"Šel jsem ten den kolem v podstatě náhodou. Nic mimořádného se nedělo, po Václavském náměstí normálně jezdily tramvaje, na křižovatce pod muzeem byla budka s výhybkářem, který poklidně sledoval svoje okolí," vzpomíná Václav Kilián na 16. leden před 45 lety.
O tom, co se stalo, věděla napřed pouze malá hrstka lidí. Těžce popáleného Jana Palacha neprodleně převezli do nemocnice, podle Kiliana možná i proto, aby se informace hned nerozkřikla; bylo v zájmu komunistické strany, aby se Palachův čin pokud možno "ututlal".
To se ovšem nepodařilo, zpráva se rozšířila velice rychle. "V tu dobu ještě skvěle zafungovaly sdělovací prostředky, které se společně s ústní slovesností postaraly o to, aby se informace dostala opravdu ke všem," vylíčil Kilian.
Československem se roznesla těžká, dusná a ponurá atmosféra, umocněná mrazivým lednovým počasím. Podle Kiliana, který v dalších dnech fotografoval v ulicích Prahy, vládl v ulicích metropole pietní klid. Lidé byli zaražení a zamlklí. "Byli i tací, kteří s Palachovým činem nesouhlasili, i když jich nebyla většina. Shodné však pro všechny bylo hlavně zděšení," popsal Václav Kilian. Ten u sochy svatého Václava zachytil i ty, kteří se rozhodli držet protestní hladovku.
Shoda jmenVáclav Kilian, který poskytl iDNES.cz své fotografie, celoživotně zápasí s tím, že bývá zaměňován za bývalého příslušníka Sboru národní bezpečnosti Václava Kiliána. Ten působil v řadách SNB od roku 1967 až do prosince 1989 (jméno najdete třeba na výstavních panelech Ústavu pro studiu totalitních režimů). Autor fotografií Kilian vystudoval obor radiomechanik a pracoval jako servisní technik elektronických zařízení. Fotografie je jeho celoživotní koníček, avšak nikdy nic nepublikoval. |
"Hrůzná byla reakce skalních bolševiků v čele s Vilémem Novým, který vymyslel teorii o imperialistickém spiknutí a studeném ohni, kdy se snažil lidi přesvědčit o tom, že to celé byl jenom podvod," vzpomíná Kilian.
Jan Palach však tři dny po svém upálení v nemocnici zemřel. Den nato pronesl tehdejší prezident Ludvík Svoboda svůj památný projev.
"Žádám vás, zastavte tyto strašlivé činy (...) Plně chápu vás (mladé - pozn. red.), a společnost, která by si přála, aby náš postup při řešení palčivých problémů současnosti byl co nejrychlejší a nejúčinnější. Přáli bychom si to pochopitelně i my. Musíme však postupovat tak, aby se nám dílo podařilo," zaznělo tehdy z rozhlasu a televize.
"Prezident nám tím chtěl naznačit jednoduše to, abychom neblbli, protože bychom se museli upálit všichni," hodnotí to s odstupem Kilian. V tu dobu ještě nikdo netušil, že s dubnem bude zvoleno nové, tvrdší vedení KSČ, které na dalších dvacet let rozpustí sny o demokratické společnosti.
Upálení Jana Palacha 16. ledna 1969 vyjadřovalo protest proti srpnové okupaci Československa roku 1968 vojsky Sovětského svazu a jeho spojenci. Lidé se po ní stavěli na neozbrojený odpor, Palach se zapojil do stávkového hnutí. Později však odpor ochabl, což Palach těžce nesl. Chtěl obsadit rozhlas a vyhlásit výzvu ke generální stávce.
Palach sám sebe nepovažoval za sebevraha, svůj čin nazval "akcí". Jeho pohřeb se stal celonárodní manifestací. V polovině ledna před 25 lety pak začal Palachovým týdnem rok pádu komunismu (více čtěte zde).
