Kdekdo si dnes představuje lásku jako objetí dvou půvabných, mladých lidí... Americké televizní seriály tomu vydatně napomáhají: tam, na zářící obrazovce, miluje i kámen cihlu!
Dlouhé nekonečné pocely, něžná vinutí, oba krásní - jazýčky bodající jako jazyk hadí.
Rozzuřím se jako starej chlap. To je mi pěkný obrázek lásky pravé! Pak se zklidním: vždyť podobnému pudu omylem zvanému "láska" vděčíme za svou existenci.
Lásku si pleteme s rozplozováním!
Hrozné pomyšlení: na lásku musíte být mladí a krásní! Běda! Mladičká přítelkyně mi řekla, že měla za to, že lidi to po čtyřicítce už nedělají! A v jedněch novinách jsem viděl pěkný titulek: "Šílený stařec vraždil!"
Jedenašedesátiletý J. T. napadl ze žárlivosti svého nevlastního syna M. D. (31).
Jdu domů. Je pozdě.
Ve dveřích domu, co bydlím, se líbají. Je mi trapně tam jít odmykat, tak se jdu ještě projít... vracím se za dvě hodiny: Jsou tam pořád! To už musí být láska, co vydrží celý život. Jen nevím, kde se bere ta padesátiprocentní rozvodovost.
Ach jo - stařík se rozkecal. Teď ale vážně: moje definice lásky?
O tu jde tehdy, jsme-li ochotní dát svůj život za to, co milujeme - a to dokážou jen rodiče malého dítěte (a ještě ne všichni) a možná pár statečných mužů ve vztahu k rodné zemi.
A to, myslím, nebude ochoten podstoupit ten mladík, co už třetí hodinu líbá omdlévající dívku v mých vchodových dveřích... Už to nevydržím: budu muset jít na stranu do parku...
Dlouhé nekonečné pocely, něžná vinutí, oba krásní - jazýčky bodající jako jazyk hadí.
Rozzuřím se jako starej chlap. To je mi pěkný obrázek lásky pravé! Pak se zklidním: vždyť podobnému pudu omylem zvanému "láska" vděčíme za svou existenci.
Lásku si pleteme s rozplozováním!
Hrozné pomyšlení: na lásku musíte být mladí a krásní! Běda! Mladičká přítelkyně mi řekla, že měla za to, že lidi to po čtyřicítce už nedělají! A v jedněch novinách jsem viděl pěkný titulek: "Šílený stařec vraždil!"
Jedenašedesátiletý J. T. napadl ze žárlivosti svého nevlastního syna M. D. (31).
Jdu domů. Je pozdě.
Ve dveřích domu, co bydlím, se líbají. Je mi trapně tam jít odmykat, tak se jdu ještě projít... vracím se za dvě hodiny: Jsou tam pořád! To už musí být láska, co vydrží celý život. Jen nevím, kde se bere ta padesátiprocentní rozvodovost.
Ach jo - stařík se rozkecal. Teď ale vážně: moje definice lásky?
O tu jde tehdy, jsme-li ochotní dát svůj život za to, co milujeme - a to dokážou jen rodiče malého dítěte (a ještě ne všichni) a možná pár statečných mužů ve vztahu k rodné zemi.
A to, myslím, nebude ochoten podstoupit ten mladík, co už třetí hodinu líbá omdlévající dívku v mých vchodových dveřích... Už to nevydržím: budu muset jít na stranu do parku...
