mlýny, nahoře zřícenina Dívčí hrady, bílé sklípky a ti lidé, no nádhera! Natáčení na takovém místě je prostě radost.
Kdybyste si měla jednoznačně vybrat: bílé, nebo červené?
V létě bílé, v zimě červené.
Část prázdnin jste trávila na svém oblíbeném místě v Řecku. Netoužíte poznat i jiné tamní lokality?
Projela jsem Řecko docela poctivě, včetně mnoha ostrovů, a našla pro sebe i rodinu místo, kde umím odpočívat. Místo, kde se umím zbavit té mé věčné potřeby něco podnikat a objevovat a umím prostě vypnout. Našla jsem tam přátele mezi místními lidmi a další za námi jezdí z Čech. Tento čas prázdnin, kdy nikdo nic a nikam nemusí, si fakt užíváme.
Vaše vášeň pro cestování je všeobecně známá, máte v hlavě dosud nezrealizovaný cestovatelský sen?
Mám těch snů spoustu, ale teď skoro dva roky nebyla na nějaké velké cestování zrovna vhodná doba, a tak jsem si nabrala docela hodně práce. Já nikdy moc tyhle věci neplánovala, většina těch nejkrásnějších cest vznikla nečekaně a skoro ze dne na den, což jde, když cestuje člověk sám a nemusí nikomu nic vysvětlovat. A tak jsem si teď udělala v pracovním rozvrhu pár bílých míst a jsem sama zvědavá, čím je vyplním.
Před Vánocemi se v mém životě děly těžké věci, prozradila Jana Paulová |
Vaší oblíbenou destinací posledních let je Indie. Říká se, že po návratu z této země život člověka už není stejný, jako byl předtím...
Jsou lidi, pro které je Indie příšerný zážitek, který už nikdy nechtějí opakovat. A pak jsou ti, co to všechno, co jiné odpuzuje, okouzlí. Vůně, barvy, ta neuvěřitelná změť všech možných náboženství, neskutečná příroda od velehor po oceán a především nádherní lidé. A ti druzí se potřebují znovu a znovu vracet. Vlastně neznám nikoho, kdo by to měl někde uprostřed. No a já patřím k těm, co se vrací.
Před deseti lety jste po návratu z Himálají navíc napsala knihu s názvem Jak běžet do kopce. Nenastal už čas napsat další?
Asi nastal, jen mi to vůbec, ale vůbec nejde. Vymlouvám se, že moc hraji, že se učím pořád nové texty, že nemám v sobě tak silné téma jako tenkrát. Můj nakladatel mi nedávno řekl, že bychom mohli udělat alespoň takzvané rozšířené vydání, protože doprodal už čtvrtý dotisk a nechce dělat pátý. A protože jak říkají cynici, nejlepší inspirace je termín, tak z toho třeba vznikne něco víc.
Podle astrologické předpovědi vstoupilo lidstvo právě do věku Vodnáře, který by měl trvat další dva tisíce let. Jak tento fakt vnímáte coby Vodnářka?
Co já vím? Bylo by krásné, kdyby lidi začali hledat chyby v sobě, a ne v jiných, kdyby se rozhodovali srdcem plným lásky, kdyby soucit a sounáležitost vítězil nad arogancí a sobectvím a tak dál. Jenomže zatím se to nejeví, že by svět spěl k něčemu takovému.
Před časem do vaší rodiny přibyl nový přírůstek. Jak vám tato událost změnila život, pohled na svět?
Před rokem nám do našeho života přibyla malá holka, naše vnučka. Měla jsem tu čest být u toho, když přišla na svět. Okamžitě mi otevřela srdce a já nechci přijít o ten zázrak, jak roste a vyvíjí se.
Hrozně mě baví ženské stárnutí. Dělám si z něj legraci, říká Jana Paulová |
Díky instagramu se vaši fanoušci mohli dozvědět, že jste letos navštívila tenisový Wimbledon a měla možnost sledovat i jeho zákulisí.
Miluji tenis, kdysi jako malá holka jsem ho velmi špatně a velmi neúspěšně dokonce závodně hrála. Pár dní před začátkem Wimbledonu jsem říkala svému muži, že se tam jednou musíme podívat. A to jsem vůbec netušila, že se tam za pár dní octnu, dokonce s akreditací. Bára Krejčíková během svého zranění chodila na naše představení, spřátelily jsme se a já se neplánovaně stala jejím hostem. Byl to pro mě obrovský zážitek setkávat se se všemi těmi tenisovými giganty, jíst ve společné jídelně a chodit na stejný záchod, ale hlavně je vidět hrát naživo. A to, že Bára s Katkou pak vyhrály čtyřhru, bylo úžasné.
Dala jste si tam nezbytné jahody se smetanou?
Jasně, to je povinnost. Právě nad jahodami jsem se potkala s Rafaelem Nadalem a Bára nás vyfotila. Bylo krásné vidět, jací jsou tihle velcí šampioni milí a skromní lidé.
Co říkáte na zákaz startu šampiona Novaka Djokoviče na letošním US Open?
Je to škoda, že se tam nesejde kompletní tenisová špička.
Vaší domovskou scénou je pražské divadlo Kalich. Jak tam bude vypadat vaše blížící se další sezona?
V Kalichu už začínám dvacátou třetí sezonu. Hraji tu v současné době pět komedií. Toto divadlo je už mojí druhou rodinou a já jsem šťastná, že tu můžu hrát i režírovat. Mým letitým partnerem je tu Pavel Zedníček, ale taky David Suchařípa, Láďa Hampl a teď nejnověji i Vašek Vydra. Měla jsem možnost si tu zahrát i s úžasnou Ivuškou Janžurovou. Těším se na tuhle sezonu a věřím, že budou lidi dál chodit do divadla. Že budou mít chuť se přijít zasmát, pobavit, dojmout, odreagovat a že my budeme moct pro ně hrát.
