Andreo, vy jste podruhé maminkou. Jaké pocity vás provázejí vaším druhým mateřstvím?
Ještě jsem naspeedovaná hormonama. Všechno je zalité sluncem, všechno zvládáme. Největší euforií je, že máme zdravé dítě, že já jsem zdravá, nic víc není. Já jsem skutečně plná těchto pocitů a nesmírně si to užívám. Je to fakt krásné. Ať se nikdo nebojí o to, jak se rozdělí láska a takové kecy. Láska nemá hranice. Je jako vesmír, ona jenom roste. Skutečně je to krásné, mít velkou rodinu. Už se z nás tedy stávají úplní asociálové, protože my si tak nějak vystačíme.
Pozorovala jste na sobě ve druhém těhotenství nějaký rozdíl oproti tomu prvnímu?
Určitě je to jednodušší mentálně, protože člověk už nemá čas tolik řešit, tolik číst diskuze na internetu a články, vše zjišťovat. Intenzivně jsem se musela věnovat i Tobiáškovi, takže všechno tak nějak plynulo. Bylo to mnohem rychlejší a mentálně skutečně jednodušší. Možná ten konec těhotenství, konkrétně předposlední měsíc byl náročný z toho důvodu, že přišel hnízdící instinkt. Musíme doma všechno předělat? Není ten byt moc malý? Jak to budeme zvládat? A ten Tobiáš ještě neumí tohle a támhleto a já jsem chtěla, aby to už uměl. Jak to budeme dělat s tím druhým?
Zkrátka přišel takový chaos, který k těhotenství patří...
Za každou krizi jsem hrozně ráda. Pokud se té krizi věnujete a správně ji pochopíte, tak vás může posunout dál. Mě to přinutilo k tomu se přetransformovat a začít přemýšlet jinak. Vyloučit čas ze života. Děti mají teď a tady. Je vůbec nezajímá, co by už mělo nebo nemělo být. Je dobré vykašlat se na všechno, co chceme, a jenom začít žít. A ono to všechno přijde samo.
Vypadá to, že zvládáte krizové situace. Kdo je vám největší oporou?
Snažím se zvládat krizové situace. Záleží, v čem je ta krize. Ale když je ta krize, tak ji jako první pocítí můj manžel. On je první, s kým se o tom snažím mluvit, a pak se snažím vyhledat nějakého odborníka. Například je na to úžasný Instagram, kde je třeba úžasná paní s jménem „Prosím spinkej“. Ta se věnuje dětské psychice a dětskému spaní. Když mám problém, tak vždycky napíšu jí a ona mi hezky a lidsky poradí. Myslím si, že je fajn, že tyhle sítě naplňují i takoví lidé, protože můžou skutečně pomáhat.
Někde před a po...je chaos, nepořádek, všude autíčka, knižky, lego, puzzle, neumyté nádobí, nedopitý čaj, studené kafe, kočky a pleny. A je nám to všem jedno. Protože všechno jsou to “jen” věci. Teda až na ty kočky #zozivota #jizda #family #spolu #siesta #home #motherlife #truestory #love #vesmir #cosmir #tohlejenassvet
Nemáte vzhledem ke své profesi někdy problémy s „overthinkingem“ nebo stresem o stresu?
Nejhorší je představovat si, co všechno se může stát. To je tragédie. Když tomu propadneme, tak bude ten život potom úplně šílený a pak se ty věci skutečně začnou dít. Samozřejmě mi v hlavě šrotují i různé negativní věci, ale snažím se je neživit. To znamená, že je dál vědomě nerozvíjím. Snažím se je zahnat pryč. Hned změnit činnost, něco udělat, jít si odpočinout, udělat něco hezkého pro sebe. Vždycky pomáhá změna, ve všem. Když dítě hrozně zlobí a nic nefunguje, tak je nejlepší se sbalit a jít ven.
Jak je na tom manžel, dokáže se sám postarat o obě děti najednou?
To uvidíme, až příjdu domu! (smích)
Dnes se tedy jedná o zkoušku ohněm?
Ale ne, nejsem pryč ani hodinu a za chvilku se vracím. Nechala jsem doma plně najedenou spící domácnost a myslím si, že to bude v pohodě.
Musíte teď hledat kompromisy? Odmítáte nějaké pracovní nabídky?
Mám to nastavené tak, že i to natáčení jsem posunula na dobu, až Jáchym nebude plně závislý na mě a na mléku, ale zase když přijde něco krátkodobého a jednorázového, tak to není nic proti ničemu. Ono vždycky záleží na situaci, zda je to náročné, jestli si s sebou můžu vzít miminko nebo jestli to celá rodina dokážeme utáhnout. Je to vždy individuální. Něco odmítám, něco ne.
Máte nějakou vysněnou životní roli?
Ano, takovou, která by neměla text. Prostě něco, v čem bych nemluvila.
Máte za sebou řadu let v seriálu Vyprávěj. Myslíte si, že se třeba za dvě desetiletí obnoví a natočí se další časový segment?
Ano, jako sci-fi. Nevím, co by to pro mě znamenalo, protože ve Vyprávěj jsem končila a postavě Evy Dvořákové bylo myslím 62 let, tak to už by se pak musela točit i její smrt. Nevím, jestli autoři o něčem takovém přemýšlí.
Nina Divíšková tam také byla babičkou padesát let...
No jo, tak Nina je nesmrtelná.
Zvládáte multitasking?
Co? Já zvládám úplně všechno.
Ale občas se potom hroutíte...
Ne, ale zas co znamená hroutit se? Když někdy něco nezvládáte, tak je to normální a lidské. Nemůžeme všechno umět, dělat všechno. Je fajn, že to k nám přichází, že to nezvládáme a je fajn si to přiznat. My totiž nemusíme všechno zvládat.
To někdo někdy vymyslel, že bychom měli...
To řekl někdo, kdo tomu vůbec nerozumí, a najednou se z toho stala hláška, která začala kolovat. Ale my skutečně nemusíme nic, jediné¨, co v životě opravdu musíme, je jednou umřít.
13. února 2018 |
