Armáda by po reformě měla fungovat efektivněji a levněji, a tak se v případě Těchonína nabízí hned několik otázek. Šedivý se tam byl ve středu podívat a razí podobný názor, jako už na podzim vyslovil ministr Alexandr Vondra. Určitě zachovat.
"Popravdě řečeno se v dnešních podmínkách jedná o předimenzovaný projekt," uznal náměstek s odkazem na dobu po 11. září 2001, kdy se do značné míry utajované Centrum biologické ochrany budovalo z objektu někdejší Varšavské smlouvy.
Provoz Centra biologické ochrany v Těchoníně podléhá do značné míry utajení, v posledních letech už se o něm ale ministerstvo obrany nezdráhá mluvit.
Už dříve ministerstvo uvedlo, že pořizovací náklady v letech 2003 až 2007 byly 1,2 miliardy korun, další desítky milionů ročně stojí provoz. V dřívějších letech to podle ministerstva bylo i přes 120 milionů za rok.
Zatím se v centru "léčí" jen vojáci v karanténě, kteří se vrací ze zahraničních misí, hlavně v Afghánistánu.
"Špičkové technologie jsou nákladnou záležitostí, i v ´klidovém´ provozu spotřebují ročně asi 80 milionů korun. Ale není možné příslušná zařízení zakonzervovat a poté znovu aktivovat v případě akutního ohrožení," konstatoval Šedivý.
CENTRUM BIOLOGICKÉ OCHRANY TĚCHONÍNCentrum biologické ochrany v Těchoníně se začalo budovat po teroristických útocích v září 2001. Jako základ posloužil armádní objekt ze 70. let. Nemocnice je vybavená pro nejtěžší biologická rizika. Spadají sem nákazy, které mohou vyvolat těžké onemocnění, představují významné riziko pro zdravotníky a mohou se dál rozšířit. Zatímco na některé, jako je třeba korejská hemoragická horečka, tyfus, HIV, tuberkulóza nebo anthrax, existuje alespoň částečná léčba, jiné vyléčit nejdou. NapříkladSARS, lassa, variola nebo ebola. |
Je prý dobře, že tam dosud nebyl žádný "opravdový" pacient s nemocemi jako SARS, ebola nebo ptačí chřipka. Odmítl ale myšlenku, aby se nemocnice zeštíhlila nebo se změnil účel jejího využití. Považoval by to za degradaci celé investice.
"Důvody jsou v zásadě dva. Použité přístrojové vybavení a technologie jsou ´šity´ na míru omezení následků biologického napadení a nemocí. Druhý důvod je, že i náklady na adaptaci zařízení by se pohybovaly v řádech milionů," argumentuje Šedivý.
Veteráni se sledují, odborníci trénují
Kromě zhruba tisícovky vojáků, kteří ročně projdou Těchonínem na cestě ze zahraniční mise, dnes v centru také cvičí další odborníci na biologické nebezpečí třeba z ministerstva vnitra, Státního úřadu pro jadernou bezpečnost nebo integrovaného záchranného systému.
Podle Šedivého dnes pracuje v Těchoníně 15 vojáků a 23 civilních zaměstnanců. "Další zeštíhlení struktury a personálu si lze bez ztráty funkčnosti těžko představit," míní.
Cesta podle něj vede spíš k většímu využití speciálního zařízení v rámci NATO. Může nabídnout know-how při výcviku, teoreticky by tu mohlo být i výzkumné centrum. Například pro projekt dálkové detekce biologických zbraní, ale na to teď nejsou peníze.
O čem se naopak podle Šedivého neuvažovalo, bylo využití Těchonína v případě odchodu nespokojených lékařů z nemocnic po 1. březnu. "Důvodem byla především určitá výlučnost zaměření činnosti tohoto pracoviště a také jeho geografická odlehlost," vysvětlil náměstek.