Když nás strojvedoucí Richard Rutterle společně s kontrolorem vozby Arnoštem Kilnarem berou v Karlových Varech do kabiny vlaku, usmívají se. Říkají, že svou práci mají rádi, i když je náročná hlavně na psychiku. Po dvouhodinové jízdě místní lokálkou je chápu.
Ještě ve Varech je trať takzvaně kódovaná, to znamená, že zde automaticky funguje celá řada bezpečnostních systémů. Kousek za městem už ale žádný není. Se strojvedoucím mluvit za jízdy nesmíme, musí se soustředit. Zhruba každých pět minut je zastávka, co chvíli nějaký přejezd bez závor, klikaté zatáčky, za které není vidět, lidé v kolejišti, přebíhající přemnožená zvěř.
Testovanou aplikaci tady mají strojvedoucí zatím k dispozici na dvou tabletech. Pokud se osvědčí, bude fungovat na všech malých tratích. Podle Rutterleho zatím pracuje dobře, dolaďuje se spíš názvosloví a další detaily.
V podstatě jde o program, který funguje na systému GPS a má dvě složky. Ta první je vymyšlená jako poslední záchrana před vlakovým neštěstím. Strojvedoucí vidí svou lokomotivu na mapě v tabletu jako tečku, kolem které je vyznačený dvoukilometrový rádius. Pokud se mu na mapě objeví další tečka, která představuje jiný vlak, bude mu jasné, že musí začít brzdit. Dva kilometry jsou dostatečná rezerva, aby bylo možné srážce zabránit.
Druhá část systému pomáhá strojvedoucím s takzvanou ohlašovací povinností, která je nejkritičtějším bezpečnostním bodem obvyklého provozu.
List papíru a soustředění
Pořád slyším, jak houkaly sirény, říká muž, který pomáhal při srážce vlaků |
Strojvedoucí na jednokolejné trati běžně jezdí výhradně podle jízdních řádů. Výjimkou jsou stanice, kde je vyhlášená takzvaná ohlašovací povinnost. Jsou to místa, kde se teoreticky mohou potkat dva vlaky. Na takových stanicích nemůže strojvedoucí běžně vyjet podle řádu, ale musí zavolat na dispečink a zeptat se, jestli je trať volná.
Pokud ano, dostane povolení k odjezdu. Kdyby byl režim úplně pravidelný, ještě by to šlo, jenže dopravní situace není vždycky stejná. Stává se, že dispečer do běžného režimu doplní ještě místa, kde se během směny musí strojvedoucí výjimečně ohlásit.
Slouží k tomu list papíru, který se jmenuje rozkaz PvD3. Ten musí mít strojvedoucí celou cestu po ruce a na každé stanici zkontrolovat, jestli se hlásit musí, nebo ne. I s tím mu nová aplikace dokáže pomoci.
Nová aplikace pro bezpečnou jízdu vlaků se zkouší na trase z Karlových Varů do Nových Hamrů.
Do testovaného systému jednoduše zadá stanice, kde se musí ohlásit. „Do Nejdku jsem dal ohlašovací povinnost, takže v aplikaci se mi objeví žlutý proužek, který zčervená až přijedeme do stanice,“ ukazuje ve stanici strojvedoucí. Systém se ho na další zastávce zeptá, jestli dostal povolení k odjezdu. Hlášku na displeji musí potvrdit, jinak začne tablet houkat.
Na první pohled vlastně docela primitivní technologie. Jenže pro strojvedoucí je to obrovská pomoc, která může pomoci zabránit podobným neštěstím, jako bylo to, které se stalo v Perninku.
Strojvedoucí tam tehdy podle Drážní inspekce udělal chybu. Ve stanici nepožádal o povolení dispečera vyjet ze stanice. Na trati tou dobou ale byla další souprava, o které strojvedoucí nevěděl, oba vlaky se tak srazily. Dva lidé přišli o život.
Trať, která prochází Perninkem, patří stejně jako trať mezi Karlovými Vary a Novými Hamry do kategorie, která se označuje jako D3. To v praxi znamená, že vlakovému neštěstí tady brání pouze absolutní soustředění a profesionalita strojvedoucího. V prostředí husté tuzemské železniční sítě nejde o žádnou výjimku. Ve stejném režimu pracují každý den strojvedoucí na 1 715 kilometrech tratí. Právě jim aplikace uleví.
„S vývojem aplikace jsme začali okamžitě po nehodě v Perninku, což je jedna z tratí, kde není zabezpečovací zařízení a vše je tedy na strojvedoucích, kteří se hlásí dispečerům,“ říká generální ředitel Českých drah Václav Nebeský. Nové aplikaci věří. Plošně by měla být k dispozici do konce prázdnin.
Červencové nehody na kolejích V blízkosti Perninku na Karlovarsku se srazily dva osobní vlaky. (7. července 2020)
|
