Co se vám v lednu stalo?
Dostal jsem lehčí srdeční příhodu, takový lehčí infarkt. Stalo se to 24. ledna tohoto roku, zrovna před představením Tří mušketýrů. Naštěstí se sehnal alternant. Režisér představení Libor Vaculík mě odvezl do Motola, já jsem zavolal kamarádům doktorům, kteří mi tam hned zajistili příjem. Po pár dnech mi domluvili operaci v IKEMu přímo s panem profesorem Pirkem. Nakonec jsem dostal čtyři bypassy. Potom nastala rekonvalescence a to už zároveň probíhala karanténa, takže nikde se nehrálo. Tak jsem to všechno nějak přežil a ani nemusel litovat toho, že jsem nemohl do divadla.
Jak se změnila vaše tělesná konstituce? Určitě jste zhubl.
Po operaci a následné rekonvalescenci jsem zhubl osm až deset kilo, během karantény jsem něco lehce přibral. Ale takových pět, šest kilo mám stále dole.
Teď vás čeká muzikál We Will Rock You, těšíte se? Máte tam i taneční čísla?
Taneční vystoupení ne. (smích) Hraju Khashoggiho, což je šéf tajné policie a mám tam hodně mluveného slova, dost dialogů a potom dvě písničky. Jeden duet s mojí nadřízenou a potom jednu sólovku. Premiéra měla být už v dubnu tohoto roku, jenže zase kvůli koronaviru se to všechno muselo posunout. Posunulo se to o rok. Stejně bych nemohl hrát a bylo by mi to líto. Takhle to začne zase všechno v dubnu 2021.
Máte obavy, jak budete po potížích se srdcem zvládat věci na jevišti?
Ne. Naštěstí to musím zaklepat, srdce mám naprosto v pořádku. Měl jsem problém s oběhovým systémem, ale tím, že se tam daly ty bypassy, tak by to mělo být v pohodě. Teď třeba zkoušíme Kata Mydláře a žádný problém nemám. Když jsem nemohl chodit na žádné rehabilitace, zeptal jsem se kamarádů doktorů, co by tak bylo nejlepší. Oni mi doporučili chodit, chodit a chodit. Takže denně nachodím okolo deseti kilometrů a mám takový rekord, že jsem za červenec uchodil tři sta čtyřicet kilometrů, takže to je pěkná porce.
Bude z vás horal, který bude dovolené trávit na túrách?
Horal snad ani ne. Mám rád chození po lese. Je jasné, že se člověk nevyhne nějakému kopci. Ale takováto rekonvalescence mi naprosto vyhovuje.
Bohouš Josef (21. května 2020)
Napadlo vás někdy, že byste musel utíkat hrobníkovi z lopaty?
Člověk na takové věci nemyslí. Už jsem jednou takový slabší problém měl, ale to se všechno vyřešilo jinak, ne takovouhle operací. Každý si vždycky říká, že se ho to nemůže týkat, ale ono to bohužel z nenadání přijde ve chvíli, kdy to člověk nejméně čeká.
Jakou svou roli máte zakořeněnou hluboko v sobě?
To bude asi vůbec můj první muzikál Jesus Christ Superstar. Hrál jsem krále Heroda a i když jsem tam měl jen jednu písničku, tím, že to bylo první, tak to bylo takové nejkrásnější. Jinak mám vztah ke každé roli, protože jsem odehrál něco přes dvacet muzikálů.
Co vlastně Bohouš Josef, který žije celý život v hudbě, doma poslouchá?
Zase jenom hudbu! (smích) Já mám rád hudbu, na které jsem vyrůstal, to znamená klasický hard rock. Potom mám rád i progressive rock, což je složitější hudba, YES a Pink Floyd. Doma poslouchám tuhle hudbu.
Musel jste v poslední době upravit i životosprávu?
S manželkou jsme upravili životosprávu už před několika lety, protože nám to začalo vyhovovat. Omezili jsme příjem sacharidů a tuků. Ono se potom člověku i lépe usíná, když nejí sacharidy na noc. Máme je jenom ráno a dopoledne. Zdravá výživa tam tedy už byla. Takže když po složité operaci musela nastoupit nějaká dieta, mě to až tak nepostihlo, protože jsme tak žili i předtím.
Bohouš Josef (17. října 2019)
Chtěl byste si ještě něco profesně dokázat?
Nějaký konkrétní sen nemám, protože se mi toho podařilo celkem dost dokázat. Byl bych rád, kdyby to takhle setrvalo ještě hodně dlouho. To by bylo fajn.
Na koho ze svých kolegů s láskou vzpomínáte? Kdo vám třeba dal hodně do života?
Úžasné bylo, když jsme hráli Hamleta Janka Ledeckého. Tam bylo skvělé skloubení činoherců a zpěváků. Výborný byl Čmaňa, Pavel Zedníček, který za mnou chodil a říkal: „Hele Bohoušku, jak mám tady to zpívat?“ Já jsem povídal: „Čmaníku, vždyť zpíváš výborně, to ani nemusíš, to spíš ty mně poraď, co já mám herecky dělat?“ A on: „Jo, to je taky dobrý, taky dobrý!“ Tak jsme se domluvili, že když se nám nějak nebude líbit, co dělá ten druhý, tak si to řekneme navzájem. S Čmaňou jsme velcí kamarádi.
Stalo se vám někdy, že jste se na pódiu setkal s někým, kdo tam byl omylem?
Omylem ani ne. Ono to je těžké soudit. Spíš jsou jisté situace. Třeba když jsme hrávali v Kalichu, kde je poměrně malé jeviště. Hráli jsme takovou sólovku a byla tam královna, která byla poměrně velká, tak stejně velká, jako jsem já. Ona si stoupla přede mne, ještě roztáhla ruce a měla takové prověšené rukávy. To jsem si říkal: „Co blbne?! To je moje sólovka!“ Ale pak jsme si to vyříkali a bylo to v pohodě.
