Honza Musil byl v polovině března propuštěn z nemocnice, kde skončil koncem minulého roku po vážném úrazu páteře. Své příznivce na sociálních sítích moderátor průběžně informoval o léčbě po pádu, při němž si poranil páteř a propíchl plíce.
Na konci roku ještě nebylo jasné, zda se vůbec postaví na nohy. Dnes již moderátor Honza Musil opět sám chodí. „Cítím se dobře. Ale všechno mě zatím ještě bolí. Bolí mě se zvednout, posadit, lehnout si. To vše je však dobrá bolest v tom smyslu, že člověk to tělo vnímá. Všichni, kdo to zažili, nebo byli v podobné situaci, jsou vlastně rádi, že je něco bolí. Stejně jako já,“ říká moderátor.
Dramaticky rychlé zlepšení stavu připisuje Musil všem správným rozhodnutím lékařů a fyzioterapeutů. „Během jednoho týdne to vzalo rychlý spád. Zlom přisuzuji okamžiku, kdy jsem si mohl poprvé sednout. To následující šlo pak najednou všechno velmi rychle,“ říká moderátor.
Pocit, kdy si mohl sednout, byl podle Musila nepopsatelný. „Když tři měsíce jen ležíte a naučíte se zvedat přes břicho... těžko se vysvětluje, co to obnáší. Zvlášť když máte zlomených jedenáct žeber, která pořád cítíte,“ vzpomíná Musil.
Moderátor Honza Musil v diskusním pořadu Rozstřel.
„Nečekal jsem, že budu z nemocnice tak brzy doma. Byť lékaři kolem mě nemají rádi prognózy, věřili jsme, že když vše dobře půjde, tak na jaře budu opravdu sedět a postavím se na nohy. Podle jejich slov jsem to všechno předběhl zhruba o pět týdnů. Původně se počítalo s tím, že bude následovat mé rehabilitace v Kladrubech. Po dohodě konzilia jsem však do Kladrub již vůbec nejel a z hodiny na hodinu jsem z Motola ze spinálky po vizitě odjel rovnou domů. To byl pro mě úplný šok,“ říká moderátor.
Po návratu domů čekal na Musila ozdobený vánoční stromeček i dárky. Vše zůstalo stejné jako ve chvíli, kdy musel v prosinci domov nečekaně opustit. „Plánujeme, že Vánoce oslavíme některý víkend v dubnu, včetně toho, že rozsvítíme dům. Chceme to stihnout ještě před Velikonocemi. Stromeček neopadal, protože máme kvůli pejskům umělý. Jsem na Vánoce trochu ulítlej, takže máme doma stromeček v každé místnosti,“ přiznává Musil.
Na místo nehody do garáže, kde Musil spadl ze žebříku, se zatím moderátor neodvážil. Žebřík podle něj půjde z domu a na jeho místě bude něco úplně jiného.
Moderátor Honza Musil v diskusním pořadu Rozstřel.
Jak vzpomíná Honza Musil na osudový 21. prosinec 2018? „Už jsme s Jakubem nepracovali, druhou polovinu prosince jsme měli volnou. Pamatuji si, že jsme se byli tradičně podívat na Staromáku, kde jsme si dali svařák a chodili jsme po městě. Odpoledne jsme jeli domů s tím, že se zastavíme v zahradnictví. Tam jsem dostal od šéfové vánoční růži. Věděl jsem, že máme doma vánoční květináč a vydal jsem se pro něj kolem čtvrté hodiny do garáže. A pak už jsem letěl ze žebříku. Uvědomuji si jen to, že jsem ležel na zemi a pamatuji si, že jsem necítil nohy,“ vzpomíná na nehodu Musil.
„Jakub byl naštěstí doma. Slyšel strašnou ránu z garáže, utíkal za mnou a hned mě našel. Po příjezdu záchranářů jsme jeli přes celou Prahu do nemocnice na Vinohrady. Tam mi museli prorazit žebra, aby se dostali k plícím, protože bez toho mi nemohli operovat páteř,“ říká moderátor.
„Druhý den po operaci, byť jsem necítil nohy a brněly mě ruce, jsem byl v jakési euforii, že jsem to přežil. Třetí den po operaci mi však naplno došlo, co se stalo. Přišly myšlenky na to, že se možná již nebudu moci postavit na nohy. Lékaři mi spravovali páteř během celkem tří operací. Mám v zádech dlouhé kolejnice, píst, který vyvažuje páteř a šest šroubů, které se budou za rok vytahovat,“ říká Musil.
Moderátor přiznal, že se vnitřně smiřoval i s tím, že již nikdy nebude moci chodit. „Říkal jsem si ‚nevylezeš doma do schodů, budeš na obtíž, nebudeš se moci starat o vnoučata, jezdit na dovolené...‘, všechno jsem v jednu chvíli viděl opravdu negativně,“ vzpomíná Honza Musil.
Oceňuje také vnitřní sílu a ochotu svého partnera, který mu byl v nejtěžších chvílích po nehodě oporou. „V době, kdy jsem byl v nemocnici, táhl Jakub nejen sebe a mě, ale i celou mou rodinu, dům, psy a mé přátele. Denně posílal všem zprávy, jak na tom jsem... Nikdo se ho v tu chvíli neptal, jestli to zvládá,“ říká Musil.
Toho podpořil také jeho zaměstnavatel. „To, že za mnou do nemocnice sedmkrát přišel i šéf Jaromír Soukup, mě překvapilo. Potěšil mě tím, že se nechtěl bavit o práci. Znám ho jako člověka a jako šéfa. Ty dvě polohy jsou rozdílné. Jako šéf je přísný, jako člověk je to zase pravý opak. Jaromír Soukup má oproti všem dosavadním šéfům výhodu, že on tu televizi opravdu vlastní a rozhoduje o ní a jejím obsahu,“ říká Musil ke kritice Soukupa kvůli velkému množství jeho vlastních pořadů.
Pravidelnou náplní dní Honzy Musila jsou v současnosti rehabilitace, cvičení a fyzioterapie. „Zpátky do práce nespěchám a nechci spěchat. Musím si být jistý. Nechci, aby diváci viděli pořad, ve kterém budou lítostivě koukat na člověka, který to sice dokázal, ale sami uvidí, že ještě není úplně v pohodě. Táhnout sám čtyřicetiminutový pořad, to bych ještě nedal. Budu se vracet pomalu a pozvolna. V první řadě chci vědět od mých lékařů, že můžu. A já sám chci vědět, že chci,“ dodává Musil.
