V období rezignace se takové ženy stále častěji ptají samy sebe: A to už skutečně nepřijde nic vzrušujícího? Když však nastoupí chvíle euforie, jsou schopny chovat se nevysvětlitelně a nečekaně,« konstatuje brněnská psycholožka Yveta Kudláčková. Jako klasický příklad druhé puberty může posloužit dvaačtyřicetiletá účetní z Jihlavy, jejíž jméno z pochopitelných důvodů zůstane utajeno. Doposud celkem normální matka začala před dvěma lety napodobovat oblékání, projevy a diskotékový styl zábavy své devatenáctileté dcery. Brzy jí začal vadit i zaběhnutý manželský život. Stále stejně nudné večery s novinami a bezvýznamnými řečmi u televize... Logickým výsledkem byla romance s mladším kolegou z práce, díky které se stala terčem posměchu celého okolí - s výjimkou manžela, který zatím statečně předstírá, že o ničem neví.
Velká tíha pro útlá ramena
K prožití pozdní puberty stačí, když si s člověkem život trochu zahraje a zpřehází přirozený sled prožitků. Dnes třicetiletá žena z Brna se už v šestnácti letech starala o celou domácnost. O dva roky později měla po svatbě a čekala první dítě. Ve dvaceti absolvovala už dvě riziková těhotenství a poté komplikované porody. První dítě málem zemřelo na vrozenou srdeční chorobu, druhé si přineslo na svět astma. Matka s nimi strávila doma deset let plných stresu a nekonečných hodin pročekaných před ordinacemi. Na zaměstnaného muže nemohla přitom přesunout ani část svých denních starostí, babičky nebyly k dispozici. »Do rodinné poradny ji přivedl manžel,« vzpomíná brněnská psycholožka. »Nemohl pochopit, že v době, kdy se už zdravotní stav dětí stabilizoval a trochu odrostly, tráví jeho žena s mnohem mladšími kamarádkami občas večery na diskotékách a neodolatelně ji přitahuje svět teenagerů. Bylo třeba mu vysvětlit, že vlastně prožívá to, na co dosud neměla čas. A že čím víc se bude cítit omezována, tím prudší pozdní pubertu může ke škodě celé rodiny prožívat.« Pocit »teď, nebo nikdy« může zničit formální manželství, udržovaná hlavně kvůli dětem, stejně jako solidní, lety prověřené svazky. Právě toto lámání chleba otestuje však sílu pomocné partnerovy ruky účinněji než cokoli jiného. Pochopí-li muž z Jihlavy, že právě teď potřebuje jeho žena především trochu něhy, romantiky a lásky, která není cítit naftalínem, může být jejich manželství zachráněno. K této nové etapě života patří vzájemná pozornost, více času na sebe i na toho druhého, občas květiny a společná večeře v restauraci, program, který potěší, kultura, sport a cestování. A že odrostlé děti už odmítají trávit s rodiči dovolenou? Rodiče by měli zašeptat sláva a užít si ji bez nich. »Zkuste se mít rády a orientujte se spíš samy na sebe než na nové a nejisté vztahy,« doporučuje ženám po čtyřicítce pražská psycholožka Marta Boučková. »Věnujte čas, který vám zbývá, příjemnostem kosmetice, cvičení, přátelům, zálibám, odpočinku. Každá životní etapa má totiž svůj půvab a přitažlivost. To, co tolik sluší dvacetileté dceři, může právě vás nejen zesměšnit, ale také učinit snadno zranitelnou a hlavně osamělou.«
Velká tíha pro útlá ramena
K prožití pozdní puberty stačí, když si s člověkem život trochu zahraje a zpřehází přirozený sled prožitků. Dnes třicetiletá žena z Brna se už v šestnácti letech starala o celou domácnost. O dva roky později měla po svatbě a čekala první dítě. Ve dvaceti absolvovala už dvě riziková těhotenství a poté komplikované porody. První dítě málem zemřelo na vrozenou srdeční chorobu, druhé si přineslo na svět astma. Matka s nimi strávila doma deset let plných stresu a nekonečných hodin pročekaných před ordinacemi. Na zaměstnaného muže nemohla přitom přesunout ani část svých denních starostí, babičky nebyly k dispozici. »Do rodinné poradny ji přivedl manžel,« vzpomíná brněnská psycholožka. »Nemohl pochopit, že v době, kdy se už zdravotní stav dětí stabilizoval a trochu odrostly, tráví jeho žena s mnohem mladšími kamarádkami občas večery na diskotékách a neodolatelně ji přitahuje svět teenagerů. Bylo třeba mu vysvětlit, že vlastně prožívá to, na co dosud neměla čas. A že čím víc se bude cítit omezována, tím prudší pozdní pubertu může ke škodě celé rodiny prožívat.« Pocit »teď, nebo nikdy« může zničit formální manželství, udržovaná hlavně kvůli dětem, stejně jako solidní, lety prověřené svazky. Právě toto lámání chleba otestuje však sílu pomocné partnerovy ruky účinněji než cokoli jiného. Pochopí-li muž z Jihlavy, že právě teď potřebuje jeho žena především trochu něhy, romantiky a lásky, která není cítit naftalínem, může být jejich manželství zachráněno. K této nové etapě života patří vzájemná pozornost, více času na sebe i na toho druhého, občas květiny a společná večeře v restauraci, program, který potěší, kultura, sport a cestování. A že odrostlé děti už odmítají trávit s rodiči dovolenou? Rodiče by měli zašeptat sláva a užít si ji bez nich. »Zkuste se mít rády a orientujte se spíš samy na sebe než na nové a nejisté vztahy,« doporučuje ženám po čtyřicítce pražská psycholožka Marta Boučková. »Věnujte čas, který vám zbývá, příjemnostem kosmetice, cvičení, přátelům, zálibám, odpočinku. Každá životní etapa má totiž svůj půvab a přitažlivost. To, co tolik sluší dvacetileté dceři, může právě vás nejen zesměšnit, ale také učinit snadno zranitelnou a hlavně osamělou.«
 Žena po čtyřicítce by si častěji měla dopřát drobné radosti: jednou z nich může být ošetření pleti u odborníků. |
