Jednou z našich vrozených ipěstovaných vlastností je snaha vyniknout, touha být viděn, dosáhnout svého místa na slunci. Činíváme tak buď puzením dobrých sil, nebo pod patronací zla. Abych uvedl příklad: tak třeba popularita Zdeňka Svěráka je pro mě z dílny první, republikána Sládka pak produktem sil temna. Ty mají na svědomí také nedávné představení krutých nájezdníků v pražských ulicích. Jistě to nebyly hlasy andělské, které rozvášněným postpubescentům radily vrhat smrtící dlažební kostky. V jejich duši musí být neblahé dědictví z dětství či pocit nedostačivosti a neschopnosti dotknout se hranice kýženého zviditelnění vlastním talentem a trpělivou pracovitostí. Přirozené touhy po zviditelnění a popularitě využíváme či zneužíváme, podle toho, co jsme zač, i my, filmaři. Určitě ji zneužívají autoři pornofilmů, jakož i pedofilové, lákající děti k fotografování. Když jsem natáčel v Indii či v Dagestánu, dojímaly mě zástupy tlačících se dětí před mou kamerou. Předváděly se v dobrém i špatném, jako by tušily, že za objektivem je svět, který uvidí jejich tvář, a ony nebudou zapomenuty. Když si kamera vybrala jednoho z nich, a ten byl za něco pochválen, jeho tvář se rozzářila radostí. Pochvala a uznání je konečně asi největší odměnou každého z nás, myslím si, že i tržně orientovaného umělce. Za pochvalu se často můžeme přetrhnout, pro pohlazení po srsti vstřícně nastavujeme hřbet. Abychom byli jako úspěšní chváleni, musíme být ctižádostiví. Málokterá vlastnost musí být ale tak přesně dávkovaná, jako právě ctižádost. Bez ní nic nedokážeme, kdo jí má moc, stává se nesnesitelně ambiciózní a končívá bídně. Nejcennější, co máme, bývá kůže, kterou nosíváme na trh, jakož i naše tvář a jméno. Přebujelá ctižádost či chorobná touha vyniknout dnes často způsobuje, že toto své osobnostní zlato a stříbro prodávají mnozí za babku. Kolik bylo umělců a lidí zvučných jmen, kteří pro pochybnou reklamu prodali svou tvář a celoživotně budované jméno za misku čočovice přesto, že jejich šrajtofle byly už předtím dostatečně obézní. Nicméně, přes všechna prokletí a úskalí, zůstává potřeba být viděn a zakusit slast úspěchu jednou z motivací k naší ochotě převzít odpovědnost. Ta nás dělá dospělými, inspiruje k tvorbě a podnikání a bývá ve společnosti palivem do motorů pokroku. Pokud ovšem není z dílny Luciferovy.
4. listopadu 2000
