Rozhodly jste se promluvit o věcech, které většina lidí skrývá.
Tereza: Je to pro mě trošku autoterapie. Zjistila jsem, že tu událost nechci v sobě potlačovat ani vytěsňovat. Nejlepší je o ní mluvit.
Renata: Chci, aby si všichni rodiče uvědomili, co se může jejich dětem přihodit. Leckdo si myslí, že když třeba vozí děti do školy, že se nemůže nic stát. Moji dceru přitom Jan R. znásilnil pár minut od školy.
Vraťme se tedy k samotnému činu. Co přesně se tehdy stalo?
Tereza: Bylo mi jedenáct let a šla jsem na tramvaj. Na zastávce se se mnou dal do řeči kluk, jehož jsem znala ze školy, byl totiž spolužák mé starší sestry. Oslovil mě s tím, že má něco pro sestru, co jí mám předat. Proto jsem ani nebyla podezřívavá.
Roky jsem ten zážitek zpracovávala, než jsem si našla partnera. Vstup do sexuálního života byl složitý a první milování strašlivé.
