V pubertě poslouchal rock a jazz, jako malý chtěl být černým saxofonistou, ale nakonec se zamiloval do gregoriánského chorálu. David Eben v roce 1987 založil mužský soubor Schola Gregoriana Pragensis, se kterým navštívil velkou část světa, s bratry Kryštofem a Markem působí také v kapele Bratři Ebenové. Jak vzpomíná na otce Petra a jaké to bylo, vyrůstat jako nejmladší z tria bratrů?
Muzicírovali jste u vás doma pravidelně? U nás se hodně zpívalo a hrálo. Ale každý většinou cvičil sám na nástroj, kterému se věnoval. Když jsem se jako student konzervatoře učil novou klarinetovou skladbu, táta mě někdy bravurně doprovodil na klavír. Otec hrál výborně na klavír a varhany, uměl skvěle improvizovat. Nedílnou součástí štědrovečerního programu u nás byly koledy, které otec doprovázel na klavír. Obdivoval jsem, jak vynalézavě přecházel z tóniny do tóniny, a jeho improvizované mezihry byly opravdu skvělé. Je mi líto, že jsme nikdy nepořídili zvukový záznam... Ovšem společně jsme muzicírovali jen výjimečně. Změnilo se to, až když jsme s bratry založili skupinu. Ale když jsme se sešli doma, raději jsme si povídali a byli rádi, že nemusíme cvičit. (směje se)
Přednášky probíhaly v posluchárně, kde byla občas slyšet meluzína, což výklad umocnilo. Za to, že se věnuju gregoriánskému chorálu, vlastně můžou netěsnící okna na filozofické fakultě.
David Ebenhudebník
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
