Tréninky StarDance na Kavčích horách jsou v plném proudu. Měla jste Evo dopředu třeba zbytečné nervy?
Spíš jsem byla nervózní, abych to všechno stihla. A to se zatím docela daří. Je to náročný program, protože dopoledne si potřebuji odtrénovat svoje sportovní tréninky a odpoledne trénuji tady tanec. Ale zatím je to super. Je to příjemné v tom, že člověk furt něco dělá, ale ví, že má pravidelný režim. A to mi vyhovuje.
Jakube, vládnete Evě při trénincích pevnou rukou?
Já vládnu, no… (zakoktá se a směje se – pozn.red.) Tak to jsem se moc nepředvedl. Je to tak, jak tu Evča říkala před rozhovorem, že to je souhra kompromisů. Já samozřejmě vnesu nějaký nápad na choreografii, ale ona má také svoje nápady.
Eva: Snažím se, ale je to vždycky nějakej takovej blbej nápad. Ale musím říct, že mám pocit, že se o nás všichni ty tanečníci i tanečnice hrozně hezky starají. Fakt je, že Kuba, když jsme řešili program a kdy budeme mít tréninky, tak řekl, že je to na mně a že se mi přizpůsobí. Je super, že Kuba si vyhradil čas jen na StarDance a nejsme nějak extra vázáni jinými povinnostmi.
U vás je Evo takovým bonusem, že kromě vás si letos na parketu StarDance zasoutěží i váš manžel, herec Marek Adamczyk. S jakými pocity chodí domů z tréninku on?
Myslím, že všichni to máme podobné. První týden byl psychicky náročný, protože se učíte spoustu nových věcí a nových choreografií a musíte si ty věci zapamatovat. A je to úplně něco jiného, než na co je člověk zvyklý. Takže jsme vždycky přišli s Markem domů a člověk ani kolikrát neumí mluvit, protože je hrozně vyčerpaný, jak se tři hodiny učil nový pohyby. A teď nás to moc baví. Marek trénuje hodně, ale sdílíme víceméně podobné názory. Ale například já když tancuji sama, tak jsem spokojenější a v páru mi to moc nejde. Marek zase, když je v páru, tak je spokojenější, než když tančí sám. Myslím si, že na zkušebně to je vždycky jiné, než pak přímo na tanečním parketu, když už tam máte i diváky. To každý znervózní.
Sportovní výkon žene dopředu také rivalita. Sázíte na ni i vy?
Eva: (smích)
Jakub: Rivalita mezi ostatními páry? Zatím se moc neprojevuje, zatím je to fajn. Natáčeli jsme vlastně celou znělku, tam jsme hráli různé hry a dělali si srandu, takže zatím to ještě nepociťujeme.
Eva: Mně se hrozně líbí, že je to taková zdravá soutěživost. Všichni se chtějí co nejvíc předvést a co nejvíc se toho naučit. Ale zároveň si to navzájem přejí a fandí si, to je hezký.
Co vás může nejvíce limitovat? Máte nějaké konkrétní obavy?
Eva: Mám trošku problémy se svými „vypadávacími rameny“, mám je hodně nestabilní, takže asi v tom. Musím na ně dávat bacha. Ale zatím jsme na žádný problém nenarazili. Nejvíc mě limituje to, že člověk má být za ladnou dívku, a to já moc nejsem. (smích)
Jakube, jaké zbraně vytáhnete na porotu? S Evou se určitě bude dát dobře pracovat. Bude létat vzduchem?
Eva: Všichni si myslí, že budeme létat ve vzduchu!
Jakub: Létání, že? Pořád a pořád. Takže asi jo, asi už to musíme splnit. Létání až ke stropu. To už jsme vlastně jednou zkoušeli, že? Zatím to bylo pět centimetrů od země!
KVÍZ: Kdo koho sbalil na parketu, porota i vítězové. Znáte dobře StarDance? |
Bojíte se hodnocení poroty? Budete si vše brát k srdci a zapláčete si třeba poprvé, když budou příliš kritičtí?
Eva: Musím říct, že díky sportu jsem zvyklá se stále snažit přijímat nějakou kritiku a feedback, protože o tom to celé je. Máme s Kubou takovou dohodu, že mě nebude chválit. Abych to nepokazila. Protože Kuba říkal, že vždycky, když někoho pochválí, tak ten člověk to hned pokazí. U poroty jsem na to hrozně zvědavá. Ráda slyším nějaký jiný názor, ale samozřejmě si myslím, že když na tom někdo dva a půl měsíce maká a pak se nějakému porotci nelíbí třeba špičky, tak může být člověk trochu dotčený. Ale asi to budeme brát s nadhledem. Je to televizní show.
Jakub: Já myslím, že už jsem Evče dal té kritiky tolik... Já to říkám na rovinu, takže od poroty ji už nemůže nic překvapit. Je připravena na špičky, na postavení, na úsměv, energii, směry, hudbu i rytmus.
Panuje už vzrušení z nadcházejícího prvního semifinálového večera, nebo si říkáte, ať už je prosinec a konec?
Eva: Myslím, že to bude přicházet až spíš na přelomu září a začátku října, kdy už se asi budeme soustředit hlavně na ten jeden první tanec. Ale teď je to furt ještě taková zábava. Člověk se samozřejmě snaží, ale když se mu náhodou ten den něco nedaří, tak si řekne „no co, ještě jsou dva měsíce“. Těším se hodně, ale zatím ještě to je takové na pohodičku.
