Filmové Vary 2023
Sledovat další díly na iDNES.tvJacopo, vy jste sem dorazil společně s italskou filmovou delegací ke snímku Vítr vane, kam chce. Co je pro vás na Karlových Varech vzrušující?
Rozhodně festival sám o sobě, město je nádherné a tento festival je opravdu vzrušující, rezonuje tady něco ve vzduchu a já jsem velice překvapen, protože abych byl upřímný, karlovarský festival není v Itálii tak proslavený. Inklinujeme svou pozornost spíše k benátskému nebo berlínskému festivalu. Až teď skutečně poznávám, jak skvělé místo festival v Karlových Varech je. Určitě bych se sem rád podíval ještě jednou a budu o něm všem vyprávět, jaké krásné filmy jsou sem vybírány a že bychom tu jako Italové měli rozhodně více působit.
Na setkání s italskou filmovou delegací jste mi říkal, že film je nízkorozpočtový. Jakou zkušeností to pro vás je?
V některých ohledech to určitě je složité, protože méně vždy znamená méně. Práce na projektu s nízkým rozpočtem vám ale dá hodně příležitostí udělat si pouto se štábem a se všemi kreativními lidmi na setu mnohem více, protože je tu méně bariér mezi všemi odděleními a máte pocit, že děláte společně na stejné věci. Když pracujete při vyšších rozpočtech, cítíte se někdy jako při práci v továrně, kde si každý dělá to svoje a ani si spolu nepromluvíte, natož abyste tu celou věc prožili se všemi ostatními.
Můžeme tedy režiséra Marca Righiho nazývat kouzelníkem, když dokáže pracovat s nízkým rozpočtem?
Ano, rozhodně. Myslím si, že každého, kdo tohle dokáže, a také to, aby film vypadal dobře a byl na stejné úrovni jako filmy vyšších rozpočtů, můžeme rozhodně nazývat kouzelníkem.
Co diváci u našeho videa uslyší, je fakt, že máte perfektní angličtinu bez přízvuku, s čímž spousta Italů celý život bojuje. Jak je to možné?
To je zásluha mojí maminky, ona si přála, abych měl dobrou angličtinu, a zapsala mě na ni už v pěti letech, takže do mě skutečně investovala hodně času, peněz a pak se z toho pro mě stala určitá vášeň. Ale ano, rozhodně je to velmi neobvyklé a já se omlouvám za své krajany, jak špatní při mluvení v cizích jazycích jsou.
Ale to se nemusíte omlouvat. To kouzlo tedy tkví v kvalitní výuce?
Chce to rozhodně odhodlání a hodně času a zájmu. Je to o konzistentnosti. Musíte se učit každý týden, musíte mluvit, poslouchat a dělat cvičení, a výhodou je i to, že když jste mladší, tak jste tvární. Na ten správný level se ale můžete dostat, i když jste starší, jen to chce pořád cvičit, cvičit a cvičit.
Na letošní Vary zavítal i herec Ewan McGregor. Slyšel jsem, že prý mohl hrát vašeho otce, kde?
Je to vcelku legrační příhoda. Málem k tomu došlo. Před pár roky jsem mohl v USA natočit film a jeho režisér usiloval o to, aby Ewan McGregor hrál mého otce. Nikdy se to neuskutečnilo, ale ta vtipná věc na tom je, že jsem vždy nějak tak cítil, že Ewan McGregor je pro mě otcovským vzorem, protože když jsem byl malý, jeden z prvních filmů, co jsem viděl, byly Hvězdné války, kde hrál Obi-Wana Kenobiho. Pamatuji si, jak jsem na něj koukal a on skutečně vypadal jako můj opravdový táta, když byl mladší! (smích)
Osobně se vám ale poštěstilo poznat Keanu Reevese.
Ano, ano, já s ním dokonce povečeřel. Byla to soukromá večeře, protože Keanu Reeves je blízký přítel mého kamaráda v Římě. Když cestoval přes Itálii, tento můj kamarád nás oba pozval a já tam seděl vedle něj a vyšiloval jsem, protože to je Neo! Keanu Reeves! Je to velmi milý člověk a samozřejmě úžasný umělec, skutečná osobnost a u velkých hvězd je vždycky překvapivé zjištění, že jsou to také normální lidé a obvykle neuvěřitelně hodní. Tohle je rozhodně případ Keanu Reevese.
Jaké to je vyrůstat a žít v Římě, ve městě, kde je po celý rok a zejména v létě exploze turistů?
Vyrůstal jsem vedle Vatikánu, takže jsem zvyklý na hloučky turistů v ulicích. Ty dva roky covidu byly ale opravdu zvláštní, město bylo prázdné, po turistech ani stopy, spousta velkých pamětihodností zcela bez lidí, třeba prázdná fontána di Trevi. Ale teď je to všechno zpátky, Američané jsou úplně všude, a je to OK, chci říct, že jsem rád, že se lidé do Říma mohou znovu podívat, a i když jsou přeplněné ulice, vždycky se to zvládá.
 |
Překvapením pro čtenáře bude, že tady v Karlových Varech budete možná trochu rozumět, protože máte přítelkyni z Kazachstánu.
Ano, mám kazašskou přítelkyni, která je ruskou rodilou mluvčí. Byl jsem si před pár lety blízký i s polštinou, a protože je čeština slovanský jazyk, velice blízký polskému, někdy pochytím i pár českých slovíček. Rychle jsem se tak naučil říkat třeba „Dobrý den“ nebo „Děkuji“.
Co je v budoucnosti vaším cílem? Prorazit v Hollywoodu? Natočit tam film nebo seriál?
Samozřejmě bych byl strašně rád. Dostat se k práci s velikány Hollywoodu, hlavně s režiséry a herci, to by bylo skutečně požehnáním mého života, ale nechci na to tlačit. Myslím, že pokud je mi to souzeno, tak se to stane.
Každého z herců se ptám, jestli má vzor nebo oblíbeného herce, jak je tomu u vás?
Mám neskutečný obdiv k Anthonymu Hopkinsovi, on je prostě úžasný. Nemůžu jich vyjmenovat tolik, ale Robert DeNiro, Christian Bale, mám moc rád Laurence Oliviera. Vittorio Gassman je důležitá osoba pro italský film a musím zmínit jeho zlatou éru v šedesátých letech i později. Je pro mě rozhodně vzorem tím, jak univerzálním hercem byl, v dramatech, komediích a různých jiných věcech, ale byl také divadelním velikánem, a to je to, co se mi líbí, že jste schopen dělat a expandovat za různé horizonty.
