Jde o konkrétního člověka, který skutečně existoval – změnilo to nějak vaši přípravu na natáčení? Načítal jste si nějaké detaily o Vernerovi (ve skutečnosti psaný s W – pozn. red.)?
O Lumíru Vernerovi toho bohužel není příliš mnoho veřejně známo. Před natáčením jsem se snažil o něm dohledat co nejvíc informací a viděl jsem sérii dokumentů o této kauze. Vnímám ho jako člověka, který sice nebyl žádný Kája Mařík, ale rozhodně to podle mého názoru také nebyl chladnokrevný vrah, za kterého ho Ludvík Černý označoval.
Verner by podle mého názoru nedokázal likvidovat lidi, co sám znal, a vnímat je jen jako zakázku. Jistě to byl velmi sebevědomý muž, konečně byl majitelem a provozovatelem posilovny, kam chodily cvičit tehdejší těžké váhy pražského podsvětí. Byl velmi impulzivní, nicméně rozhodně nebyl bez srdce, což se v konečném důsledku ukázalo i při tom, že kriminalistům vyšel vstříc proto, aby pomohl objasnit zmizení a vraždu svého kamaráda, i když si jistě velmi dobře uvědomoval, že sám bude určitě souzen a potrestán.
Jak vy sám na devadesátá léta vzpomínáte?
Nemá cenu znovu opakovat, že to byla tak trošku džungle, ve které si ti silnější často dělali, co chtěli, a nebylo, jak je zastavit či korigovat. Já sám jsem si devadesátky užil, v této době jsem zažil mnoho pěkného i toho méně pěkného.
To pěkné bylo především to, že jsem se poprvé dostal k filmové práci a poznal tak mnoho lidí, kterých si dodnes vážím a od kterých jsem se toho opravdu mnoho naučil. Pod jejich vedením a patronací jsem se dál směl učit a vzdělávat v oboru, abych mohl lépe pokračovat v této práci, která je bez nadsázky zásadní částí mého života.
Zde bych rád vzpomenul mé učitele a dnes již kamarády: legendárního, dnes již bohužel zesnulého zakladatele pražské agentury filmových kaskadérů Filmka Jardu Tomsu, Láďu Lahodu, dnešního šéfa této agentury, a Petra Drozdu, dlouholetého člena Filmky.
Jaké bylo natáčení s režisérem Peterem Bebjakem?
Na tuto otázku se dá odpovědět snad jen s lehce poupraveným klasikem: „Bylo to skvělé, čestné a stavovské.“ Před časem jsem viděl několik dílů ze série Případy 1. oddělení, které Peter režíroval. Koukal jsem na to a říkal si, že by bylo moc fajn si v něčem podobném zahrát, byť jen malou roličku. Nu a osud a Peter ke mně byli milostiví a mé přání se splnilo.
Jonák, Mrázek, Běla. Zloduchové z Devadesátek byli pro herce výzva |
O Peterovi si myslím, že je to zkrátka muž na svém místě. Jeho veliká zkušenost a informovanost o tématu je vidět na každém kroku. On velmi přesně ví, co chce ztvárnit, ale přesto interpretům jednotlivých rolí nechává dost prostoru k tomu, aby do postavy vnesli kus ze sebe, a tak jim v postavě bylo dobře a komfortně.
Výsledkem je důvěryhodný a divácky uvěřitelný herecký výkon, kdy dialogy nešustí papírem, má to šmrnc a spád, mnohdy podpořený řádně peprnými žertíky, ale přesto je jasno, odkud a kam se ubírá jak příběh, tak jednotlivé postavy. Já osobně jsem se pod Peterovým vedením cítil moc dobře a moc bych si přál s ním zase někdy na něčem spolupracovat.
8. ledna 2022 |
