ČÍM SI LEZEME NA NERVY
Gabriela: Je toho opravdu mnoho. Tím, že mi bere mé malování, přijdu do divadla a zjistím, že mi chybí řasenka, make-up i pudr. Bez dovolení si bere moje kabelky, což bych ještě zvládla, ale ne to, jak s nimi zachází. Obzvlášť válení kabelek na zemi mě vytáčí, protože z hlediska Feng Shui se tím vzdalují finance. A pak pořád chodí s požadavkem na peníze, a jak jí je mám dát, když mou kabelku válí po zemi. Oblečení si ale zatím nepůjčuje, což se brzy změní, protože pracuji na dietě s expertkou Ladou Noskovou.
Sofie: Maminka mě nervuje hodně, ale já ji asi taky. Měla jsem ji tři roky zablokovanou na Facebooku. Odblokuju si ji a furt mi volá, co ten status, co tohle, co tamto. Takže máma je na sociální síti zlo. A opravdu nejhorší věc je, jak má o mě přehnaný strach, hlavně když nemá důvod.
JAK ČASTO SE DOHADUJEME
Gabriela: Vzhledem k Sofiině věku a povaze od rána do večera a od večera do rána. Neustále se dohadujeme a mezitím je jen pár světlých a klidných okamžiků, které nejlépe vystihuje Goethův Faust: Okamžiku, jsi tak krásný, prodli jen! Být rodičem patnáctileté dcery je ta největší zkouška života. A když toto životní období zvládneme, pak zvládneme úplně vše. Dohadujeme se o tom, v kolik má přijít domů, že se má učit a nebýt drzá. Toho by bylo.
Sofie: Naše hádky jsou každé ráno kvůli kabelkám a řasenkám. Každé ráno křičí, ať jí vrátím kabelku. Jenže kdyby viděla, co v ní je, asi by ji už ani nechtěla.
NA CO MÁME STEJNÝ NÁZOR
Gabriela: Paradoxně se domnívám, že vnímáme svět podobně. A i když s mými názory bojuje, tak je v praxi praktikuje. Je obrovský srdcař a pro přátele by se rozdala. Myslím, že je skvělá. Je zvláštní povaha, byla jsem stejná, vypadá povzneseně, ale přitom v nitru je světlem pro ostatní, ale také zrcadlem. Jinak se shodneme na dovolené u moře, obědu v hezkém prostředí a sledování stejných filmů.
Sofie: Určitě máme stejné názory a priority. Je toho ale víc, spíš maličkosti. Hlavně vždycky, když se s rodiči hádám, tak mám stejný názor na to, co mi dovolí víc.
RODINA POD LUPOU: Gabriela Filippi s dcerou Sofií
CO ŘÍKÁM NA JEJÍHO PARTNERA
Gabriela: Já jsem z jejího partnera nadšená, krásně se o ni stará, je to milý a citlivý kluk. Mám zvláštní klid, když jsou spolu.
Sofie: Maminčin partner je můj táta. Myslím, že jsou spolu šťastní a jsem ráda, že žiju v souznění těchto dvou lidí. Ale táta i máma si občas vyměňují názory velmi nahlas, takže když se hádají, je lepší se někam schovat. Jinak táta je úžasnej chlap a maminka si dobře vybrala.
KDY JSEM SE O NI NEJVÍC BÁLA
Gabriela: Naposledy minulý pátek, stále se snaží posouvat hranice toho, co si může dovolit. Snažím se nemít strach, je to ubíjející, ale důvěřuji. Někdy vidím, že má příliš natáčení, škola, představení v Národním, byl by to nápor i pro dospělého, ale je to její volba. Sofiina. Já se ji jen snažím podporovat na její cestě. V necelých patnácti letech je konfrontována s popularitou, která v době sociálních sítí nabývá obrovských rozměrů. Ale nebojím se o ni. Vybrala si tuto cestu, protože podvědomě ví, že to má pro ni nějaký smysl.
Sofie: Když jsem byla mladší, bála jsem se, že ji někde ztratím. Třeba když budeme nakupovat a já zůstanu sama. Ale o mámu mám strach pořád, nedá se to říct přesně.
ČÍM MĚ NEJVÍC PŘEKVAPILA
Gabriela: Že si mě po dlouhém čase přidala jako přítele na Facebooku.
Sofie: Jsem překvapená, jakou má ve mně důvěru, což má málokteré dítě. Ale taky nemá důvod mi nevěřit.
CO SPOLU PODNIKÁME NEJČASTĚJI
Gabriela: Nejraději by se mnou chodila po obchodech, ale já v nich trpím. Vydržím to jen chvíli. Rády spolu zajdeme na kafíčko, užívám si společné okamžiky, není jich mnoho, ale slíbily jsme si, že si spolu, jen my dvě, uděláme výlet do Paříže.
Sofie: Když na sebe máme obě čas a jsme samy, tak obě milujeme procházky, kavárny, obchody, nákupy, Prahu, a tak se vždycky něco vymyslí.
CO BYCH Z NÍ CHTĚLA MÍT
Gabriela: Přála bych si, aby vyrostla v ženu, která našla smysl svého života, aby se uměla radovat a tuto radost dávala i druhým lidem.
Sofie: Máma mi odmalička říká, ať dělám, co chci, hlavně abych byla šťastná. Ale vypadá to, že zatím půjdu v jejích stopách.
NEJKRÁSNĚJŠÍ DÁREK
Gabriela: Když mě obejme a řekne, že mě má ráda.
Sofie: Pro mámu jsem asi nejkrásnější dárek já, společně s bráchou. A já od ní dostávám lásku, což je pro mě to nejdůležitější.
ČÍM TEĎ NEJVÍC ŽIJE
Gabriela: Žije natáčením v Ordinaci v růžové zahradě rolí Klárky, vnučky pana Kanyzy, dokonce se tam opět ukážu i já jako její maminka. Studuje taneční konzervatoř, což samo o sobě zabere většinu času, má skvělou třídní paní profesorku, která pro ni má velké pochopení. Hraje v Národním divadle ve Strakonickém dudákovi a také v opeře Popelka. Chystá ve velkém příměstský taneční, herecký a sportovní tábor, kde vyučuje. Já, její táta (Pavel Karoch - pozn. red.) a kamarádka Nela Boudová jí v tom pomáháme. Já s Nelou učíme herectví a Pavel fotbal.
Sofie: Už dva roky Léčivým divadlem a teď i Doteky Léčivého divadla, má spoustu zájezdů, takže se doma skoro nepotkáme. I když teď spolu budeme točit v Ordinaci, protože mi moje maminka bude hrát mámu i v seriálu, tak se aspoň užijeme.
