Břetislav Dančák, Mezinárodní politologický ústav
Uzavřela se tak jedna z dalších kapitol krvavého rozpadu Jugoslávie. Zároveň jde o úspěch mezinárodního společenství, které i nadále věnuje pozornost balkánskému prostoru, ačkoliv by se mohlo zdát, že je tam již spousta věcí vyřešena a že jsou ve světě aktuálnější věci.
Ivo Samson, Výzkumné centrum Slovenské společnosti pro zahraniční politiku
Evropa (EU) se snaží nabídnout Srbsku politický obchod, respektive odškodnění za hlavní postoj výrazné většiny členských zemí EU k otázce nezávislosti Kosova. Odškodnění se má realizovat formou nabídky integrovat Srbsko do EU, což dnes odpovídá i oficiální politice Bělehradu. Zadržení Radovana Karadžiče a spolupráce srbských úřadů se bude považovat za ochotu Srbska plnit politická kritéria integrace do EU a současně za schopnost nové srbské vlády postavit se proti domácím radikálním nacionalistickým proudům.
Srdjan Prtina, Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně
Nečekané zadržení bývalého prezidenta Republiky srbské Radovana Karadžiče můžeme vnímat z několika aspektů. Zatčení zcela jistě zapadá do politické orientace nové srbské vlády, která si jako prioritu zadala integraci Srbska do EU. Nevyřešená povinnost vůči haagskému tribunálu je jedinou (netypickou) podmínkou, která brání Srbsku v úplné realizaci tohoto cíle.
O Karadžičovi se dlouho spekulovalo, že se skrývá někde na pomezí Hercegoviny a Černé Hory, nebo že je možná v Rusku. Proto se nabízí otázka, proč Srbsko vydalo zrovna Karadžiče, když se na Srbsko naléhalo, aby vydalo bývalého generála Republiky srbské Ratka Mladiče. Dokud se nevyjasní všechny podrobnosti, jak k zatčení došlo, můžeme vyvozovat jen částečné závěry.
Karadžič se v Srbsku těšil menší podpoře mezi nacionalisty a mezi některými strukturami bezpečnostních složek než generál Mladič. Proto lze na toto zatčení nahlížet jako na test srbské vlády, jak na ně zareaguje radikální veřejnost a tzv. haagská lobby v srbské politice a mezi bezpečnostními strukturami.
Násilné reakce nacionalistů ze Srbské radikální strany se můžou vyloučit. SRS totiž v minulosti nepůsobila antisystémově a její reakce se spíš omezí na rétoriku, kterou pak bude využívat i v nějakých budoucích volbách. Pokud budou nějaké násilné reakce, pak spíš malých ultrapravicových skupin, což se již stalo. Ale akce, které by narušily státní nebo regionální bezpečnost, jsou vyloučené.
Zatčením Karadžiče se míč přesunul na stranu haagského tribunálu a EU. Na jejich reakci bude záležet i ochota a schopnost srbské vlády dotáhnout "haagský problém" do konce.
Eliška Sláviková, Výzkumné centrum Slovenské společnosti pro zahraniční politiku
I když zadržení Radovana Karadžiče přišlo až 13 let poté, co ho obvinili, považuji to za skvělou zprávu. V první řadě proto, že je to krok směrem k dosažení spravedlnosti pro oběti bosenské války.
Jeho soudní proces bude rovněž příležitostí k tomu, aby se odhalila další fakta, která pomohou dokreslit pravdivý obraz zvráceného projektu, kvůli kterému se začala a vedla válka v Bosně a Hercegovině. Ačkoliv je Karadžič zločincem nejvyššího ranku, jeho projekt – srbsky čistá Republika srbská násilně vyčištěná od většiny Muslimů a Chorvatů – je nadále živý.
Rovněž věřím, že by jeho zadržení mohlo být mementem pro současné lídry Republiky srbské, že jejich snahy o legitimizaci existence tohoto umělého útvaru nemusí být naplněny.
Karadžičovo zatčení je zároveň dobrou zprávou pro všechny demokraticky smýšlející lidi v Srbsku, které trápí, že zodpovědnost za zločiny jednotlivců mají nést i oni a celá země. Přibližuje Srbsko i Bosnu a spolu s nimi i celý region k Evropské unii, proto z dlouhodobějšího pohledu může bezpečnost a stabilitu v regionu jedině posílit.
