Jenže - jaká je dnes třetí nejsilnější strana? "Samozřejmě jsou na tom lépe než dřív. Poprvé byli vtaženi do politické diskuse jako důležitý partner," říká politolog z Masarykovy univerzity Miroslav Mareš.
Síla komunistů rostla v posledních letech vytrvale. Zatímco po minulých volbách měli ve sněmovně čtyřiadvacet poslanců, dnes mají jedenačtyřicet.
"Postavení KSČM se stabilizovalo a posilovalo od roku 1996 přes volby v letech 1998 a 2002. Pro někoho je to překvapení, protože naši stranu hodnotí prizmatem zaujatosti, a nikoli reálným vlivem, který máme ve společnosti," říká poslanec KSČM (a místopředseda sněmovny) Vojtěch Filip.
Vzestupu strany naposledy pomohla i malá volební účast. KSČM má totiž stálou volební základnu - její voliči chodí vždycky.
Posilování KSČM si všimli i v cizině: "Zatímco za éry Václava Havla byli čeští komunisté politickými špindíry a prezident se je zdráhal vůbec přijmout, tím více hořké je nynější postavení KSČM jako pomyslného jazýčku na vahách při volbě Havlova nástupce," napsaly rakouské noviny Die Presse.
|
Jak se KSČM vyrovnala s minulostí |
|
No, já vnímám Husáka příznivěji. Já myslím, že takové srovnání je možné. On je hrozně charismatický člověk! Tvrdíme, že i v oblasti sociálních a kulturních práv se před rokem 1989 udělalo hodně. Můj otec byl vzorný antifašista a vězeň koncentračního tábora Buchenwald... Že nejsme demokratická strana, to si možná myslí úzký kroužek lidí kolem Václava Havla. Podporovat nového führera, anglicky leadera, není dobrá politika pro Českou republiku, a vůbec ne pro její občany... |
Nejdříve se pohádali
Přitom po pádu jejich režimu to s komunisty vypadalo špatně. Museli čelit snahám postavit stranu (jako organizaci šířící třídní, náboženskou a politickou zášť) mimo zákon.
Navíc se komunisté rozhádali i mezi sebou. Proti sobě stáli zastánci tvrdého křídla - někdejší pražský tajemník Miroslav Štěpán s obávaným exministrem vnitra Jaromírem Obzinou, a reformátor Jiří Svoboda, jenž prosazoval změnu názvu strany.
Nakonec všichni tři stranu opustili a v roce 1993 se stal předsedou konzervativní Miroslav Grebeníček. KSČM (nástupnická organizace KSČ) dokázala od té doby bez velkých kotrmelců zvolna posilovat svůj vliv.
V roce 1999 se do vedení dostal zástupce mladší generace Jiří Dolejš a Grebeníček slíbil, že skoncuje se všemi, kdo nostalgicky vzpomínají na předlistopadové praktiky. V praxi se to ovšem nijak neprojevilo.
V obcích už vládnou
Zatímco se ještě žádná politická strana neodvážila jít s komunisty do vlády, v komunální politice se už dávno KSČM podařilo prorazit.
Když znojemského starostu Pavla Balíka vyloučila před čtyřmi lety ODS ze strany za spolupráci s KSČM, kandidoval příště jako nezávislý na kandidátce KDU-ČSL, vyhrál a opět se spojil s komunisty. "Politiku na úrovni státu nejde směšovat s komunální politikou," řekl Balík loni v prosinci. A vychází to nejen jemu.
| Vítězný únor začal v roce 1947 |
|
Donedávna přísně tajné komunistické archivy vydaly pozoruhodné svědectví: komunisté měli už na podzim 1947 takovou moc, že prakticky ovládli Československo a boj s nimi byl pro demokraty předem ztracený. "Poslední možnost účinného odporu proti komunistům skončila na podzim roku 1947," říká historik František Hanzlík, který studuje roli tajných služeb před "Vítězným únorem". Analyzoval donedávna neznámé archivní dokumenty, které detailně popisovaly plány provokací, vyděračských akcí a dalších nezákonných kroků z dílny KSČ. Některé z archiválií byly označeny "Přísně tajné - po přečtení zničit" a zachovaly se jen náhodou. 25. února 1948 komunisté formálně uchvátili moc, kterou fakticky měli už dávno předtím. Otázky, proč se Beneš nepostavil v únoru komunistům na odpor, působí dnes ve světle těchto informací spíše nadbytečně. "Situace nic takového neumožňovala," říká Hanzlík. Dokumenty se dostávaly z archivů postupně. Některé z nich až ve druhé půlce devadesátých let. Ukazují, že na podzim 1947 komunisté ovládali policii a tajné služby. Na řadu nepřátel už měli připraveny provokační "důkazy", které měly buď sloužit k vydírání, nebo měly být uvolňovány tisku podle předem připraveného písemného scénáře. Důvěrný rozkaz nařizoval tajné policii, že nesmí zatýkat komunisty. Hlavní dokument, který například nařizoval zjistit z ministerstva financí majetkové poměry všech význačných politických činitelů, se jmenoval "Plán k rozvinutí podzimního nástupu strany..." Podepsán byl v srpnu 1947. |
Komunisté v médiích
Jestli ve velké politice stále platí heslo o komunistech jako politických špindírech, v mediálním světě je tato doba dávno pryč. Miroslav Grebeníček byl vloni (po Václavu Klausovi) druhým nejčastěji zvaným politikem v diskusní Sedmičce na Nově.
Často byli zástupci KSČM i v Kotli. Proč? "Komunisté mají jednu z nejvyšších sledovaností (až dva miliony diváků), na komunisty vždycky přijede řada příznivců. Jejich voliči jsou disciplinovaní, mají potřebu své představitele přijet podpořit, což voliči jiných stran tak hojně nedělají. Kotle s komunisty bývají nejbouřlivější, bývá tam nejemotivnější nálada," říká moderátorka Michaela Jílková. Jednoduše výborná atrakce.
Jsou komunisté stále nebezpeční?
"Bude-li KSČM v izolaci, může jim to získat hlasy nespokojenců. Naopak, budou-li zataženi k řešení reálných problémů, mohou ztratit voliče, jako je ztratili francouzští komunisté, když byli ve vládě," hodnotí varianty dalšího vývoje politolog Mareš. "Nevím, co je lepší," dodává.
Mnozí si však KSČM ve vládě představit neumějí. "Nikdy jim nebudu věřit," říká bývalý politický vězeň Stanislav Gajdošík.
