Nela Mašková o neshodách i kroji
Kde jste prožila StarDance?
Asi pětkrát jsme byli přímo v Praze, jinak doma u televize. Bylo to pro nás všechny nesmírně emotivní. Nechyběli jsme ani na finále, to bylo něco. Když vyhlásili vítěze, složila jsem hlavu do rukou a tekly mi slzy. Nezmohla jsem se ani na slovo.
Za co si Adriany vážíte?
Jak dokáže být sama k sobě kritická a jakou má sebereflexi. Když se na mě někdy naštve, třeba i trochu zbytečně, za půl hodiny přijde a omluví se. Adrianka pro mě vždycky byla největší inspirací a je tomu tak pořád.
Kdy se neshodnete?
Hádky, že bychom na sebe křičely a urputně a dlouze si vyříkávaly názory, moc neznáme, spíš někdy dojde na takové hašteření a většinou je to kvůli absolutním blbinám.
(Adriana: Vaří třeba brambory a zeptá se, jestli už jsou měkké. Já ze sebe hned vypálím, že to přece pozná i sama a že k tomu mě nepotřebuje.)
No jo, já když můžu, tak se prostě ráda ptám. A když už dojde na nějakou výměnu názorů, následky nikdy netrvají dlouho. Za chvíli už se zase máme rády.
Nela Mašková Studentka pedagogického lycea na Cyrilometodějském gymnáziu a střední odborné škole pedagogické v Brně. Dřív taky několik let tančila. „Na Adrianku jsem neměla, byla obrovský talent. V jednu chvíli jsem z latinskoamerických a standardních tanců přešla na street dance, ale pak jsem nechala i toho,“ říká. S rodinou žije v moravských Tvrdonicích. |
Co vám říká okolí?
Často slýcháme, že máme stejnou mimiku a hlas. A mnohdy se ostatní podivují nad tím, když se oslovíme Nelinko a Adrianko. Přijde jim nezvyklé, že se k sobě sourozenci takhle hezky chovají. Pro nás je to normální, nám to zvláštní nepřijde.
Proč nosíte kroj?
Máme u nás ve Tvrdonicích vždycky v létě několikadenní hody, při kterých se nosí. Líbilo se mi to a naši proti tomu nic neměli. Takže když jsou hody nebo třeba krojové plesy, nosím ho taky. I Adri šla loni v kroji. Bylo úžasné mít ji vedle sebe.
(Adriana: Sama od sebe bych nešla. Říkala jsem si, že po všech těch soutěžích, které se mnou rodina odjezdila, si Nelinka zaslouží prostor. Akci, do které jí nepolezu. Ale sama za mnou přišla, abych s ní šla. Bylo to od ní moc hezké.)
Čemu se věnujete?
Po tancování jsem nějakou dobu dělala požární sport. Teď ve volném čase nejčastěji jezdím na skateboardu. Napadlo nás to s kamarádkou, tak jsme si koupily prkna a zkoušíme nějaké triky. Prostě jen tak pro radost, rozhodně ne na nějaké úrovni.
Čím chcete být?
Na to se mě hodně ptá tatínek. (směje se) Na rozdíl od ségry mi nic neříká technika. Teď mě hodně láká studovat psychologii v angličtině. Možná si zkusím dát přihlášku i na JAMU. Jedna paní učitelka na základce mě k tomu vždycky přemlouvala. Jenže třeba zpěv není moje silná stránka. Ale je to pro mě lákavá varianta.
Adriana Mašková nejen o StarDance
Kde máte trofej?
Nechala jsem ji Honzovi s tím, že by ji měl mít u sebe. Já už v tanci pár trofejí posbírala, tak teď je řada na něm. Ale když jsem 23. prosince odjížděla z Prahy na Moravu, přiběhl k vlaku a dal mi ji, abych ji vzala alespoň ukázat domů. Tak ji teď máme v obýváku na krbu, ale zase mu ji vrátím.
Adriana Mašková Po boku Jana Ciny loni zvítězila ve StarDance, v roce 2019 byl jejím partnerem v této soutěži Miroslav Hanuš. Tanci se soutěžně věnovala do devatenácti. Třikrát vyhrála republikové mistrovství v kombinaci deseti tanců, dvakrát ve standardních tancích. Od podzimu je lektorkou v Tančírně Petra Čadka. Druhým rokem studuje architekturu na pražském ČVUT. |
Kdy jste začala tančit?
Asi v deseti. Předtím jsem čtyři roky hrála tenis. Díky němu jsem poznala jak své budoucí trenéry, tak tanečního partnera. Ten už byl na úplně jiné úrovni, což mě hodně posunulo. Stejně jako následující partner Michal Bureš, s nímž jsem dosáhla veškerých svých úspěchů. Kolem maturity jsem soutěžního tance nechala, důvodů bylo víc. Tím hlavním bylo, že skončil můj partner.
Proč studujete architekturu?
Baví mě umění i technická stránka věci. Původně jsem o něco víc tíhla k medicíně, ale nevzali mě. Před architekturou jsem studovala i jazyky, hlavně ruštinu, ale moc mě to nebavilo. To se o architektuře říct nedá, chci se jí věnovat. Doufám, že jednou nebudu jen průměrná architektka, ale že budu dobrá.
V čem je Nela lepší?
Je toho víc, ale jako první mě napadá systém pro pořádek. V pokoji má všechno v krabičkách, všechno má své místo. Toho bych taky chtěla docílit, ale nějak se mi to nedaří.
Jaký máte zvyk?
Když přijedu po delší době domů, zalezeme si a vedeme nějaký hlubší rozhovor. Rozebíráme různé situace a něco z nich vyvozujeme. Nela má ráda psychologii a na svůj věk má hodně otevřenou mysl. Vždycky jsme si byly hodně blízké, ale covid a karanténa nás spojily ještě víc.
Praha proti Moravě?
Docela těžká volba. Prahu a svůj život tam mám ráda, ale zároveň se moc ráda vracím domů na Moravu za klidem, který je u nás ve Tvrdonicích. Tady každého znám, s každým můžu prohodit slovo. Teď se to snažím nějak vyvažovat. A do budoucna… Nevím, čas ukáže.
Jaká jste lektorka?
Vedu lekce pro dospělé i děti a jsem neustále se učící učitelka. Oproti tanečním, kde jsem učila, nebo StarDance je to něco jiného. Z každé hodiny mám zatím ještě pořád strach, ale zlepšuje se to. Postupně si víc věřím. Zatím jsem hodná trenérka. Uvidíme, co se stane, až si budu jistější. (směje se)
Jaký je váš nejoblíbenější tanec?
Určitě rumba, paso doble a tango. To jsou tance, které mě baví, protože v sobě nesou nějakou specifickou emoci.
18. prosince 2021 |
