Pokud má někde platit oblíbené rčení, že v Texasu je všechno větší, tak v továrně „Air Force Plant 4“ amerického technologického giganta Lockheed Martin na okraji Fort Worth bezezbytku.
„Je to takové moje dítko,“ usmívá se v roli průvodce pro skupinu českých novinářů Don Kinard, jeden z šéfů odpovědných za výrobu F-35, který linku na výrobu letounů před takřka dvaceti lety budoval a řídil.
Továrnu tu založili už počátkem 40. let minulého století. Během druhé světové války zde vznikaly bombardéry B-24 Liberator, později také bitevník F-111 Aardvark, první sériově vyráběný letuschopný stroj s měnitelnou geometrií křídel a zároveň první bitevní letoun schopný přesného bombardování z malých výšek ve dne i v noci a za jakéhokoliv počasí. Ale také stíhačky F-16 představující pomyslný etalon západních vzdušných sil i supermoderní stroje F-22 Raptor, jejichž prodej a vývoz z USA zakazuje speciální zákon.
Od roku 2006 se zde sestavují letouny 5. generace F-35, jež zanedlouho ovládnou světové nebe a o něž před časem projevila zájem i Česká republika.
Komplex o rozloze zhruba 130 fotbalových hřišť s patrně nejdelší výrobní halou v USA o délce přes 1,5 kilometru přímo sousedí z rezervní leteckou základnou amerického námořnictva a sdílejí spolu startovací a přistávací dráhu.
Ve třísměnném provozu zde nepřetržitě pracuje na 3 500 mechaniků, dalších zhruba 3 000 pracovníků zajišťuje logistiku a podporu, aby výroba na letounech neustále běžela. Dohromady dává Lockheed Martin ve Fort Worth a okolí práci přibližně 18 tisícům lidí. Tady je „Lockheedovo“.
Vláda pořádku a ticha, na chyby není místo
Při pohledu shora připomíná rozlehlá výrobní hala obří pestrobarevnou „hernu“ se stovkami stavebnic, z nichž každá vyžaduje pro sestavení funkčního bitevního letounu budoucnosti 22 tisíc dílků. Precizně usazených. Na chyby není místo.
Halou pomalu projíždějí roztodivná vozítka - od elektrických golfových vozíků, přes tříkolky až po šlapací kola a zvedáky. Slouží pro přepravu dílů i dělníků a mimochodem mají zřejmě přednost před pěšími.
I při plném provozu zde panuje neuvěřitelné ticho a absolutní pořádek. Na druhou stranu, prostředí není tak „sterilní“ jako v jiných hi-tech fabrikách. Tady lidé pracují v civilních šatech, žádné speciální obleky a pokrývky vlasů, dokonce přímo na pracovištích i svačí a nebo můžou využít kantýnu přímo uprostřed výrobní haly.
„Clean as you go!“ nabádají zaměstnance všudypřítomné cedule, aby po sobě průběžně uklízeli. Každý kontejner, každý vozíček, každá krabice i nástroj mají přesně určené místo. Na podlaze i v regálech jasně vymezený a popsaný prostor, ohraničený odlišnými barvami.
Ostatně právě barvy podobnost se stavebnicí jedné nejmenované dánské společnosti ještě podtrhují.
Vnitřní části dílů letadel mají jasnou bílou barvu. Trupy letounů v různé části rozpracovanosti jsou světle zelené, oranžová je barva fólií překrývajících otevřené částí strojů, na kterých se na daném místě v tu chvíli pracovat nemá.
Bílá a žlutá patří čarám na podlahách a zábradlí ohraničující prostory pro pohyb.
Modře jsou natřené jeřáby a zdviže, které přepravují rozpracované letouny k dalšímu stanovišti. Každé takové pak obklopují v přesně orámovaných prostorech zaparkované a popsané modré, šedé, červené a černé boxy, palety a pojízdné skříně se součástkami a nástroji.
Od prvního šroubku
Ve výrobní hale se v současnosti naráz pracuje na 200 nových letounech F-35. Jen pro zajímavost: na jenom místě je tak koncentrována vojenská technika, jejíž hodnota po dokončení převýší v přepočtu zhruba 400 miliard korun.
Výroba každého stroje je pečlivě rozfázovaná. Začíná se montáží křídel a trupu, pak se přidává pilotní kabina, vyráběná ve vedlejší hale a motor. Každý montážní tým čítá zhruba 20 lidí. Na každé dva týmy dohlíží supervizor.
