Je to vlastně trochu paradox: novela zákona o zpravodajských službách, jejíž závěrečné čtení prošlo ve středu Poslaneckou sněmovnou, je novelou vládní. A přitom v ní je bod, který ministr obrany Martin Stropnický označuje bez diplomatických fines za „zcela nepřijatelný“.
Jak se to stalo?
Kontury příběhu vznikly v roce 2015. Do té doby zmíněný zákon říkal, že vojenské zpravodajství zajišťuje informace „mající původ v zahraničí, důležité pro obranu a bezpečnost České republiky“. Opoziční poslanec Daniel Korte z TOP 09 tehdy navrhl, aby z definice působnosti vojenských zpravodajců vypadl obrat „a bezpečnost“. Ale neuspěl.
Při další novelizaci se Kortemu podařilo prosadit svůj návrh ve sněmovním výboru pro bezpečnost (přehled pozměňovacích návrhů zde) - tím měl návrh větší váhu, než když ho podává jedinec. A bylo to znát: ve středu pro vypuštění slov „a bezpečnost“ hlasovalo 78 poslanců z poněkud neobvyklé kombinace sociálních demokratů, komunistů a TOP 09. Proti bylo 42 zákonodárců, zejména z ANO, KDU-ČSL a Úsvitu (detail hlasování zde).
Korte se hájí kompetenčním zákonem
Argumentem poslance Korteho je to, že Vojenské zpravodajství coby součást ministerstva obrany nemá podle tzv. kompetenčního zákona „žádné působnosti v oblasti bezpečnosti“ a dosavadní úprava tak byla „v rozporu s principy, na nichž je postavena struktura zpravodajských služeb“ v ČR, respektive s rozdělením působnosti mezi jednotlivé zpravodajské služby.
Obrana, bezpečnost a těsné hlasování
|
Dosavadní podoba zákona podle něj umožňovala nežádoucí duplicitu. Zajišťování informací v zahraničí - takových, které jsou důležité pro bezpečnost ČR - totiž podle zákona o zpravodajských službách spadá i do působnosti Úřadu pro zahraniční styky a informace, tedy civilní rozvědky.
Kortem zmíněný kompetenční zákon ovšem ministerstvu obrany výslovně neupírá působnost v oblasti bezpečnosti. Stojí v něm, že ministerstvo je ústředním orgánem státní správy „zejména pro zabezpečování obrany ČR“. Tedy nikoliv výlučně.
Stropnický: Hrozí omezení získávání informací o teroristech
Vojenské zpravodajství se zatím k novele nevyjadřuje. „Text návrhu zákona analyzujeme a čekáme na konečný výsledek legislativního procesu,“ sdělila iDNES.cz mluvčí služby Alžběta Riethofová.
Ministr obrany Martin Stropnický je v hodnocení prosazeného pozměňovacího návrhu výboru pro bezpečnost kritický. „Schválený návrh poslance Korteho je pro nás zcela nepřijatelný,“ řekl iDNES.cz. Sám Stropnický se středečního hlasování neúčastnil, byl z jednání Sněmovny omluvený.
„Činnost Vojenského zpravodajství by tímto mohla být omezena v oblasti získávání informací například o teroristických hrozbách. Terorismus není svým obsahem spojen s obranou jako takovou, ale právě s bezpečností. To skutečně hrozba je a pokud by Vojenské zpravodajství mělo přijít o tuto ‚pravomoc‘, určitě to naší vlastní bezpečnosti neprospěje,“ vysvětlil ministr.
Redakce iDNES.cz se na poslance Korteho obrátila s dotazem, zda se neobává výpadku činností Vojenského zpravodajství v oblasti kybernetické bezpečnosti či boje proti terorismu. Korte na opakovaný dotaz nereagoval.
Bezpečnost a obrana se dnes prolínají, říkají odborníci
Jediným poslancem ČSSD, který hlasoval proti pozměňovacímu návrhu, byl dlouhodobý člen Stálé komise pro kontrolu Vojenského zpravodajství Antonín Seďa, který se pracovně zabývá právě obranou a bezpečností.
„Jako člen komise vím, jakou činnost Vojenské zpravodajství provozuje. Přestože někdo odlišuje vnitřní bezpečnost, kterou zajišťují orgány činné v trestním řízení, policie a další složky, a vnější bezpečnost, tedy obranu, tak osobně myslím, že je to natolik provázané, že bezpečnost v definici měla být ponechána. Z mého pohledu je to chyba,“ řekl iDNES.cz.
Při novém znění zákona tak podle něj bude těžké v praxi odlišovat, co do působnosti služby spadá a co ne. „Pohybovat se na hraně, co je obrana a co bezpečnost, je špatně. Některé informace, které Vojenské zpravodajství získává, ať už zevnitř armády nebo jinak, se týkají i vnitřní bezpečnosti,“ říká Seďa s tím, že zákon jako takový pro vojenské zpravodajství bude komplikací.
Někdejší šéf poradců ministra obrany Alexandra Vondry (ODS) František Šulc říká, že zásah do definice může Vojenské zpravodajství „fatálně zasáhnout“, protože se služba už nebude moci zabývat terorismem či kybernetickou bezpečností.
„Obrana a bezpečnost se prolínají, části jedné jsou nedílnými součástmi druhé, je nutné na ně pohlížet jako na celek,“ soudí Šulc, podle kterého jde změna nejen proti logice, ale i proti tomu, jak jsou termíny obrana a bezpečnost užívány v odborných, strategických a dalších dokumentech včetně zákonů (viz Šulcův blog zde).
Šándor: Poslanci by měli u tajných služeb řešit důležitější věci
Kritický je i bývalý šéf Vojenské zpravodajské služby Andor Šándor. „Tohle poslanecké inženýrství, kdy se ty služby snaží vyspecifikovat, mi přijde jako nešťastná věc. Byl jsem vždy zastánce toho, aby se ÚZSI a Vojenské zpravodajství raději překrývaly, než aby byla množina problémů, kterou se nebude zabývat nikdo. Rozdělit bezpečnost a obranu mi přijde jako nepochopení současných hrozeb,“ řekl iDNES.cz.
Šándor zdůraznil, že byť nechce případ bagatelizovat, stále jde o záležitost názvosloví. Přičemž to, co zpravodajské služby skutečně budou dělat, by měla být záležitost kompetentního úkolování.
„Jestliže se má například BIS zabývat ochranou důležitých ekonomických zájmů ČR, tak by tu také měla být podstatně lepší napojenost na orgány činné v trestním řízení. Když má soud problém informace BIS přijímat jako důkazy, protože její práce není dozorována státním zástupcem jako u policie, tak je to vyhazování peněz. Přinese informaci premiérovi - ale co dál? Tohle je práce pro poslance, a ne rozdělování bezpečnosti a obrany,“ kroutí hlavou Šándor.
