Moderátor přiznal, že po zranění nebylo dopředu jasné, jestli se ještě vůbec někdy postaví na vlastní nohy. „Riziko existuje vždycky. A i když se na ty nohy postavíte, neznamená to ještě, že budete chodit. Dokud vám lékaři nepotvrdí, že vaše páteř pevně drží, že se nikde neskřípla mícha, tak nemáte žádnou jistotu,“ řekl.
Na lékaře se prý ze začátku malinko zlobil, že mu nechtěli říct, jestli léčba potrvá dva měsíce, půl roku nebo rok. Zpětně je ale chápe. Že to v jeho případě dopadne dobře, si uvědomil 10 dní po úrazu.
„Když jsem se na Silvestra ráno vzbudil a prvně jsem ucítil, že můžu pohnout palcem u nohy,“ prozradil a přiznal, že během té doby neměl moc čas přemýšlet nad tím, jestli náhodou neskončí na vozíku. „Deset dní je strašně moc. Naštěstí to bylo po první operaci, kdy jsem měl v sobě tolik opiátů, že jsem většinu času prospal, takže jsem na to tolik nemyslel.“
Díky operacím a rehabilitaci dělá velké pokroky. Nejdřív se mu podařilo stoupnout, časem udělal pár kroků s berlemi po chodbě a nyní už s nimi dokáže sám vyjít do schodů. Hnacím motorem a motivací je pro něj pozitivní myšlení a samozřejmě rodina.
„Děti, vnoučata... člověk to chce pokořit, aby s nimi zase mohl být. Navíc jak mám dvě dcery, tak vím, že byly sice statečné, ale je mi jasné, že doma brečely do polštářů. Jak mají obě svoje mimina, tak si navíc říkaly: Panebože, dej, aby si je ten děda ještě užil!“ míní Musil,“ kterému byl oporou také partner Jakub.
„Myslím, že ani Kubovi tenkrát nebylo dvakrát do zpěvu, když za mnou chodil a proseděl vedle mě na vinohradské JIP denně šest hodin. V tu dobu za mnou navíc docházel dvakrát denně - přišel dopoledne, pak musel jet vyvenčit pejsky a pak se zase vrátil a byl tam se mnou do večera,“ dodal pro čtvrteční Magazín DNES.
