I princové na svatbě pláčou

úterý 15. dubna 2003
1

Roky spekulací o tom, že milovník rychlých aut, psů, kočiček a bezstarostného života zůstane trvale svobodný, skončily. Tuto sobotu se v Bruselu oženil i "věčný" starý mládenec, 39ti letý belgický princ Laurent. Vzal si Claire Coombsovou, napůl Britku a napůl Belgičanku.

Nevěsta zvolila pro tento významný den bílé svatebními šaty od návrháře Edouarda Vermeulena se závojem z bruselské krajky. Ten se v královské rodině dědí již po tři generace, a to od r. 1877, kdy s touto tradicí začala babička královny Paoly. Princ Laurent byl oblečen do uniformy námořního kapitána.

Zeměměřička Claire je první ženou v belgické královské rodině, která nemá šlechtický původ. Viditelně nervóznímu princi dávala svatba zřejmě zabrat: své první ano řekl na bruselské radnici ještě předtím, než byl tázán. A pak už na všechny tři jazykové verze dotazu, zda si „dobrovolně bere zde přítomnou…“, odpovídal pro jistotu trojjazyčně „ja-oui“. Neurazil tak ani holandsky mluvící Vlámy, ani frankofonní Valony a ani nepočetnou německou menšinu u východních hranic Belgie.

Po ranním ceremoniálu na radnici, během kterého svatební pár doprovázela nevěstina matka a otec, Nicholas a Nicole Coombsovi a rodiče prince Laurenta, král Albert II. a královna Paola pozdravili novomanželé tisíce přihlížejících ze středověkého balkonu na Velkém náměstí a podělili se o svůj první veřejný manželský polibek. Královské svatební procesí se od radnice přesunulo skrz davy Belgičanů do římskokatolického kostela sv. Michaela a Guduly.

Na patnáct set hostů se shromáždilo v katedrále, která byla naplněna tisíci bílými azalkami, caméliemi, rododendrony na počest šťastného páru. V zástupu královských hostů přišla nevěstu a ženicha pozdravit mimo jiné švédská korunní princezna Victoria a její sestra princezna Madeleine, velkovévoda Henri s manželkou ze sousedního Lucemburska se všemi svými dětmi, velkovévodkyně Maria Teresa, princezna Margriet a Pieter van Vollenhoven z Nizozemí, či lichtenštějský princ Nikolaus.

Při kázání během církevního obřadu se princ a jeho rodiče neubránili slzám. Důvod pro ně jistě byl. Laurentovi, který má pověst „hrozného dítěte“ královské rodiny, totiž končí jedna životní éra. Éra, kdy byl jen „princem pejsků a kočiček“ či „princem hafhaf“, jak se mu někdy ironicky říkalo kvůli jeho aktivitám při ochraně zvířat.

Končí také doba, kdy do médií vstupoval nejen díky svým ekologickým aktivitám, ale hlavně kvůli svým neučesaným výrokům. Anebo také kvůli přehnané rychlosti za volantem (naposledy jej za to ostře pokáral sám belgický premiér, na nějž jen pár dní poté „prasklo“, že se chová stejně).

Končí také doba, kdy byl brán jako nepovedené dítě, které snad do královské rodiny ani nepatří. Objevila se totiž řada spekulací, že Laurent je nemanželským synem královny Paoly. Přišel totiž na svět právě v době, kdy mezi jeho rodiči panovaly velmi napjaté vztahy, což prý poznamenalo i jeho dětství.

Známé jsou také jeho školní karamboly. „Při naší první konverzaci s Laurentem si (princ) myslel, že La Panne (u francouzských hranic) se nachází někde u Nizozemska, a nevěděl, kolik čísel je na hrací kostce,“ vzpomíná jeho někdejší učitel matematiky Rudy Bogaerts.

Po obřadu v kostele odcházeli novomanželé po 110 metrů dlouhém červeném koberci ke gratulantům. Pár vyšel do slunného dne za zvonění kostelních zvonů a 51 salv. Na pět set hostů se poté zúčastnilo slavnostního oběda v královském paláci a následné slavnosti.

Belgická královna si po náročném dni mohla oddechnout, protože všechny jejich dospělé královské děti jsou již pod čepcem.