V roce 1968 Hynek Bočan natočil strhující drama Čest a sláva a získal cenu kritiky na filmovém festivalu v Benátkách. Děj se odehrává na konci třicetileté války, ale stal se paralelou s 60. léty a obrazem českého charakteru. „Ten charakter je o tom, že hájí jenom to svoje a stará se jen o sebe. Je ochoten pomluvit své rodiče, ale když přijde k nejhoršímu, tak se zachová správně a půjde bojovat, i když je to beznadějné,“ popisuje Bočan. Film byl označen jako nežádoucí a jeho režisér upadl v nemilost komunistického režimu.
Seriál Přítelkyně z domu smutku slaví 30 let. Při natáčení šlo o život |
„Nebyl jsem sám. Bylo nás takových mnohem víc. Oni zrušili vlnu té euforie a toho, jak jsme šli do světa a byli úspěšní. Najednou jsme byli bez práce a to takovým způsobem, že nám to nikomu nikdy nikdo do očí neřekl. Natož aby nám to dali písemně,“ vzpomíná Bočan.
Jeho tělo na prodělaný stres zareagovalo. Náhle přišel o hlas. „Stres způsobí, že ty hlasivky se semknou a nejsou ochotné vydat ani hlásek. A to trvalo tři čtvrtě roku,“ popsal psychický problém odborně nazývaný stresová dysfonie.
Po pěti letech mu svěřili natáčení detektivky Muž z Londýna. Nevěřil si, že to ještě dokáže, ale film byl úspěšný a prodal se do zahraničí, tak mohl pokračovat v práci. Ze své tvorby má osobně nejradši pohádku S čerty nejsou žerty a seriál Zdivočelá země.
Nejvíc ale lituje věcí, které kvůli zákazu v době, kdy byl na vrcholu tvůrčích sil, nemohl natočit. „Byl jsem domluvený s panem Škvoreckým na jednom projektu, s Ludvíkem Vaculíkem na jednom projektu, měl jsem napsaný scénář Případ doga, který jsme psali s Ivanem Klímou, a ten mě mrzí asi nejvíc. To by byl film, který by měl obecnější pohled na svět,“ říká Bočan.
„Teď jsem ale ve věku, kdy už žádný film nenatočím, protože si na to ani fyzicky netroufám,“ dodává.
