Letos je to deset let od konce hlasatelské éry v České televizi. Vzpomenete si na svůj první hlasatelský den?
Sobota dopoledne, den mých 22. narozenin, Československá televize Praha, druhý program, rok 1985. Po mém boku ostřílený a zkušený Miloš Frýba, můj velký učitel, který mě zasvětil do prvních televizních krůčků. Doma jsem nikomu nic neřekl, jen aby se dívali v sobotu dopoledne na druhý program.
Jak dlouho jste vlastně byl programovým hlasatelem?
Dva, tři roky, pak jsem se naplno věnoval práci a sbírání zkušeností v redakci legendárního televizního magazínu Vysílá studio Jezerka.
Vzpomínáte na poslední vysílání?
Moje, nebo vůbec televizních hlasatelů? Ale abych předešel vaší doplňující otázce, nevzpomínám si ani na jedno.
Nechybí vám hlasatelé v televizi?
Nechybí, ale vím, že řadě lidí ano. Televize by měla mít mimo jiné i svoji určitou tvář. Kromě obsahu, grafiky a dalších věcí ji ji dávají i lidé s ní pravidelně spojení. A to mohou být právě televizní hlasatelé.
Jak jste se vlastně k práci hlasatele před lety dostal?
Konkurzem, jako ke všemu profesně podstatnému v mém životě. Jsem dítě konkurzů. Do ČT byl vypsaný během mého studia na vysoké škole, přihlásil jsem se, propadával sítem uchazečů, až jsem se ocitl před kamerou. Její červené světýlko startující přímý přenos mě v druhé polovině minulého století uhranulo a už nepustilo. Je to droga, které se slastně podléhá.
Karel Voříšek
Je přechod z hlasatelské na moderátorskou pozici těžký?
Měl jsem velkou pauzu, osm let, kdy jsem si prošel řadu profesí. Od majitele reklamní agentury přes ředitele akciové společnosti až po obchodního ředitele public relations agentury. Skvělá škola života. Jenže zase přišel konkurz, televizní mámení a rovnýma nohama přímo do televizního zpravodajství.
Míval jste před vysíláním trému?
Mám ji pořád. Není to ale ta pravá tréma svazující, ohromující, která vám nedovolí skoro promluvit a se kterou přicházejí lidé na mé semináře přesvědčivého vystupování. Srdce v krku, bušení ve spáncích, v hlavě temno, to je už pryč. Po letech v televizní branži je to místo ryzí trémy spíše pocit zodpovědnosti, abych práci všech, kteří Zprávy na Primě připravují, nepokazil.
Narazil jste někdy během své hlasatelské a moderátorské kariéry na něco, co vás vyvedlo z míry?
Lidská blbost, závist a pomluvy. Ale na ně narazíte v každé profesi, takže nic nového pod sluncem.
Nevadila vám popularita?
Proč mluvíte v minulém čase? Víte něco, co se ke mně nedoneslo? Ale vážně, všem co říkají, že je popularita obtěžuje říkám, měl sis vybrat jinou profesi.
Klára Doležalová a Karel Voříšek
Máte nějaké motto nebo heslo, kterým se řídíte a provází vás životem?
„Jsme tím, o čem přemýšlíme, že jsme“, řekl Buddha a má pravdu.
Scházíte se s bývalými kolegyněmi hlasatelkami?
Hlasatele vypouštíte? Co by tomu řekl Saša Hemala. S jednou milou bývalou hlasatelkou, se kterou jsem se ovšem nesetkal v televizní hlasatelně, se teď potkávám dost pravidelně. Hlavně ve studiu Zpráv na Primě. Jsem rád, že nás osud svedl s Klárou Doležalovou dohromady.
Poslední dobou se v médiích řešila vaše svatba v Tibetu. Jak to vlastně bylo?
Svoje soukromé věci ponechávám tam, kde mají být. V soukromí.
Voříšek odešel z televize Nova kvůli obvinění ze spolupráce s StB. O kauze i o vztazích s kolegy promluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls:
23. května 2015 |
