Setkali se rok po konci války v Horáckém divadle v Jihlavě. Věře Tichánkové bylo 26, Janu Skopečkovi 21. Poprvé si spolu zahráli ve hře Hrátky s čertem, ona hrála Káču, on čerta Solfernuse. Jan se starší Věře líbil, z každého si dělal legraci, chvílemi byl až drzý, když mu ovšem jednou na pódiu ujely ve flanelových botách nohy, herečka se nemohla přestat smát.
Další eskapáda se odehrála při přestavení Dobrodruzi. Herci nečekaně uprostřed hry spadla na hlavu skleněná lampa a rozletěla se na kusy. Zpola omráčený mladík dohrál nejen zbytek obrazu, ale i celou hru.
„Zvládli jsme to, i když nám pod nohama křupaly střepy z rozbité lampy. Nikdy předtím ani potom už veselohra takový úspěch nezažila,“ uvedl později Skopeček, který se o životě rozpovídal v projektu Paměť národa či třeba v pořadu 13. komnata České televize.
I jemu se rázná mladá a hezká herečka líbila, a tak ji pozval na rande. Do cirkusu. Bylo to v pondělí, když mívali divadelnicí volno.
„Během představení se však strhla taková bouřka, že vystoupení přerušili a já doprovázel Věru pod deštníkem domů. A ráno jsme šli na zkoušku už bez deštníku. A bez deštníku nebo s deštníkem nám to vydrželo čtyřiašedesát let,“ vyprávěl s úsměvem v roce 2012.
„Moc jsem tomu svazku nevěřila, věděla jsem, že jde Honza na vojnu,“ vzpomněla Věra Tichánková na období krátce po svatbě, která se konala v příjemném babím létě na konci září 1949. Oba byli šťastní a snažili se zapomenout na hrůzy války, které oba prožili.
Záchrana od „Kristiána“
Jan se narodil v Litoměřicích v rodině živnostníka, na přání otce se přihlásil na obchodní akademii, od malička ho ovšem lákalo divadlo a zejména cirkus. V roce 1942 se pokusil o konzervatoř, ale nepřijali ho, místo toho si jako totálně nasazený stoupl k soustruhu v továrně na letecké motory „Waltrovka“ v pražských Jinonicích.
Brzy ho čekal šok. „Až za protektorátu jsem se dozvěděl o tom, že jsem z položidovské rodiny. Ve chvíli, kdy maminka přišla domů s židovskými hvězdami,“ vzpomínal.
Jan Skopeček a Věra Tichánková na cenách Thálie (22. března 2003)
V roce 1943 musel odjet do firmy Gebrüder Schäfer Nürtingen u Stuttgartu, když se za půl roku vrátil, jako takzvaného židovského míšence prvního stupně ho nacisté poslali do koncentračního tábora. Nejdříve do Kleinsteinu, poté do Osterode.
Během transportu do toho druhého mu zachránila život legenda českého herectví Oldřich Nový. Setkali se v nákladním vagonu naloženým 50 lidmi, každý měl akorát deku. Cesta trvala kvůli bombardování týden a devatenáctiletému Skopečkovi se v „dobytčáku“ udělalo zle.
„Dostal jsem horečku, najednou ke mně přišel pan Nový, vůbec mě neznal, změřil mi teplotu, dal mi nějaké prášky, půjčil mi deku, seděl u mne,“ vzpomínal herec. Oba útrapy přežili.
Věra Tichánková se narodila ve slovenské Žarovnické Huti, s tatínkem lesníkem se rodina přestěhovala do Čech. Bavila ji chemie, proto začala studovat na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze.
Věra Tichánková a Jan Skopeček v seriálu Pomalé šípy (1993)
Když školu nacisté zavřeli, vrhla se do studia herectví na konzervatoři. Jenže ani to nedokončila, mohly za to její aktivity v protinacistickém odboji, kde pomáhala získávat potravinové lístky pro lidi v ilegalitě. Následovalo zatčení gestapem a vězení. Nejprve v Terezíně, pak v Drážďanech a nakonec v Lipsku.
Jediný společný film
Když později mladí manželé odešli do Prahy, Jan Skopeček stál u zrodu Divadla S. K. Neumanna, dnešního Divadla pod Palmovkou, kde zůstal po celý život. Působila zde i manželka Věra. Ta je dodnes známá coby selka Heřmanka ze seriálu Byli jednou dva písaři, Jan Skopeček třeba z komedie Tři chlapi v chalupě. Kromě televizních inscenací společně účinkovali v jediném filmu, byl to Kameňák z roku 2003.
Až do vysokého věku bydleli v pražském bytě a velmi si užívali dopolední a odpolední kávu, kterou vždy vařil Jan Skopeček. Věra odešla v roce 2014 ve věku 93 let, Jan letos 27. července, bylo mu 94.
