Jaké je být Ostravanem v Praze?
Teď to jsou dva roky, co jsem mluvčím pana prezidenta. Načal jsem už šestý rok, nikdy jsem neměl pocit, že tam jsem cizí. Jezdil jsem do Prahy už v době, kdy jsem pracoval na různých postech v ostravských rádiích Hellax a Orion. Nebyl to pro mě tak velký zlom.
Dokud jsem pendloval mezi Ostravou a Prahou, šlo to lehce, větší zlom nastal, když jsem se tam nastěhoval. Začínal jsem v Praze v podstatě sám, hledal si nové kamarády, bydlení. Také to, že jsem pracoval jako ředitel programu rádia v Ostravě, moc v Praze neznamená.
A jste už Pražan, nebo ještě stále patříte do Ostravy?
Snažím se neztratit ten kontakt. Kořen mám v Ostravě, křídla v Praze, pořád si to uvědomuji.
Co všechno obnáší práce mluvčího prezidenta?
Jsem mluvčím prezidenta republiky a ředitel tiskového odboru kanceláře prezidenta republiky. Odbor má sedm lidí, stará se o komunikaci s novináři a propagaci hradu, webové stránky, podklady. Primárně je moje práce o komunikaci s novináři.
Než jste se stal prezidentovým mluvčím, byl jste blízkým spolupracovníkem Mirka Topolánka. Co vám ta zkušenost dala?
Za to, kde jsem dnes, můžou všichni mí šéfové v mé dosavadní kariéře. Ředitelé rádií Hellax a Orion, ale také Mirek Topolánek - pracoval jsem pro něho tři roky a byla to skvělá zkušenost, zejména období kampaně v roce 2006.
Co říkáte na způsob, jakým odešel z vedení ODS?
Názor na to mám, ale moc bych ho rozvádět nechtěl. Analyzovat by to měl on, jeho strana a okolí.
S jakými očekáváními jste šel dělat mluvčího prezidentovi a jak své představy vidíte dnes?
Šel jsem na Pražský hrad s velkým respektem k panu prezidentovi a ten respekt je po dvou letech ještě silnější. Samozřejmě, měl jsem i určité obavy, jestli to zvládnu, zda nejsem mladý, měl jsem tehdy jednatřicet. Ale snad jsem svou roli a práci pochopil dobře. Prezident je velký profesionál, má konzistentní názory, je to ekonom a člověk, od kterého se můžete stále učit - to mi imponuje.
Měl jste někdy problém říkat něco za prezidenta, s čím byste vy osobně úplně nesouhlasil?
Role mluvčího v České republice je taková, že jsme sice mluvčími a řediteli tiskových odborů, ale neměli bychom být vidět více než osoba, jejíž názory zprostředkováváme. Mnohde v cizině je mluvčí politikem, u nás je to jinak a tak by to mělo zůstat. Ale k vaší otázce - pro mě je pravicovost součást životního stylu, proto je odpověď na vaši otázku jasná.
O Václavu Klausovi je známo, že je náročný k sobě i ostatním. Jak se to projevuje?
Zažil jsem spoustu případů, kdy se to projevilo, on má rád, když se nedělají zbytečné chyby. Pokud chcete historku, tak si pamatuji na okamžik, kdy v novinách vyšla zpráva o panu prezidentovi, která neměla žádné opodstatnění. Vyšlo to o víkendu, pan prezident mi zavolal brzy ráno a začal se mě ptát, zda jsem viděl ten článek. Já ho neviděl a debata byla z jeho pohledu bezpředmětná. Poučil jsem se, že člověk v mé pozici má být připraven, musí být v obraze.
Jak často cestujete?
Poměrně často. Na některé cesty však za tiskový odbor jezdí i mí spolupracovníci. Tento týden budeme s panem prezidentem na Olomoucku, pak jednadvacátého a dvaadvacátého června jedeme na státní návštěvu Makedonie.
Jak vypadá vaše práce na zahraničních návštěvách?
Podobně jako doma. Informujeme novináře, děláme pro ně klasický servis. Toto je můj pracovní nástroj (ukazuje na mobil), když ho přes letní prázdniny na dva až tři týdny vypnu, je to svátek.
Co budete dělat, až prezident funkci ukončí?
Já se tím teď nezabývám. Když jsem odcházel na Úřad vlády, nevěděli jsme, na jak dlouho. Mohl to být týden i několik let, stejně se teď soustředím na to, co je nyní.
A to je?
Všechno, co se týká hlavy státu.
Ještě k těm cestám. Vyznáte se ve složitostech protokolu?
Protokol se týká všech členů národní delegace, doufám, že jsem nikdy neudělal žádné faux pax. Ve chvíli nouze raději pokukuji po šéfovi našeho protokolu panu Forejtovi a nechám se vést.
Změnila se nějak Ostrava za těch šest let, když jste odsud odjížděl?
Když jsem tu byl poměrně často, měl jsem pocit, že město rozkvétá pomalu, dnes to vidím jinak, Ostrava i okolí jde neskutečně rychle nahoru. Už je tady dálnice, Stodolní ulice pořád tepe, ve městě se staví... Vidím ten kus práce. Fandím v Praze na dálku hokejistům Vítkovic a fotbalistům Baníku. Bývá to zajímavé, když v nějakém pražském baru nahlas fandím Baníku...
Při návštěvě Moskvy jsem se v Českém domě potkal s Jarkem Nohavicou a probírali jsme remízu Baníku doma s Boleslaví. Kdyby nás tak někdo poslouchal, divil by se, jak se rozčilujeme nad tou smutnou ztrátou bodů.
Co říkáte na výsledky voleb?
Mám na ně samozřejmě svůj názor, ale myslím, že není vhodné, abych se k nim z mé pozice veřejně vyjadřoval, nechám to raději politikům a panu prezidentovi. Ale v zásadě ten vzkaz byl velmi jasný.
Co vám nejvíce chybí?
Kromě rodiny jsou to tři bé: Baník Ostrava, banda kamarádů, Beskydy. Já mám i na Hradě v kanceláři plastikovou mapu Beskyd a pořád si říkám, kam si ji mezi historickým nábytkem pověsím. Hradní kulturní komise by mi to asi ani nedovolila, ale na Beskydy myslím pořád.