U každého pracoviště nepřetržitě svítí velké obrazovky, které udávají, pro kterého zákazníka je stroj určen, montáž jakých součástí a v jakém časovém intervalu právě probíhá a v procentech pak stručně a jasně vyjádřeno, v jakém stádiu celkového dokončení letoun je.
Během návštěvy tady lze kromě strojů pro americké letectvo zahlédnout i letouny určené pro Izrael, Dánsko, Norsko nebo Itálii. U jednoho ze strojů pro britské Královské letectvo momentálně svítí „54 procent“ dokončení, o kousek dále na stroji pro italské vzdušné síly displej hlásí už 78 procent.
Na každém pracovišti stráví každý stroj třicet dní a pak se posouvá dál. „Celkově každý stroj v hale vzniká přibližně dva roky.
Pak se hotové stroje přesunou na konečný nátěr do jiné haly a následuje testování,“ konstatuje Don Kinard.
Speciálnímu a typicky šedému finálnímu nátěru každého letounu, který společně s dalšími součástmi technologie „Stealth“ pomáhá zajišťovat „neviditelnost“ letounu pro nepřátelské radary, tady podle Kinarda říkají „kódování“. „Technologie Stealth je pomyslná vstupenka pro přežití letounu na bojišti současnosti a budoucnosti,“ dodává Kinard.
Na letouny je nátěr pohlcující radarové záření nanášen v několika vrstvách ve speciální „lakovně“ pomocí obřích robotů. Celkově zde stráví každý stroj asi 16 dní. V jedné z lakovacích kójí se zrovna během prohlídky pouštějí do práce na letounu pro Norsko. Stav dokončení: 97 procent.
Brzy se tak přesune na kontrolu správného propojení všech systémů. Podle Kinarda je v letounu F-35 až 12 tisíc různých míst, která musejí být odzkoušena. „Letecké systémy také mají zhruba 8 milionů řádků kódu a přibližně stejně rozsáhlé jsou systémy podpory,“ upozorňuje.
Jen pro prověřené
Pro zkušební lety slouží nekonečná řada hangárů poblíž vzletové a přistávací dráhy. V každém hangáru je testován jeden stroj. „Prověřujeme do posledního detailu všechny systémy a chování stroje.
Zkušební lety zde provádějí nakonec i piloti koncového zákazníka,“ vysvětluje firemní testovací pilot F-35 Scott „Shark“ McLaren před jedním z dokončených strojů pro americké letectvo, který podle insignií brzy zamíří na základnu Lakenheath v Británii k letce „Valkýr“.
Teprve po odsouhlasení a převzetí zákazníkem může nová stíhačka továrnu ve Fort Worth opustit. V případě evropských zemí, Austrálie nebo Japonska samozřejmě v doprovodu létacího tankeru pro doplňování paliva za letu.
Přímo odsud jich už odletělo přes 860 a příští rok by měl počet překonat hranici tisíce vyrobených kusů. Lockheed Martin totiž uvádí, že roční kapacita výroby se zvedla na 156 strojů.
Hned naproti dráze stojí přísně střežená budova s radarovými a senzorickými anténami pro sběr vyhodnocovacích dat během zkušebních letů. Vůbec ostraha a bezpečnostní opatření jsou v areálu na maximální úrovni.
Vstup do unikátního zařízení vyžaduje speciální povolení, nejen od Lockheedu, ale také americké administrativy. Fotografování nebo natáčení je zakázáno nejen ve výrobní hale, ale i v administrativním komplexu a celém areálu továrny.
Do výrobních prostor mohou návštěvníci, ale i zaměstnanci vstoupit výhradně bez mobilních telefonů a další elektroniky. A povolené nezbytné věci musí navíc každý nosit v speciální firemní taštičce. Ostatní musí nechat ve voze na rozlehlém parkovišti.
Přímo na výrobě F-35 mohou pracovat jen američtí občané, kteří projdou speciální bezpečnostní prověrkou. Ta se týká i jejich širokého příbuzenstva.
A prověřování se týká nejen zaměstnanců, ale také firem dodavatelského řetězce součástek a dílů. Ty do továrny ve Fort Worth proudí od 1 700 dodavatelů ze zemí celého světa, které USA považují za bezpečné spojence.
Vyprávět o vyšetřování by mohla americká společnost Honeywell, u které se zjistilo, že jedna ze součástí malých magnetů pro F-35 pochází z Číny. „Jde o udržitelnost a bezpečnost celého řetězce, který nesmí být u strategického stroje nijak ohrožen,“ vysvětluje Kinard.
